Zatímco tehdy nebyl na koronavirus připraven nikdo, na podzim vláda již měla vědět, jak na to. Mohla využít expertní týmy, jejich předpovědi a doporučení. V tom během léta selhala. Další kroky už byly jen chytáním psa za ocas. Nemocnice se plní a nedostává se lékařů a sester. Můžeme postavit třeba deset polních špitálů, ale když se o pacienty nepostará kvalifikovaný zdravotní personál, k ničemu to nebude. Lidé jsou naštvaní.

Premiér Andrej Babiš se cítí ukřivděně, protože určitě platí jeho slova pro Deník: „Už přes půl roku pracujeme od rána do noci, a to s jedinou prioritou – ochránit naše občany.“ Pokud prý veřejnost nedá na něj, ať věří alespoň ministrovi zdravotnictví, jednomu z největších expertů na epidemie u nás.

Jenže ani to není jednoduché. Roman Prymula je nepochybně odborník, ale s komunikací má problémy. Jak si vysvětlit jeho slova, že první stupeň základních škol se 2. listopadu neotevře, snad jen kdyby vybuchla atomová bomba?

Projev národu

Jeho vyjádření zpochybnili ministři školství Plaga i vnitra Hamáček. Ve svém projevu národu uvedl, že se provede plošné testování obyvatelstva, aby za týden to popřel s tím, že půjde jen o vybrané lokality. To opravdu nepůsobí jako promyšlený postup. Přitom by možná stačilo vysvětlit, že pokud se konkrétní čísla dostanou na určitou hodnotu, musí se přistoupit k tomu či onomu opatření. Jednoduše, zřetelně, otevřeně.

Nedělní demonstrace na Staroměstském náměstí v Praze ukázala, že se v lidech hromadí vztek. Kromě bitkařů, kteří si nezaslouží jakékoliv pochopení, dorazili také zoufalí občané. Možná přišli o práci, zadlužili se, někdo jim zemřel nebo je těžce nemocný. Nevědí, jak z toho ven. Bude jich přibývat a vláda je nesmí nechat padnout na dno. Bez znovuzískané důvěry to ale nepůjde.