Válka znamenala obrovské zbídačení civilního obyvatelstva a hlad. Přinesla s sebou ale také mnoho onemocnění, která sužovala vojáky na frontě. „Vyskytovaly se samozřejmě střevní choroby jako cholera, potom skvrnitý tyfus, který vznikal zejména kvůli zavšivení. Provádělo se tedy odvšivování,“ popisuje profesor Antonín Doležal, lékař, jehož  otec byl legionářem a bojoval na straně Rusů proti vojskům Ústředních mocností, tedy i proti českým a moravským vojákům bojujícím za Rakousko-Uhersko.

„Pokud vím, tak v legiích nebyla zaznamenána žádná vážná epidemie. Ruská armáda byla hluboce zasažena cholerou a tyfem. To znamená, že hygiena v našich řadách byla lepší,“ vyvozuje Antonín Doležal a  dodává: „Otec zažil podmínky v rakouské i v ruské armádě. Rusové na tom byl  mnohem hůře. Zavšivení a hladoví  vojáci bojovali pod krutým velením carských důstojníků.“

Jeho slova doplňuje Ivan Kazimour, autor knih Historie zdravotnictví a Historie českého zdravotnictví: „Na začátku války vypukla epidemie tyfu na východní frontě, kde u rakouské armády v Srbsku dosahovala úmrtnost 70 procent a vybrala si daň 150 tisíc životů. Mezi lety 1917–21 onemocněl  v Rusku na 20 milionů lidí, tři miliony zemřely. Ruský vůdce Lenin to tehdy komentoval slovy: „Buď socialismus přemůže veš, nebo veš zničí socialismus.“

Ubylo porodů, přibylo potratů

Jaké prostředky měla medicína v době od roku 1914 do roku 1918 k dispozici? „Existovala mikrobiologie. Její objev považuji za největší skok v medicíně vůbec. Vědělo se, že jsou nějaké bakterie, a byly i dezinfekční prostředky. Dlouho se používalo chlorové vápno a také karbolová voda. Vyráběla se i karbolová mýdla, a když to v nějaké nemocnici páchlo karbolem, byl to takový signál, že to tam mají dobře zařízené,“ líčí s úsměvem profesor Doležal.

Je potřeba si uvědomit, že v té době ještě nebyla antibiotika. Jakýkoliv zánět tedy představoval velký problém. „Hlavní zásada byla, že místo, kde byl hnis, bylo potřeba otevřít a vyprázdnit. Byly samozřejmě nějaké dezinfekční prostředky, které ale působily velmi toxicky na živou tkáň. I kvůli tomu, že neexistovala antibiotika, byl takzvaný bauchschuss, tedy průstřel břicha, většinou smrtelný. Jakmile se dostali mikrobi do dutiny břišní, nastal zánět pobřišnice,“ říká devadesátiletý Antonín Doležal s tím, že jeden z prvních, kdo v Čechách používal penicilin, byl profesor Lukáš, který ho indikoval při horečce omladnic. To ovšem bylo až v roce 1945.

Za první světové války samozřejmě ubylo porodů, protože muži byli na frontě. Naopak přibylo kriminálních potratů. Antonín Doležal o tom ví své, protože on sám proslul jako jeden z největších českých porodníků. „Porodnictví v té době byl naprosto vedlejší medicínský obor. Bylo vesměs v rukou porodních bab. Úmrtnost při porodech byla veliká. Jedna  moje babička měla jedenáct dětí, přežily tři, další babička osm dětí, přežily také tři,“ vzpomíná.

„Naše porodnice v Apolinářské ulici byla původně určena pro svobodné matky, aby ženy nezabíjely děti, když se o ně nemohly starat. Hned vedle byl nalezinec, odkud byly děti dávány do rodin většinou jako podruhové. Ovšem úmrtnost v takovém nalezinci byla až 90 procent,“ dodává pro ilustraci té doby.

Největší rána přišla nakonec

Podle Ivana Kazimoura byl začátek 20. století ve znamení výzkumu přenosných nemocí. Byly položeny základy bakteriologie, imunologie, neurofyziologie a neurohistologie.

A co považuje za největší přínos 1. světové války zdravotnictví Antonín Doležal? „Válečné období rozhodně přineslo velký rozvoj chirurgie. Když jsem studoval lékařské práce o 1. světové válce, nenašel jsem ale jedinou, která by se týkala transfuzí. To znamená, že transfuze se tehdy ve  válečné chirurgii vyskytovala jen zřídka.“ Přínos ve zdravotnictví byl ovšem značně převážen ztrátami na životech.„Na jaře 1918 udeřila v Evropě první vlna pandemie španělské chřipky. Jako výchozí bod této pandemie je dnes uváděn vojenský tábor Funston v americkém Kansasu, kde se posádkový kuchař Albert Mitchell nakazil zřejmě od infikované drůbeže. Se svými potížemi se přihlásil u lékaře ráno 11. března 1918. V poledne téhož dne je již hlášeno 107 nemocných vojáků, za dva dny 522, z nichž mnoh  již bylo ve velmi vážném stavu.

Během sedmi dnů se nemoc rozšířila po všech amerických státech. Mnoho odborníků je však přesvědčeno, že tato epidemie španělské chřipky pocházela z Číny, odkud se mnoho obyvatel stěhovalo do USA a zvláště do oblasti Kansasu. V dubnu se nemoc objevuje ještě v Japonsku a v Číně. V květnu se šíří po Africe a Jižní Americe, v červnu se objevila ve Velké Británii a na severu Ruska, ve střední Evropě včetně českých zemí,“ popisuje Ivan Kazimour. Podle něj byla proti první, rychlé a poměrně mírné vlně druhá vlna chřipky ze srpna 1918 skutečně fatální. Za oběť jí během šesti měsíců padlo minimálně 20, ale spíše 30–40 milionů lidí. „Ztráty na životech během války byly menší než ztráty způsobené infekcemi,“ uzavírá profesor Doležal. 

NEMOCI, KTERÉ ZABÍJELY

Ilustrační foto
SKVRNITÝ TYFUS – závažné infekční onemocnění způsobené nitrobuněčným parazitem Rickettsia prowazekii je přenášeno vší šatní, blechou, klíštětem a krví nemocného. Charakteristickými příznaky jsou horečka, zimnice, třesavka, bolesti těla a hlavně vyrážka, která se tvoří na hrudníku, poté postupuje na končetiny. Při neléčené formě následuje kóma a smrt.
ÚPLAVICE A CHOLERA – extrémně nakažlivá průjmová onemocnění, která se přenášejí infikovanou pitnou vodou a kontaminovanými potravinami.
ŠPANĚLSKÁ CHŘIPKA – celosvětová chřipková pandemie, která má na svědomí minimálně 20 milionů lidí. Zabíjela především mladé mezi 20 až 40 lety. Původcem viru byli ptáci.
ZÁKOPOVÁ HOREČKA – horečnaté onemocnění, popsané během 1. světové války, bylo způsobené bakterií, kterou přenášely vši