Kliknutím zvětšíteSvé chování k lidem bez přístřeší vysvětlují od čtvrtka u mladoboleslavského okresního soudu dva strážníci místní městské policie. Na svobodě stíhaní muži (z nichž jeden dorazil do jednací síně rovnou po noční směně spojené s dohledem na městský kamerový systém, kam byl vhledem k trestnímu stíhání přeřazen z výjezdové skupiny) čelí obžalobě ze tří závažných trestných činů. Oba odmítají jak vinu, tak to, že by se dopouštěli čehokoli špatného.
Hned tři trestné činy
Zcela opačně hovořil u soudu hned první ze svědků. „Městská policie mi připadala jako gestapo,“ vysvětloval, že kontroly strážníků spojené s nadávkami vnímal jako šikanu, která ho přiměla město opustit a na dva roky odejít do Kvasin. Byť zrovna jeho ani jeden ze souzených strážníků nezbil. Ovšem v akci je prý viděl.
Předseda senátu Rudolf Havelka si ve čtvrtek nad řešenou kauzou posteskl. Nečekal prý, že na sklonku kariéry dostane podobně závažný případ. Obžaloba hovoří o sedmi skutcích, kdy měli být opilí muži bez domova fackováni či biti pěstí, surově kopáni i ve chvílích, kdy leželi na zemi, a dokonce vyvezeni za město a tam ponecháni (a to i po odebrání bot a navzdory tomu, že panovalo chladné počasí). Nebo měli být muži spící ve svém útočišti v opuštěném statku pod hradem zbiti a zkopáni poté, co je uniformy probudily nastříkáním dráždivé látky do obličeje.
V řeči paragrafů to zní až děsivě: mělo jít nejen o zneužití pravomoci, ale rovněž vydírání a mučení – za což, jak Havelka v jednací síni opakovaně zdůraznil, nelze uložit podmínku. V případě uznání viny by byly ve hře tresty odnětí svobody od tří do deseti let. Na úvahy o verdiktu je však zatím brzy. Čtyři z pěti zásadních svědků sice dovezli k soudu policisté a podařilo se je vyslechnout, avšak pátého (na něhož podle jejich slov měli mít strážníci obzvláštní pifku), se však sehnat nepodařilo; podle nepotvrzených zvěstí by snad bylo na místě hledat ho na Slovensku, odkud pochází.
Nestalo se nic špatného
Jaroslav B. (37) i Martin R. (40) ovšem trvají na svém: nedopustili se ničeho z toho, co jim je kladeno za vinu. Ty skutky se prostě nestaly – přičemž obhajoba upozornila, že první dva body obžaloby hovoří o údajných útocích na bezdomovce na podzim roku 2013: v době, kdy obžalovaní spolu ještě ani nesloužili. Ti shodně trvají na tom, že nikoho nebili ani nekopali. Nikdy. A pokud bezdomovce měli ve služebním autě – čemuž se prý kvůli znečistění a zápachu snažili raději vyhýbat – bylo to prý třeba v případě, kdy ho vezli na policejní služebnu kvůli zjištění totožnosti. Nebo na cizineckou policii, aby si mohl vyřídit chybějící doklady.
Nevyloučili ovšem ani jízdu „do polí“, konkrétně směrem na Řepov. Bylo to v případě, kdy muže bez domova vezli co nejblíž místu, kde měl své útočiště (tam však už dojet nemohli, aby neopustili svěřený rajon). „Já tam přebývám,“ potvrdil při svědecké výpovědi poškozený. Takovou aktivitu souzení strážníci vysvětlovali jako pomoc bližnímu: když byla zima a on neměl na autobus…
V lese zůstal zbitý a bos
Svědectví, která ve čtvrtek zazněla v jednací síni, sice útoky na bezdomovce potvrzovala – rozhodně ne však s takovou razancí, jak naznačuje obžaloba. S tou se plně shodl vlastně jen druhý nejstarší z poškozených; Slovák ročníku narození 1967. Popisoval, jak si souzená dvojice vždycky někoho z bezdomovců vzala do auta. Když se to stalo jemu v listopadu 2015, byl prý odvezen do lesa, kde to nezná, a dostal příkaz sundat boty. „Začali mě mlátit po papuli – jako psa; oba mě mlátili a kopali, až jsem zůstal ležet na zemi. Pak odjeli,“ vypověděl – a připomněl, že byl celý opuchlý; následně mu prý vypadly přední zuby. Zmínil také, že to, co popisoval, se mu nepřihodilo jen jednou, ale dvakrát; v rozmezí asi čtvrt roku.
