Kliknutím zvětšíteKdyž se po skončení druhé světové války sešel takzvaný norimberský tribunál, aby soudil představitele nacistického Německa, součástí slyšení bylo také to, že se obžalovaní nacističtí pohlaváři měli dívat na záběry dokumentující zvěrstva nacismu. Jeden z nich, tehdy dvaasedmdesátiletý německý šlechtic Konstantin svobodný pán von Neurath, téměř ani nezvedl hlavu. Když pak měl možnost vyjádřit se, uvedl pouze, že v dané době neměl politickou moc. „Nemám, co bych k tomu řekl,“ prohlásil.
Na rozdíl od jiných prominentních nacistů vyvázl z procesu von Neurath poměrně lacino - byl mezi hrstkou těch, které nečekala za zrůdné zločiny poprava. Německý šlechtic, který kdysi býval říšským ministrem zahraničních věcí a později pak prvním říšským protektorem Protektorátu Čechy a Morava, pouze putoval za mříže.
Rozsudek odrážel von Neurathovu nacistickou kariéru - nepatřil sice mezi nejradikálnější představitele Třetí říše, kteří jej dokonce považovali za slabocha, který není patřičně přísný, na druhou stranu ale tento kariérní diplomat nebyl žádným neviňátkem - snil o Velkoněmecké říši stejně, jako ostatní pohlaváři kolem něj a nijak nebránil zvěrstvům, která se v Protektorátu děla.
„Mezinárodní vojenský tribunál, který zasedal v Norimberku uznal von Neuratha vinným ve všech čtyřech bodech obžaloby (tedy z konspirace, zločinů proti míru, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti). Byl odsouzen k patnácti letům vězení,“ doplňuje web United States Holocaust Memorial Museum. Nakonec si odseděl devět let.
Za protektorátního působení von Neuratha začal v okupované zemi teror, byť hrůzy rozhodně nedosahovaly takové míry, jako za Reinharda Heydricha. Přesto ani první léta Protektorátu pod von Neurathovým vedením nebyla snadná - nacisté uzavřeli vysoké školy a zavedli obdobu Norimberských zákonů.
Svědek genocidy
Konstantin Hermann Karl svobodný pán von Neurath přišel na svět v roce 1873 do rodiny šlechtice, velkostatkáře a nejvyššího komořího Württemberského království. Kořeny příštího představitele nacistické říše údajně sahaly až k rodu českého krále Jiřího z Poděbrad. Jeho původ ho předurčoval ke studiu na prestižních školách. „Po studiu práva na univerzitách v Tübingenu a Berlíně vstoupil von Neurath v roce 1903 do německých diplomatických služeb,“ zmiňuje encyklopedie Britannica.
Pozdější říšský protektor Konstantin von Neurath v mládí, konkrétně jako univerzitní student.
Kariéra se mu rozjížděla slibně, působil třeba v Anglii. Kartami ale zamíchala první světová válka. Von Neurath vstoupil do německé císařské armády a zúčastnil se bojů na západní frontě. I zde se ale rychle vypracoval - na velitele roty, jemuž dokonce byla udělena důležitá vyznamenání. Navíc byl v roce 1915 vyslán do tehdejší Osmanské říše na vojensko-diplomatickou misi. Zde se nakonec stal svědkem genocidy Arménů. Válečné působení von Neuratha ukončilo až vážné zranění v boji v roce 1916.
Přestože se po prohře ve válce poměry v Německu, které bylo nově republikou, výrazně změnily, von Neurathovi se povedlo pokračovat v diplomatické kariéře a neohrozilo ji ani rychlé střídání vlád. „Sloužil v Dánsku, od roku 1922 byl velvyslancem v Itálii, od roku 1930 ve Velké Británii,“ popisuje von Neurathovy posty encyklopedie Britannica.
Hitler musí počkat, pan ministr chce spát
Počátkem 30. let si pak šlechtic ještě polepšil. Stal se totiž ministrem zahraničních věcí v Papenově a později Schleicherově vládě. Tento post mu zůstal dokonce i poté, co se říšským kancléřem stal Adolf Hitler, a to přesto, že von Neurath nebyl členem NSDAP. Pro Hitlera bylo totiž výhodné si von Neuratha, který vůči nacistům nic nenamítal, nechat. „Von Neurath propůjčil Hitlerově expanzivní zahraniční politice zdání konzervativního respektu,“ vysvětluje encyklopedie Britannica.
Osobně se ovšem tito dva muži příliš nemuseli, a pouze z praktických důvodů mezi nimi vládla chladná zdvořilost. Na rozdíl od jiných vysoce postavených představitelů Německa, kteří byli stejně jako Hitler fanatici a svého vůdce oddaně zbožňovali, něco podobného u von Neuratha nehrozilo.
Dokládají to třeba vzpomínky nacistického architekta a Hitlerova blízkého spolupracovníka Alberta Speera, který je zaznamenal v knize Řídil jsem Třetí říši. „Když jednou později večer Hitler poručil svému pobočníkovi: „Chci mluvit s říšským ministrem zahraničí,“ dostal po telefonickém rozhovoru odpověď: „Říšský ministr se již odebral ke spánku.“ - „Musíte ho vzbudit, když s ním chci mluvit.“ Další telefonát, pobočník se rozpačitě vrátil zpátky: „Říšský ministr nechává vzkazovat, že je k dispozici zítra ráno, nyní je unaven a chtěl by spát.“ Před takovou rozhodností Hitler ustoupil, ale po zbytek večera byl špatně naladěn,“ nastínil jednu z výmluvných situací ve svých memoárech Speer.
