K řemeslu se dostala skrze dědečka bývalého přítele a v dobu, kdy se rozhodla stát kominicí, se zrovna připravovala na maturitu na obchodní akademii. „Chodila jsem s klukem, jehož děda byl kominický mistr. Byl to moc hodný pán, kterému jsem také ráda říkala dědo. A když chtěl svoji živnost předat, v podstatě nebylo komu. Jeho tři vnučky a jeden vnuk jsou všechno vysokoškoláci, tak se k tomu nikdo neměl. Dělala jsem u dědy brigády, a když mu zrovna nemohl pomoct bývalý přítel, tak jsem ráda za něj zaskočila a zjistila, že mě to moc bavilo. Děda mi tehdy řekl, že když si dodělám kominickou školou, tak to po něm budu moct převzít,“ vypráví.

Martina se tedy rovnou z obchodní akademie přihlásila do kominického cechu, dodělala si odborné předměty z kominictví a posléze dostala výuční list. I po 15 letech, co v oboru působí, se stále najdou překvapení klienti. „Když k zákazníkovi přijedu nebo mi volá a slyší ženský hlas, je tam pořád znát sympatická zaskočenost. Vždyť už mě musí znát snad všichni,“ vypráví s úsměvem.

Být kominicí je ale vlastně také dvojnásobnou zodpovědností. „Někdy se setkám s tím, že občas lidé zapochybují, že dokážu tu práci odvést dobře. Jenže já ji musím udělat ještě lépe. Jak jsem tu jediná kominice v okolí, tak by okamžitě všichni věděli, že ta případně odfušovaná práce je po mě. Moc mě poté zase těší, když mi pak lidé volají nebo posílají videa, jak jim ty kamna nebo krb hezky hoří,“ dodává.

Sahání na knoflík pro štěstí neřeší, někdy to ale zdržuje. „Tak jsou lidé a lidé. Někteří by si rádi sáhli i na různé jiné knoflíčky,“ směje se. „Spíš je ale horší, že když takhle někoho potkám v obchodě, kdo si chce šáhnout, to pak zapomenu, co jsem to vlastně chtěla koupit. Ale jsem zase moc ráda, že lidé ještě věří, že si takto můžou utrhnout ten pomyslný kus štěstí,“ dodává.

I přes nástup tepelných čerpadel a jiných topných systémů se o práci nebojí. „Ještě když k tomu přičtete tu energetickou krizi, tak obavy nemám a opravdu teď nevíme, kam s manželem dřív skočit,“ říká.

Skrze svoji profesi poznala také různé rádoby firmy, které do kominického řemesla takzvaně fušují. Před nimi důsledně varuje. „Jde o jisté nájezdní skupinky, které se vydávají za kominíky. Ani si nemyslím, že jde o kominíky. Když jsem si jednu takovou partu pozvala domů, přijeli chlapi v džínách a nenašli mi na komínu ani jednu ze čtyř závad. Většinou jde o lidi, co zkušebně pracují na určitou dobu pod někým, kdo má platnou kominickou licenci. Určitě doporučuji si u pozvaného kominíka dobře prověřit jeho odbornost. Ideální je si objednat někoho ze svého okresu,“ říká kominice Martina Chotová Wimmerová, která by si už nedokázala představit, že by dělala jinou práci.