Ostatní výpovědi ovšem soudce Havelka zhodnotil lakonicky. „Ono to nakonec nebude vypadat tak hrůzostrašně, jak je to napsané,“ poznamenal. S dodatkem, že je „strašné“, pokud se projednávané události opravdu odehrály – zpochybnil ale intenzitu, s jakou je líčí obžaloba.
Souzený muž dostal ocenění
Oba souzení strážníci, s nimiž se městská policie po zahájení trestního stíhání nerozloučila, ovšem trvají na svém: nic špatného neudělali a situace, které muži vystupující v roli poškozených popisovali, si pamatují jinak. Často prý slýchali hrozby, že je lidé, jejichž chování řešili, nechají vysvléct z uniformy. „Mám pocit, že právě to se teď děje,“ poznamenal Martin R.
Podle jejich verze výjevy, k nimž byli přivoláni, končívaly udělením blokové pokuty s předáním složenky – u níž bylo jasné, že ji stejně nikdo nezaplatí – či domluvou s pokynem místo uklidit; případně také tím, že se polonahého muže ležícího na zemi podařilo upravit, takzvaně rozchodit – a on pak odešel pryč. Po svých, v klidu a před svědky, když kolem procházeli chodci i jezdili cyklisté. To, že právě takovéto informace o zákrocích průběžně dostávala, potvrdila v jednací síni i vedoucí směny městské policie.
Podstatně větší rozruch ovšem u soudu vzbudilo hodnocení zaměstnavatele, které se odehrálo mimo jednací síň, a to dva dny před zahájením hlavního líčení. V rámci oceňování strážníků sloužících po deset let dostal Martin R. za své dosavadní působení v řadách městské policie metál. Tohle zjištění přimělo soudce k hodnocení, jaké by z úst předsedy trestního senátu čekal málokdo. „Připadá mi, že si ředitel městské policie i magistrát dělají blázny z práce policie, státního zástupce i soudu,“ rozhorlil se. „Všichni jste se tak krásně usmívali do kamery. To není normální – a vy se o tom tady ještě zmiňujete,“ obrátil svůj pohled k lavici obžalovaných.
Byl svědek ovlivňován?
Jednání soudu také ukázalo, že projednávaná kauza má dohru v podobě práce mělnických policistů. V místě, kde nyní žijí někteří z poškozených, bylo ohlášeno údajné napadení jednoho z nich jinou hlídkou mladoboleslavských strážníků. Přednedávnem; letos v říjnu. Příslušníci městské policie ho měli chytit za ruce a tahat po zemi – s tím, že to je „pozdrav od Ukrajince“. Pod touhle přezdívkou prý jisté kruhy v Mladé Boleslavi znají jednoho z obžalovaných strážníků stojících nyní před soudem.
Mezi mladoboleslavskými bezdomovci jsou nicméně dobře známí oba. Mohou to alespoň naznačovat další údajné přezdívky: Čuk a Gek nebo Mat a Pat. Pojmem pak ve městě má být také strážnice přezdívaná Šelma.
Bezdomovci našli zastání i právní zastoupení
Jako svědkyně byla ve čtvrtek slyšena také Martina Brzobohatá z organizace poskytující sociální služby a pomáhající obětem trestných činů. Její tým se o tom, co se má dít, doslechl od muže, kterého se nyní zatím nedaří najít. Loni ho oslovil jeden ze spolupracovníků chodící mezi bezdomovce, když si všiml zranění v obličeji. To je od strážníků, zněla odpověď. Následovalo oznámení na policii a spolupráce s dalšími lidmi žijícími tehdy na ulici. Dnes už někteří z nich mají bydliště i práci.
Muž ze Slovenska, jehož příběh stál na počátku kauzy (a jehož výpověď je pro rozhodování soudu klíčová), dnes není k sehnání. „Měl obavy o život,“ vysvětlila Brzobohatá, že poté, co zažíval stupňující se „pronásledování“, se netajil rozhodnutím z města zmizet a začít nový život jinde, kde ho nikdo nenajde. Ani ona neví, kde je; naposledy s ním byla v kontaktu před rokem.
S ostatními poškozenými organizace v kontaktu zůstala; nabídla jim i právní zastoupení. Zmocněnkyně poškozených uplatnila v jednací síni požadavek na finanční odškodnění čtveřice mužů, které zastupuje: milion korun pro každého. Protože Brzobohatá zmínila i další jména lidí, kteří mají mít na strážníky špatné vzpomínky, budou na příští jednání předvoláni i oni. Zatím je však případ odročen na neurčito za účelem hledání klíčového svědka. A je jisté, že letos už jednání pokračovat nebude.
13
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
