Muž zemřel za bizarních okolností loni 4. října v bytě na Hájích, přičemž obžalobě z vraždy čelí dvě oddané stoupenkyně jeho učení. Vazebně stíhaná dvaatřicetiletá zubařka z Kutné Hory, v případu figurující jako partnerka zesnulého, a o třiatřicet let starší bývalá pedagožka, v jejímž bytě muž zemřel. Zabily ho utišující léky, které prý jeho pokyn obstarala zubařka (avšak údajně si celý obsah ampulky nasypal do úst on sám). Tato lékařka mu také pomocí skalpelů způsobila zranění v tříslech a na ruce. Aby vykrvácel.

S tím, že zemře, se totiž počítalo. Obě ženy se hájí tím, že plnily jeho přání: muž, jehož slovo pro ně představovalo vrcholnou autoritu, se rozhodl opustit tento svět, plný smutku, beznaděje a zrady, a přejít „do jiného světa“. Podle jedné z verzí, s níž pracuje i státní zástupkyně Jana Murínová, uvěřily jeho slovům, že zmizí i jeho tělo, jež leželo na posteli nahé. Když se tak nestalo, ženy přepečlivě uklidily, osprchovaly se, najedly - a starší z nich našla na internetu adresu nejbližší policejní služebny, kam se společně vydaly ohlásit, čeho se účastnily. Až pohled na skutečně existující mrtvolu policisty přesvědčil, že si z nich dvě ženy s vysokoškolským vzděláním, obě s doktorským titulem, netropí blázny. Ve výjimečné kauze zřejmě předsedkyně senátu Daniella Sarah Sotolářová vynese verdikt až za několik měsíců.

Ochotný léčitel, nebo temná postava?

Na pozadí tohoto případu se ale rýsuje spousta otazníků kolem kutnohorského léčitele, jenž prý sám slovo sekta pro okruh svých stoupenců odmítal – a tím méně si přál, aby byl označován jako guru. Určitě se najde řada bývalých klientů, kteří už tato slova označí jako bláboly, jejichž jediným cílem je pošpinit alternativní metody léčby, standardní medicíně neznámé a nepochopitelné. Oni léčitele poznali zcela jinak: jako člověka, které by se pro druhé rozdal a ochotně (i úspěšně) jim pomáhal od neduhů. Nic více a nic méně. Byl to léčitel, jehož energie proudící z dlaní a jeho rady jim pomohly od nejrůznějších neduhů. Tečka.

Měla se však vytvořit skupina věrných, které na dotyčném nejprve fascinovaly nejen léčitelské dovednosti, ale i schopnost mluvit o jejich dřívějších osudech a problémech, aniž se s čímkoli z toho sami svěřili. A bylo jim umožněno dostat se blíž. Pak upadali do větší a větší závislosti, až se ocitli zcela ve vleku svého vůdce. Pokud se vzepřeli, měli jako odpadlíci, kteří zradili, čelit zatracení s tím, že šanci zachránit svou pokřivenou černou duši odčiněním někdejších provinění navždy ztratili.

V tomto případě by se však hodilo doplnit prakticky za každé slovo výrazy jako „prý“, „údajně“ „snad“ či podobné. K dispozici není víc než slova přímých aktérů – či někdy pravděpodobných aktérů – kteří však do policejních protokolů a v soudní síni v různých etapách vývoje případu hovoří rozdílně. Není výjimkou, že nyní popírají, co popřeli předtím. Některé pasáže z výpovědí nicméně až překvapivě korespondují se zvěstmi, které se nesly Kutnou Horou.

Pravděpodobně se vytvořila užší skupina, kde poměrně jednosměrně putovaly velké peníze, praktikovaly se prazvláštní obřady a mezi členy panovaly vztahy, jež se nejeví o nic méně kuriózně, než odchod muže, jenž stál ve středu dění, z tohoto světa. Na radách žít zdravě, otužovat se a cvičit by asi nebylo nic mimořádného, kdyby jejich naplňování nepůsobilo extrémní formou, kdy ignorování zimní bundy ještě může působit ještě úsměvně. A na společných dovolených ve Španělsku by také nemuselo být nic zvláštního. Snad ani na cestách na hrad Houska, o němž se říká, že se tam nachází brána do pekla.

Komunita s vlastními pravidly

Jiné je to třeba s přiřazováním vlastností biblických postav konkrétním lidem nebo s manipulováním jejich vůlí pod vlivem ostatních členů komunity, spojeného s nátlakem a ponižováním. Ale i s půstem v lese hraničícím s bojem o přežití, s nahým osamocením majícím směřovat k očištění duše nebo s odevzdáváním peněz, kdy stanoveným částkám měla vévodit „satanská“ kombinace 666. Nebo číslo 6 s odkazem na Lucifera.

Těm, kteří podlehli a nechali se manipulovat, však měl vůdce přímo řídit celé jejich životy. Třeba určovat, jakou práci si najdou či kde budou bydlet. A dokonce s kým, když prý sestěhovával k sobě členy a členky komunity (což občas obměňoval). Také údajně nařizoval, že spolu mají spát v jedné posteli, trávit i všechen volný čas a chodit si pomáhat do zaměstnání. Na něm údajně záviselo třeba i rozhodování o tom, jaké auto si koupí.

Vybraným členkám komunity se mělo dostat cti sloužit svému vůdci jako sponzorky, z nichž některé měly být současně i uklízečkami (na čistotu údajně dotyčný kladl pedantský důraz), kuchařkami, pradlenami, masérkami i objektem sexuálního zájmu. V závěru se do této role dostala podle svých slov i zubařka, jež velmi surrealisticky popsala praktiky balancující mezi domácím násilím a znásilňováním. Když její pán přikázal, musela podle poslední výpovědi (jež nicméně zcela popírá předchozí tvrzení) být po vůli a vyhovět okamžitě: i za cenu přeobjednávání pacientů.

To vše měly údajně doprovázet emotivní scény žárlivosti vůči pacientům, někdejším spolubydlícím, i když je dotyčný sám vybral, i bývalým spolužákům z lékařské fakulty. Jakkoli prý panenství potvrzovalo, že za studií ani kdykoli poté až do doby, než si ji zvolil k použití vůdce skupiny (a to údajně i s tím, že její čistotu potřeboval k dalšímu seberozvoji nebo snad duchovnímu posunu, když právě milování prospívá duši) s nikým intimní poměr neudržovala. Což podle svého tvrzení ve chvíli, kdy měla dosazené mužské spolubydlící – a pánů se u ní vystřídalo několik – uchránila jen díky tomu, že spala ve třech vrstvách oblečení a otočená ke zdi.