Vláda do sněmovny poslala klíčový stavební zákon s vizí, že bude schválen do konce roku. Hlasování ale začalo až minulý týden. Padá původní termín platnosti?
Plánovali jsme, že nový stavební zákon začnou poslanci projednávat v říjnu s tím, že zhruba v polovině příštího roku by mohl vstoupit v platnost. Druhá vlna pandemie, kdy poslanci musí prioritně schvalovat zákony související s nákazou covid-19, nám to trochu komplikuje, nicméně první vlna a lockdown přišly v době, kdy jsme na ministerstvu finišovali s vypořádáním připomínek k novému zákonu. Prakticky přes noc jsme tehdy museli změnit systém, přešli jsme do on-line prostoru a naši partneři, se kterými jsme zákon projednávali, se také rychle adaptovali. A zvládli jsme to. Já věřím, že se to povede i tentokrát ve sněmovně.

V reálu se to letos stihne?
Že je stavební zákon za poslední roky jedním z těch vůbec nejdůležitějších, se bez problémů shodneme s ekonomy, ale i s poslanci napříč politickým spektrem. Ti, kdo pracují se současným stavebním zákonem denně v praxi, v tom mají jasno už dávno. Mimochodem i řada poslanců má zkušenost se stavebním zákonem z pozice investora. Ono totiž těmi největšími stavebními investory nejsou developeři, ale obce, města, kraje a stát. To je dobré si uvědomit. Takže já věřím, že se povede během následujících pěti šesti měsíců schválit zákon tak, aby opravdu v příštím roce vstoupil v platnost.

Zpomalování ekonomiky už vidíme na prvních číslech. Soukromníci budou v útlumu. Je stát připraven převzít i jejich roli a roztáčet kola ekonomiky?
Stát bude muset investovat do veřejných staveb, nahradit soukromé investory, kteří budou potřebovat čas se nadechnout. Do Česka potečou desítky miliard evropských dotací a to nejhorší, co by se nám mohlo stát, je, že budeme mít pro projekty zajištěné financování, a přitom nám to nebude nic platné, protože budou zamrzlé někde v byrokratickém povolovacím procesu. O tom, že není možné, aby se dálnice povolovala 13 let a bytový dům v Praze více než pět let, jsem mluvila už stokrát, tak vám uvedu jiný příklad. Už před krizí jsme zaostávali za okolními zeměmi a odrazovali délkou stavebního řízení zahraniční investory. Mezi lety 2015 až 2019 bylo u nás realizováno 83 projektů, dalších 55 jsme ale ztratili. A to z 30 procent primárně z důvodu délky povolovacích procesů, u dalších 50 procent to byl vedle nedostupnosti pracovní síly jeden z hlavních faktorů.

Zákon obsahuje i některá zjednodušení u drobných staveb. Zůstanou tyto paragrafy, nebo se chystá jiná úprava?
Zákon stanoví rozsah drobných staveb, které nemusí procházet povolováním vůbec. Takovou stavbou je například skleník do 40 metrů čtverečních a do pěti metrů výšky, stavby do 25 metrů čtverečních zastavěné plochy a do výšky pěti metrů s jedním nadzemním podlažím, podsklepené nejvýše do hloubky tři metry, běžné dobíjecí stanice, stavby obnovitelných zdrojů energie s celkovým instalovaným výkonem do 20 kW, přenosná prodejní zařízení nebo stánky či třeba stavební úpravy, pokud se jimi nezasahuje do nosných konstrukcí stavby a nemění se vzhled stavby.

A stavby rodinných domů?
Občané mi píší téměř obden, na jaké potíže narážejí, když se rozhodnou řešit bydlení vlastními silami a postavit si rodinný domek. I taková řízení trvají roky. Zákon proto zavádí i zrychlené řízení pro případy, kdy nebudou žádné rozpory, stavebník podá kompletní žádost a doloží souhlasy všech účastníků řízení. Pokud bude vše v pořádku, vydá stavební úřad povolení jako první úkon stavebního úřadu v řízení ve lhůtě 30 dnů. Využít to budou moci právě především stavitelé rodinných domků.

Novinkou je i zavedení pravidla maximálně 345 dní na to, aby i velcí stavebníci věděli, zda mohou stavět či nikoliv, a to včetně odvolání a přezkumu. Jsou na to úřady připraveny z hlediska personálu i techniky?
Úřady to budou muset zvládnout. Oporou jim bude právě nový zákon, který povolování staveb hodně zjednoduší. Povedou už například jen jedno řízení místo současného stavebního a územního. Odpadne také například ten nekonečný ping–pong mezi prvoinstančními a odvolacími orgány. Teď bude muset nadřízený úřad rozhodnout a nevracet věc pořád dokola níž. Hodně pomůže také digitalizace, kdy budou úřady s občany i spolu navzájem komunikovat elektronicky, a ne si fyzicky přeposílat spisy. 

