Došlo k tomu loni 28. září zhruba půl hodiny před polednem při pomezí Mladoboleslavska a Nymburska: v domku u silnice mezi obcí Vlkava a městysem Loučeň. Na rozdíl od státního zástupce Martina Susky, který ho obžaloval z pokusu o vraždu, to souzený cizinec vidí jinak: on sám čelil napadení – i když v České republice pobýval jen několik dní, stejný muž na něj zaútočil už podruhé – a agresora bylo třeba zastavit.

Jestliže žalobce Suska naznačil, že pokud kuchyňským nožem s 13centimetrovou čepelí bodl protivníka do levé poloviny hrudníku, a to v místě pátého mezižebří, musel počítat s možností zranění srdce vedoucímu k fatálnímu následku, souzený cizinec vrtí hlavou: zabíjet nechtěl; jen zastavit útok. „Já nikam nemířil; vzal jsem nůž, když se ke mně Jevhen blížil. Kdyby na mě šel z druhé strany, nejspíš bych ho řízl z druhé strany,“ prohlásil v jednací síni.

Za zranění si prý pobodaný může sám

Obžalovaný také konstatoval, že to, jak vše dopadne, vlastně bylo na poškozeném. On ho přece poté, co popadl nůž ležící na stole, jasně upozornil: „Jestli se ke mně přiblížíš, tak tě píchnu.“ Současně odmítl, že by tato slova snad měla být považována za vyhrožování. Jen prý řekl, co se stane, pokud ho opilý muž, mající zjevnou fyzickou převahu, bude dál ohrožovat. Od slov pak k činu nebylo daleko…

Suska to však vidí jinak: bodnutí bylo reakcí na předchozí a již skončený konflikt. Státní zástupce připomněl, že poškozený měl také dvě bodné rány na levém předloktí. K tomu obžalovaný uvedl, že o nich nic neví a toto zranění nezpůsobil. Jiné je to se zraněním ušního boltce: ano, to přivodit mohl. O chvíli dřív, než došlo k soudem projednávané akci s nožem, si muži byli zakouřit na dvorku. Když ho krajan, jenž v kauze figuruje jako poškozený, bezdůvodně praštil do obličeje, on popadl kuchyňské prkénko, které venku leželo na stole – a udeřil ho do hlavy; do oblasti ucha. Jeho verzi však podle Suskových slov další důkazy vyvracejí. Obžalovaný však trvá na svém: on se jen bránil. „Kdyby se nepřibližoval, nebodl bych ho,“ zdůraznil. „Já ho varoval,“ řekl.

Z Ukrajiny k nám napříč Ruskem

Když středočeský krajský soud začal v pátek 14. dubna mapovat všechny okolnosti krvavé rozepře, předseda senátu Petr Franc se podivil, jak zdravý čtyřicátník mohl loni v září přicestovat do České republiky, jestliže – pokud je zdejšímu soudu známo – Ukrajinu bojující proti ruské invazi nesmějí opouštět muži ve věku mezi 18 a 60 roky. Oleksii V. vysvětlil, že postupoval podle instrukcí z televizního projevu prezidenta Volodymyra Zelenského. Klíčové totiž je, že opouštěl okupovaný Berďansk; město na pobřeží Azovského moře v Záporožské oblasti. To, že odjížděl z Rusy obsazené zóny, současně vysvětluje, proč záznam o tom, že opustil zemi, nemají ukrajinské orgány.

Dostal se prý na Krym, načež projel napříč Ruskou federací od jihu k severu – a přes Lotyšsko přicestoval do České republiky. Bydlení našel 21. září u Vlkavy: tam, co byl jen o týden později zadržen a převezen do vazební věznice. Ve Vlkavě, kde našel útočiště, měl jako spolubydlící poškozeného plus ještě dva muže. Oleksii V. u soudu vypověděl, že večer před osudným dnem začali všichni společně popíjet. Ne ale moc; pro všechny dohromady prý měli láhev vodky (z níž on upil tak dvě deci) a osm plechovek piva (on spořádal dvě). Že by někdo pil také víno, si nevšiml. I tak se posezení protáhlo až do druhého dne.

Tehdy se měl nejprve při kouření na dvoře odehrát incident s údery do obličeje a s prkénkem. „Pak jsem se otočil a běžel zpátky do domu,“ vypověděl obžalovaný. S tím, že se chtěl obout (na nohou měl původně pantofle), vzít si mobil a odejít. Protivník ho však podle jeho slov dohnal a napadl zezadu: něčím ho tloukl a mrštil jím na skříň. On pak prý možná i na chvíli ztratil vědomí.

Následovat měly pokusy o další napadání jeho osoby, kdy on sebral na stole nůž. Pak už je to známá historie: půjdeš blíž – bodnu. „Ale předtím jsem mu říkal, aby se ke mně nepřibližoval,“ zdůraznil obžalovaný. Vypověděl, že když viděl krev, volal na tísňovou linku 112. Pak z místa odešel. Zamířil k obchodu, protože si chtěl koupit cigarety (neuspěl, protože bylo zavřeno) – především však zdůraznil, že se chtěl vyhnout dalšímu konfliktu, když se spolubydlící přivolaní hlukem dali do křiku.

Odsouzen za vraždu i těžké ublížení

Bodnout nožem proti člověku se Oleksii V. zjevně nezdráhá. Ve své domovině si za to odseděl dva tresty: deset let za vraždu a pět za těžké ublížení na zdraví. Od svých dvacátých narozenin tak strávil v kriminále podstatnou část života. I v těchto případech však vidí chybu na straně obětí. K vraždě uvedl: „Mně bylo dvacet a bili mě dva muži; 33 a 45 let. Já se bránil a jednoho nožem zabil.“ A následná těžká újma? „Okradly mě tři osoby, bránil jsem se nožem,“ konstatoval. To prý ale byla minulost. „Od 20. srpna 2019, kdy jsem byl propuštěn, už jsem stíhán nebyl,“ představil se jako vlastně celkem hodný hoch.

V souladu s informacemi z ciziny jsou i závěry pražských znalců: psychiatra Vlastimila Tichého a klinického psychologa Jiřího Kloseho. Pokud bude obžalovaný uznán vinným v kauze z Mladoboleslavska, jednalo by se podle nich o afektivní reakci v situačním konfliktu, kdy opilost zvýraznila nepříznivé rysy impulzívní a nezdrženlivé osobnosti, která je emočně nevyvážená. Rozhodně ale dotyčný netrpí ani netrpěl duševní chorobou ve smyslu psychózy. Z čistě psychiatrického hlediska není nebezpečný. Prognózu resocializace nicméně znalci zhodnotili jako ztíženou – stupněm pět na sedmibodové škále – přičemž brali v potaz i „kriminální zkušenost bez výraznější korektivní zkušenosti“.

Soud, který bude v hlavním líčení pokračovat i v příštím týdnu, se musí vyrovnat s několika neznámými. Předseda senátu Franc například upozornil na dva papírové kapesníky nalezené u mikrovlnky, nasáklé množstvím krve – ta však podle analýzy DNA nepatří poškozenému ani obžalovanému. „Nevím,“ odpověděl obžalovaný na otázku, čí ta krev byla. Krev se našla i na záchodě. Oleksii V. také pouze krčil rameny na otázku soudce, jak se stalo, že nůž, kterým bodl, je viditelně ohnutý. „Když jsem ho odhodil, byl rovný; nevím, jak se to stalo,“ řekl v jednací síni.