Z domu na konci ulice se ozvalo šest výstřelů. Padesátiletý střelec vypálil celkem pět ran proti svému o deset let mladšímu sousedovi a jeho dvaasedmdesátileté matce, poslední ránu si ušetřil pro sebe. Zatímco oběti vraždy byly na místě mrtvé, střelec byl letecky transportován do Ústřední vojenské nemocnice v Praze v kritickém stavu. Následkům zranění ve středu krátce po poledni podlehl. Informaci potvrdil tiskový mluvčí Policie ČR Zdeněk Chalupa. "Ano, můžeme potvrdit, že i třetí účastník úterního incidentu v Bělé pod Bezdězem na následky svých zranění zemřel," sdělil Chalupa. Tragédie ukončila sousedské rozepře, které podle sousedů trvaly desetiletí.

„Vzájemně se obviňovali z toho, že se špehují, jejich dcery si spolu už jako malé nesměly hrát," krčí rameny jedna ze sousedek. „Mělo snad jít i o tu hromadu dřeva u plotu," popisuje drobné spory, které přerostly v tragédii, další obyvatel ulice.

A jak se vlastně neštěstí, které zasáhlo do života jindy klidné části Bělé pod Bezdězem, seběhlo?

Vše začalo rvačkou. Sousedé obývající dva domy hned vedle sebe se poprali a ten starší zůstal se zakrváceným obličejem ležet na silnici. Jeden ze sousedů, který bydlí jen o několik domů od místa tragédie, se zrovna vracel domů, když uprostřed silnice muže zahlédl. „V té chvíli jsem nevěděl, co se mu stalo. Zastavil jsem a šel jsem ho zkontrolovat. Na první pohled bylo patrné, že ho někdo zmlátil. Obličej měl celý od krve a sotva se držel na nohách. Když jsem mu pomohl vstát, několikrát upadl. Vím, že něco říkal, ale nebylo mu rozumět."

Mladý muž odvedl souseda na chodník, opřel ho o plot a poradil mu, aby se plotu nepouštěl a došel podle něj domů. Následně se vrátil k automobilu, který na něj zatím čekal uprostřed vozovky, a zaparkoval do garáže. Věc měl za vyřízenou – jen další ze série radikálních výměn názorů mezi znepřátelenými sousedy. Jenže pak se ozval první výstřel.

„Slyšel jsem rány, neměl jsem ale tušení, co se děje. Vyběhl jsem ven k tomu baráku, ozvalo se dalších pár ran a pak vyběhl pes. V tom okamžiku už jsem viděl, jak někdo volá policii, tak jsem se vrátil domů," popisuje následný sled událostí muž a dodává, že zaznělo zhruba šest výstřelů.

Velmi podobně situaci popisuje i mladá žena, která taktéž bydlí v ulici, jež se v úterý večer změnila v dějiště dramatu: „Seděli jsme v obýváku a dívali se na televizi, když jsme uslyšeli rány. Šli jsme se podívat z okna, ale nic jsme neviděli. Zvuky se ale opakovaly a nás napadlo, že někdo asi odpaluje petardy. Za chvíli už to tady ale bylo plné policistů," dodává.

Podle policejního mluvčího Pavla Truxy se střelec doma vyzbrojil dvěma legálně drženými zbraněmi, vrazil do domu sousedů a způsobil jim smrtelná zranění. Následně si sáhl na život. Druh zbraní však policisté komentovat odmítli. Sousedé však hovoří o tom, že zahlédli pušku.

Renata Nekolová z mladoboleslavského Centra psychologie a Linky důvěry SOS předpokládá, že muž jednal v afektu. „Ani si nemusel uvědomovat, co dělá. Jde o to, co činu předcházelo, a také záleží, co to bylo za typ člověka. Často se v podobných případech jedná o lidi, kteří se navenek moc neprojevují a problémy v sobě dusí dlouhodobě. Pak stačí málo a dojde ke zkratu." S tím souhlasí i odborník na zbraně Michal Pirkl: „Těžko odhadnout, co se střelci v tom okamžiku honilo hlavou. Troufám si ale říct, že kdyby doma neměl střelnou zbraň, vzal by třeba nůž, sekeru nebo cokoliv jiného a vraždil by i tak."

Atmosféra úterního večera, kdy se na hlavní ulici Na Výsluní, v okolí místního obchodu i přímo u policejních pásek, které ulici přehradily, tvořily hloučky lidí diskutujících o tom, co že se vlastně stalo, byla ve středu dopoledne minulostí. Policejní vyšetřovatelé s prací dávno skončili a odjeli, z nedalekého dětského hřiště se opět ozývalo pokřikování dětí, lidé kroutící hlavami nad smutným koncem vleklého sporu se vrátili ke svým záležitostem. Jen dva domy na konci ulice ztichly.

Co na to odborník na zbraně?
Michal Pirkl, který se v oboru střelných zbraní pohybuje od dětství a jejich problematiku má v malíku, soudí, že tragédie v Bělé byla vraždou v afektu a není tak nutné opět otevírat otázku legálně držených zbraní. „Jde o selhání jedince. Střelba byla vyvrcholením dlouhodobých sporů. Poté, co ho zbili, už toho měl dost. Pohár trpělivosti přetekl. Těžko odhadnout, co se střelci v tom okamžiku honilo hlavou. Troufám si ale říct, že kdyby doma neměl střelnou zbraň, vzal by třeba nůž, sekeru nebo cokoliv jiného a vraždil by i tak," zamýšlí se Pirkl a dodává, že útočník by zbraň zřejmě použil už v době, kdy ho soused napadl, kdyby ji měl u sebe. „Pak by byl jeho čin pravděpodobně kvalifikován jako sebeobrana. K vraždě by se asi nikdy neuchýlil, kdyby ho soused nezbil. Samozřejmě ho to neomlouvá, ale je nutné si uvědomit, co střelbě předcházelo," upozorňuje odborník a upozorňuje, že ČR má jeden z nejlepších zákonů ohledně držení zbraní na světě. „Statistiky mluví jasně. Legálně drženou zbraní se u nás stává minimu trestných činů, a to i přesto, že je u nás počet legálních držitelů zbraní poměrně vysoký," říká a vyzdvihuje i fakt, že Česko je v první pětce zemí, kde se stává nejmenší počet přepadení, loupeží a vražd, v nichž figuruje legálně držená zbraň.