Patnáctiletý test věznici s ostrahou potvrdil ve středu odvolací senát Vrchního soudu v Praze 22letému nezaměstnanému Marcelu Hazdrovi z Předměřic na Mladoboleslavsku, který loni na břehu řeky Jizery u Sojovic ubodal o 17 let starší milenku – ženu, s níž v té době udržoval poměr sotva měsíc.

Sám sice tento čin v jednací síni popřel – t čin se podle předsedkyně senátu Jaroslavy Maternové ho ale řetězec nepřímých důkazů jasně usvědčuje.

Osvětlit čin se nepodařilo

Krvavý mord v noci z 24. na 25. dubna předčasně ukončil noční procházku, na niž si pár odskočil z velikonoční taneční zábavy, která se v obci konala.

Co přesně se tehdy mezi partnery odehrálo, Hazdra nikdy uspokojivě nevysvětlil. „Jednal jsem v afektu,“ prohlásil v minulosti, když připustil, že došlo k potyčce. Popisoval, jak ho žena zatěžovala svými pocity a problémy ve chvíli, kdy on se chtěl bavit, jak se ho snažila zadržet ve chvíli, kdy on už měl v úmyslu sebrat se a jít domů – a najednou se zrodila strkanice. Svou oběť bil a rdousil – a nakonec došlo i na nůž, kterým se prý původně vyzbrojil na svou obranu. Pro případ, že by ho na tancovačce napadl manžel partnerky. On sám si prý ale s kudlou nezačal; z kapsy mikiny mu ji během potyčky vytáhla družka. Jemu se podařilo nůž jí vzít – a pak jej použil…

Tak alespoň Hazdra popisoval svůj čin v přípravném řízení. Vzpomíná si prý však pouze na dvě bodnutí, nikoli na 11 ran mířených na hlavu a záda, jež vrah oběti zasadil podle pitevního protokolu. Před Krajským soudem v Praze, který se kauzou zabýval v první instanci a jehož místopředseda Stanislav Černecký rozhodl o uložení nyní posuzovaného 15letého trestu, pak pak své líčení okolností činu nedoplnil.

Mladík, jenž podle slov své matky a sestry je schopen kvůli popularitě vzít na sebe i čin, který ve skutečnosti nespáchal, se rozpovídal se až u vrchního soudu. A vinu na smrtícím útoku popřel. „Neudělal jsem to,“ řekl členům odvolacího senátu. Tým soudkyně Maternové mu ale neuvěřil; ztotožnil se se závěry krajského soudu, jenž podle mínění vyšší instance odvedl bezchybnou práci.

Oběť prý umírala na kolenou

Útok, který ženě zcela zdevastoval obličej, přitom musel být ještě podstatně razantnější, než obžalovaný připouštěl původně. Ani znalci ale nedokázali přesně určit, jakým způsobem útočník své oběti ubližoval. Experti připustili údery rukou, ale i možnost kopanců nebo tlučení obličejem do země. Jistota plynoucí z obsáhlých posudků je jediná: v určité fázi se oběť musela nacházet na kolenou.

Souboj argumentů není u konce

Obhájci Vladimíru Vávrovi, jenž navrhoval zproštění obžaloby z vraždy, se soud přesvědčit nepodařilo. Senát vrchního soudu nepopřál sluchu argumentům advokáta, který u svého klienta neshledává motiv k nenávistnému mordu provázenému nebývalou brutalitou – a naopak důvod k takovému útoku by se prý snadno mohl najít u některých osob z blízkého okolí zavražděné. Vávra skoro působí dojmem, že by byl schopen ukázat prstem. Na podváděného manžela, který podle jeho vyjádření nemá na dobu vraždy neotřesitelné alibi – a po nálezu těla oběti se prý navíc choval podivně.

Obhájce zmiňoval také například také údajně nekvalitní práci kriminalistů i nedůvěryhodnost některých svědků. Odvolání však vrchní soud zamítl a verdikt je tak pravomocný.

Ani v této situace nicméně advokát nehází flintu do žita. Zvažuje, že když neuspěl v Praze, zkusí uplatit své argumenty v Brně. Dovoláním u Nejvyššího soudu ČR.

Útok nebyl ojedinělý

K násilí vůči ženám neměl Marcel Hazdra podle zjištění soudu daleko: přesně měsíc před sojovickou vraždou, 25. března 2011, se v Mělníku rozešel s předchozí partnerkou; rovněž mnohem zralejší ženou. Či přesněji – ona se rozcházela s ním. V té chvíli na ni zaútočil šroubovákem poté, co ji za vlasy strhl na podlahu.

Trest, který byl uložen jako souhrnný, zahrnuje i sankci za tento skutek. Naopak obhajoba nevěří, že se vše odehrálo tak, jak vzali soudci za prokázané. Jak by mohl útok šroubovákem proděravět oblečení – a současně nezanechat vážné následky na těle?