Dobré maskování
Speer také popsal, že když v roce 1937 Hitler nabídnul von Neurathovi rozšíření jeho bytu na státní náklady, protože prý není pro ministra dost reprezentativní, šlechtic jeho nabídku odmítl. To Hitlera opět pobouřilo.
S von Neurathem mu pomalu docházela trpělivost. Na Hitlerův vkus byl také v zahraniční politice šlechtic až příliš mírný. V roce 1938 jej proto na postu ministra zahraničí nahradil radikálnějším Joachimem von Ribbentropem. Pro von Neuratha ale brzy vymyslel jinou pozici - ne, že by se ho nechtěl zbavit, ale opět jednou potřeboval využít jeho zahraniční pověsti.
První říšský protektor Protektorátu Čechy a Morava, německý šlechtic Konstantin svobodný pán von Neurath.
Rozhodl se z něj totiž udělat říšského protektora v plánovaném Protektorátu Čechy a Morava, a to navzdory námitkám některých svých spolupracovníků - třeba ministra propagandy Josepha Goebbelse, podle kterého měl do Protektorátu zamířit někdo, kdo bude oddanějším nacistou a vládnout pevnou rukou. „V úvahu přichází jedině von Neurath. V anglosaském světě ho považují za ušlechtilého člověka. V zahraničí bude jeho jmenování působit příznivě, neboť v něm nelze vyčíst mou vůli vzít Čechům jejich národní život,“ prosadil si svou podle Speerových vzpomínek Hitler.
Popravy vysokoškoláků
Von Neurath do okupovaných Čech a Moravy přijel v dubnu 1939. „Byl nejvyšším činitelem v Protektorátu Čechy a Morava, přímým zástupcem a představitelem Vůdce a říšského kancléře Hitlera,“ uvádí Jaroslav Čvančara v knize Anthropoid.
Konstantin von Neurath jako říšský protektor:
I když oproti teroru, jaký nastal s příjezdem Reinharda Heydricha o dva roky později, se von Neurathovo období jeví jako mírnější, rozhodně nelze mluvit o nějaké idylické době. Von Neurath totiž možná nebyl takovým fanatikem jako Hitler a jeho nejbližší, zároveň ale nijak nebránil hrůzám, které do Čech a na Moravu přinesla německá nadvláda - a také působení druhého nejmocnějšího muže Protektorátu, radikálního nacisty a sudetského Němce Karla Hermanna Franka.
A tak je vláda von Neuratha spojená s uzavřením vysokých škol, popravami vysokoškoláků a zaváděním protižidovských zákonů či dojením českého hospodářství. „K problému germanizace a řešení české otázky zastával stejný velkoněmecký názor, nelišicí se v zásadě od zastánců ostřejší linie. Metody tvrdé pěsti uměl používat stejně bezohledně,“ píše Čvančara v knize Někomu život, někomu smrt.
Onemocnění z vůle vůdce
Von Neurath stál v čele Protektorátu dva roky, než se stal pro Hitlera nepohodlným. Jako diplomat, prosazující spíše mírnější prostředky, nebyl příliš oblíbený ani u radikálních nacistů či vedení Gestapa. Vůdce Třetí říše navíc už začal potřebovat uskutečňovat plány, které měl s českým národem.
K tomu překypovala aktivita českého odboje a Hitler se už také nadále nepotřeboval před západními mocnostmi tvářit jako neviňátko, k čemuž využíval mimo jiné von Neurathovu pověst - v zuřící válce už o jeho plánech nikdo v západních mocnostech nepochyboval. „Dvojí tvář Neurathovy politiky, tak jako fungovala od března 1939 a především v době triumfálních vítězství nacistů na západních bojištích, nyní Němcům přestala vyhovovat,“ konstatuje Čvančara v knize Někomu život, někomu smrt.
A tak bylo pro Hitlera načase nahradit von Neuratha někým přijatelnějším. „Osobně znám Čechy velmi dobře. Konstantin von Neurath pro ně byl přívětivým starým pánem, jehož dobromyslnost a mírnost si velmi rychle pletli se slabostí a hloupostí,“ vyjádřil se Hitler.
Šlechtice a diplomata se ale rozhodl zbavit elegantně. Formálně jej úřadu říšského protektora ještě nezbavil, z jeho vůle ale von Neurath "náhle onemocněl" a byl odeslán na zdravotní dovolenou. Právě po této kličce pak do Protektorátu přišel v roce 1941 Reinhard Heydrich s titulem zastupující říšský protektor a jeho teror v podobě systematického vyvražďování elit českého národa a židovských obyvatel.
Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich si v doprovodu protektorátního prezidenta Emila Háchy prohlíží české korunovační klenoty
Von Neurath nic nenamítal a proti odeslání na zdravotní dovolenou ani namítat nemohl. Funkce protektora mu formálně zůstala do roku 1943 a do konce války pak už žádný významný úřad nezastával. „V roce 1945 byl dopaden francouzskými jednotkami,“ píše encyklopedie Britannica.
Z trestu, který pak byl tomuto představiteli nacistické říše udělen v Norimberku, si odseděl devět let. Předčasně jej propustili po infarktu. Válečný zločinec se dožil třiaodmsedáti let, zemřel dva roky poté, co vyšel z vězení.
18
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