Zákonodárci, především opoziční, už dopředu avizovali, že se nový zákon pokusí změnit. Které novinky považuje za „nedotknutelné“ a budete na nich v rámci projednávání trvat?
Já jsem hlavně přesvědčená, že poslanci mají na stole dobrý zákon, který je vyváženým kompromisem mezi veřejnými a soukromými zájmy. Zároveň vrátí naší zemi konkurenceschopnost a vytáhne nás v žebříčcích rychlosti povolování staveb ze společnosti afrických států. To ale neznamená, že by zákon už nebylo možné nijak vylepšit. Proto jsem ani nechtěla zkrácení lhůty pro projednání ve výborech. Očekávám, že poslanci přijdou s pozměňujícími návrhy. Je to jejich výsostné právo a je to tak ostatně u každého projednávaného zákona. Já jim chci nabídnout spolupráci. Stavební zákon je komplexní provázaná norma, kterou by mohl i jeden malý nepromyšlený zásah rozhodit. I velcí investoři typu ŘSD, SŽ nebo ČEPS na nás apelovali, abychom to ohlídali. A přes co „nejede vlak“? Nemůžeme ustoupit z principu jeden úřad – jedno řízení – jedno razítko a ze závazku, že investoři budou do jednoho roku vědět, zda mohou stavět či nikoliv.

Úplně na začátku příprav byl ten zákon poměrně radikální, hodně omezoval fungování nejmenších, takzvaných jedničkových stavebních úřadů v nejmenších obcích. Tyto úřady nakonec zůstanou, co ale v reálu budou řešit a jaké věci tam jako drobný či větší stavebník vyřeším?
Úplně na začátku věcný záměr zákona, který schválila loni vláda, počítal s tím, že vznikne čistě státní stavební správa ve všech stupních tak, aby byla zcela nezávislá na samosprávě. Vedl nás k tomu i fenomén systémové podjatosti, kdy také soudy čím dál častěji konstatují, že stávající uspořádání, ve kterém stavební úřady na obcích rozhodují v přenesené působnosti, není to pravé. Dává to logiku. Povolování staveb je spíše technicistní proces – když stavebník splní to, co po něm zákon chce, má mít právo stavět. Úloha volených zástupců obcí, kteří samozřejmě musí mít právo ovlivňovat rozvoj ve svém území, je především v územním plánování, kde nastavují podmínky takového rozvoje. Bohužel se nám o tom nepodařilo přesvědčit Svaz měst a obcí, který trval na tom, aby stavební úřady zůstaly dál na obcích. Proto došlo v lednu k dohodě, že státní stavební správa vznikne až od krajů výš. My jsme si nicméně vědomi, že to není právně nejčistší řešení, a v létě na to upozornila i Legislativní rada vlády.

Co tedy zbude na obcích?
V tuto chvíli počítáme s tím, že stavební úřady zůstanou na obcích s rozšířenou působností. Budou moci být zřízeny i na dalších obcích, pokud tyto obce splní zákonem stanovená kritéria. Mělo by jich být zhruba 330. Jedním z kritérií zachování stavebního úřadu je personální obsazení, a tedy zastupitelnost úředníků. Myslím, že pro občany je lepší, když si zajedou dejme tomu o 10 kilometrů dál, ale už se jim nestane, že na dveřích úřadu najdou ceduli „Pro nemoc zavřeno“. To se nyní stává, protože více než 10 procent ze 716 stavebních úřadů na obcích je „jednohlavých“. Stavební úřady na obcích povedou řízení o stavbách, které nemají nadregionální význam. To jsou tedy typicky rodinné domky.

I tentokrát jste zmínila příklad, že bytový dům v Praze se dnes povoluje v průměru pět let a dálnice dokonce 13 let. Na kolik měsíců či let to zkrátí chystaný zákon?
S novým stavebním zákonem budou u běžných staveb do 345 dnů všichni stavebníci vědět, zda mohou stavět či nikoliv. A to včetně odvolání a přezkumu. Takový byl cíl nového stavebního zákona, a ten jsme splnili. U záměrů, kde je třeba posouzení vlivu na životní prostředí, půjde o 375 dnů. Toto jsou ovšem maximální, nepřekročitelné lhůty! V praxi bude povolování mnohem kratší. Tyto maximální lhůty platí například při komplikovaném doručování do ciziny nebo tam, kde probíhá dědické řízení. V žebříčku Světové banky Doing Business bych potom ráda viděla Česko někde na úrovni Polska, minimálně v první padesátce.

Zmínili jsme v úvodu koronavirus a jeho následky. Je to něco, čím budete poslancům argumentovat ve snaze, aby zákon nyní projednávali „přednostně“?
Určitě ano. Už nyní od některých poslanců slyším, proč jsme k projednávání zákona svolali na čtvrtek 5. listopadu mimořádnou schůzi, když musíme řešit koronakrizi. To samozřejmě musíme a děláme to. Zároveň ale nemůžeme rezignovat na to, co bude potom. Na normální fungování země. Také jsem slyšela názor, proč tolik spěcháme, když má zákon vstoupit v účinnost až v polovině roku 2023. To je sice pravda – zákon bude nabíhat do života postupně a kompletně bude účinný s celkovou digitalizací v polovině roku 2023. Ale vzhledem k tomu, o jak radikální změnu se jedná, musí mít všichni dostatek času na to se připravit. Přece jen jde o komplexní rekodifikaci, která se dotýká 80 předpisů a je v posledním desetiletí srovnatelná snad jen s novým občanským zákoníkem.

Proč taková prodleva? Dva roky, než naběhne celá právní norma?
Součástí stavebního zákona je i reforma stavební správy a bude jej doprovázet digitalizace všech stavebních úřadů, proto je opravdu potřeba dostatečný časový rozestup mezi platností a účinností. Některé prvky ale budeme zavádět už příští rok – například hromadnou podatelnu, kdy stavebník osloví pro vyjádření všechny vlastníky technických sítí, a těch jsou desítky, prostřednictvím jednoho elektronického formuláře. Takže to je důvod, proč apelujeme na poslance, aby začali zákon projednávat co nejdříve.