Ohniska prasečího moru se napříč Evropou rozšiřují. Od začátku roku se s masivním nárůstem případů potýkají zejména naši nejbližší sousedů. Podle dat Evropské komise o nemocích zvířat bylo v Polsku do poloviny srpna zaznamenáno 2053 divokých prasat s nákazou. V Německu to bylo 1246 a téměř o sto kusů více na Slovensku. Čísla nejsou zanedbatelná ani na dál směrem na východ, téměř dva a půl tisíce nakažených prasat nahlásilo Maďarsko, k tisícovce případů spěje také Rumunsko.

Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) a ministerstvo zemědělství se Státní veterinární správou proto připravily informační kampaň, která má myslivce, chovatele i veřejnost informovat jak nákaze předejít. Proti africkému moru totiž zatím neexistuje očkování, ani léky na potlačení symptomů.

„Kampaň zdůrazňuje důležitost prevence, kdy je nutné zabránit zavlečení nákazy do chovu, dezinfikovat vybavení, vyměnit oblečení a boty při vstupu na farmu, používat kvalitní krmiva a zabránit kontaktu s divokými prasaty,“ popisuje mluvčí ministerstva Vojtěch Bílý.

„Chovatelé by měli vědět, jak onemocnění u zvířat včas zjistit, mezi příznaky patří horečka,  snížený příjem krmiva, ztráta energie, zvracení, průjem, zarudnutí kůže či krvácení. Pokud dojde ke kontaminaci chovu či podezření na zavlečení nákazy, je důležité včasné hlášení veterinární správě,“ doplňuje. Kampaň současně probíhá i v Maďarsku, Bulharsku a pobaltských státech.

Neméně důležité je v boji proti zavlečení nákazy lov divočáků. Vloni v listopadu proto Státní veterinární správa vymezila při severní hranici s Polskem a Německem oblast jejich intenzivního odlovu. „Od této doby se zde ulovilo 2906 divočáků. Všechna ulovená prasata byla vyšetřena na AMP s negativním výsledkem. V téže lokalitě bylo také vyšetřeno s negativním výsledkem 84 uhynulých a sražených divočáků,“ vypočítává ústřední ředitel Státní veterinární správy Zbyněk Semerád.

Volné chovy musely zapracovat na oplocení

Stejně jako u každé nakažlivé zvířecí choroby je nutné zabezpečit, aby se nákaza z volné populace nedostala mezi uzavřené chovy. I z toho důvodu musely být na konci loňského roku všechny vnitřní chovy vepřů a pomocné stavby pro krmení a stelivo podle nové vyhlášky zabezpečeny trvalým oplocením. V případě, že jsou prasata chována ve venkovních výbězích, vyhláška nařizuje dokonce plot dvojitý.

Krátký čas na zavedení opatření i jeho forma zkomplikovala chod ekologickým chovům, kteří aplikují „otevřená vrata“ než betonové kóje ve vnitřních prostorách. Některé ekologické chovy proto končí. „Ačkoli všichni chápeme, že ochrana proti moru je potřeba a respektujeme to, v režimu ekologického zemědělství je takové nařízení problém a někteří zemědělci se skutečně rozhodli s chovem vepřů skončit,“ potvrzuje Kateřina Urbánková, manažerka Pro-bio Svazu ekologických zemědělců.

Ničí je finanční stránka věci. Chov vepřů je často doplňkový, třeba k hlavními chovu skotu. Náklady na vystavění oplocení a příjmy z chovu by skončily zápornou bilancí. Slevovat ale ze svých nároků na welfare chovatelé nechtějí. „Pokud jste ekozemědělec, neexistuje rozhodnutí, že se kvůli finanční výhodnosti přeorientujete na konvenční chov,“ konstatuje Urbánková. Částečně pokrýt náklady by mohli zemědělcům pomoci dotace na rozvoj venkova.