Na dvacetlet do věznice se zvýšenou ostrahou poslal včera Krajský soud v Praze Mariána Majerčíka (24). Podle verdiktu několik týdnů týral ani ne ročního Marečka, syna své přítelkyně Moniky Gurské (38).

Násilí vyvrcholilo loni den před silvestrem, kdy Majerčík na ubytovně v Brandýse nad Labem miminko doslova umlátil. Tloukl ho do hlavičky, hrudníčku, bříška i zádíček tak, že mu způsobil poranění vedoucí až k úrazovému šoku a následné smrti. „Ubil ho surovým způsobem, jako to s lidmi prováděli fašisté,“ zdůraznila státní zástupkyně Miloslava Zagarová.

Matka nezajistila lékařskou péči

Ani Gurská, která v době vraždy seděla u pokladny v supermarketu, ale neodešla bez trestu. Soudce Petr Franc jí vyměřil šest letve věznici s ostrahou. Nebylo sice prokázáno, že by dítěti sama ubližovala (byť soud nemohl její podíl ani zcela vyloučit), avšak provinila se tím, že nijak nereagovala na předchozí týrání, které na těle dítěte zdaleka nezanechávalo jen modřiny.

Soudní lékaři při pitvě našli sériové zlomeniny žeber na obou stranách těla a zlomeninu levé stehenní kosti. Ani v případě těchto poranění staršího data (podle znalců vznikla jeden až šest týdnů před smrtí) matka nezajistila lékařskou péči, ačkoliv přinejmenším zranění nožičky bylo nepřehlédnutelné. Lhostejný vztah k dítěti Gurská ostatně projevovala už v průběhu těhotenství, kdy se na porod příliš nepřipravovala. Narozené dítě také nepřihlásila do péče lékaře ani mu nevyřídila zdravotní pojištění.

Svalují vinu jeden na druhého

Oběma obžalovaným, kteří pocházejí ze Slovenska, také soud udělil tresty vyhoštění z ČR na neurčito. Verdikt není pravomocný, kauzou se ještě bude zabývat Vrchní soud v Praze. Oba obžalovaní se totiž ta místě odvolali a vlastní vinu na smrti dítěte příkře popírají. „Udělala to paní Gurská – a na mě to všechno hodila. Já Markovi nikdy neubližoval, staral jsem se o něj. Já jsem nevinný. Člověka bych nikdy nezabil,“ přesvědčoval soud Majerčík.

Také Gurská dnes svého bývalého druha označuje jako vyvrhela. „On i jeho matka mi zatajili, že už byl trestaný. Také mi neřekli, že mu matka dodává léky, které povzbuzují mozkovou činnost. Ty jsem vyhodila stejně jako diazepam. Myslím si, že k normálnímu zdravému člověku nepatří,“ prohlásila Gurská před soudem. I ona sama je ale s pravdou na štíru. Majerčíkovi dlouho tvrdila, že syn, o kterého se stará, je jeho potomkem. Teprve ve vazební cele si prý propočítala, že to není možné.

Podlepředsedysenátu France oba obžalovaní neprojevili ani náznak lítosti nad svým počínáním a jeho následky. Pokud prý lítost vyjadřují, pak spíš jen sami nad svým osudem. „Ale tento soud není poslední,“ upozornil po vynesení rozsudku, že světská spravedlnost není konečnou instancí. „Všichni jednou přijdemepřed soud nejvyšší, který pak rozhodne s konečnou platností…“

Za šokující jednání výjimečný trest
„Útok na bezbranné dítě (kterému nebyl ani jeden rok) končící jeho smrtí je čin tak vysoké společenské nebezpečnosti, že zasluhuje výjimečný trest,“ řekl soudce Petr Franc na adresu Mariána Majerčíka. Ani matka chlapce ale vjeho ocích neobstála. „Jestliže dítěti, které mělo zlomenou nohu – a toto zranění bylo na první pohled patrné – zranění pouze zavázala a nezajistila péči lékaře, už nejde jen o nedbalost,“ řekl předseda senátu na adresu Moniky Gurské. „Je třeba vidět, jak závažné utrpení mu způsobila jako matka, která byla povinná – už od přírody povinná – své dítě chránit,“ zdůraznil sdodatkem, že zanedbání lékařské péče dítěti způsobilo zbytečnou bolest. Nevíc se bez asistence lékaře zranění zhojilo takovým způsobem, že chlapeček by nikdy nemohl dobře chodit…