Když se v noci z 22. na 23. dubna 2004 ztratil v Jičínské ulici v Mladé Boleslavi zaparkovaný vůz Škoda Fabia v hodnotě přesahující 270 tisíc korun, stěží by někoho napadlo, že se právě rozjela obří série krádeží aut. Záhy ale bylo zřejmé, že v regionu začali řádit obzvlášť přičinliví zloději.
Dokonce se zprvu zdálo, že pachatelé mají spadeno na mladoboleslavskou Škodovku a její zaměstnance; kořistí se totiž často stávaly vozy - ponejvíce octavie - patřící automobilce. Ve skutečnosti však pachatelé kradli, co se dalo. Nejenom škodovky, ale také auta značky Volkswagen. O služební auta přišlo hned několik firem, ušetřeni nezůstali ani soukromí vlastníci z Německa a Itálie.
Ukradená auta zmizela ze světa
Zlodějské rejdy ustaly až počátkem října roku 2004. Tehdy policisté dopadli šestici podezřelých, původem převážně z Liberecka a Jablonecka.
Podle obžaloby ukradli tito pachatelé v Mladé Boleslavi, v Kosmonosech, v Kolíně, v Nymburce, v Poděbradech a v Praze nejméně 14 osobních aut, přičemž způsobená škoda se přiblížila šesti milionům korun.
Většinu krádeží měli podle vyšetřovatelů na svědomí dnes 36letý Karel Buryánek a stejně starý Vít Raulím, na některých skutcích se s nimi ještě podílel Petr Reiser. Odcizená vozidla pak podle obžaloby přebírali Kamil Kaňka, Radek Kaňka a Karel Javůrek, ačkoli věděli, že jde o auta získaná trestným činem. Automobily následně zmizely ze světa - byly rozebrány a rozprodány na náhradní díly.
Podle obžaloby, která řádění skupiny zlodějů aut popisuje na 29 stranách, to však byla pouze část zločineckého počínání dobře organizované party. V letech 2001 až 2004 se její členové podíleli na vzniku škody vysoko přesahující 30 milionů korun, když postupně přebírali, převáželi a rozebírali na součástky 85 aut ukradených na různých místech. V těchto případech se však vyšetřovatelům nepodařilo přesně určit, kdo byl přímým zlodějem.
Nevím, neznám, nebyl jsem tam
Podíl na krádežích aut či na kšeftování se součástkami z nich vymontovaných ovšem obžalovaní popírají. "Jsou tam uvedena vozidla, která ani neznám, místa krádeží, kde jsem nikdy nebyl, a termíny krádeží, z nichž v některých jsem byl zcela jinde," zpochybňoval Raulím závěry vyšetřovatelů zahrnuté do obžaloby. A Radek Kaňka připomněl, že z údajných spolupachatelů dříve ani všechny neznal. "Spíš podle jména - ale ne že bych si je dal do souvislosti s konkrétními lidmi," vysvětloval.
Před trestním senátem středočeského krajského soudu, který by měl o jejich vině a případném trestu rozhodnout v polovině ledna, sice obžalovaní většinou odmítali vypovídat a podobný postoj zaujímali i v přípravném řízení - během dlouhých měsíců vyšetřování ale přece jen občas něco řekli. Například Buryánek, jenž rozhodně popíral, že by měl cokoli společného se skutky kladenými mu za vinu, vysvětloval, že nemá ponětí, kde se vzaly typové štítky k autu nalezené při domovní prohlídce.
Také v případě nářadí nalezeného v garáži, kterou si pronajímal v Liberci, si při výslechu 28. června 2006 nedokázal vzpomenout, zda se jedná o jeho věci. Zato k části přístrojové desky a elektronické řídicí jednotce se hlásil - koupil je prý na inzerát.
Odmítl také, že by podnikal v areálu statku v Raspenavě. "Občas jsme tam dělali drobné opravy na autech patřících mně a přítelkyni," přečetla z dřívějšího protokolu soudkyně Oldřiška Rysová.
Obžalovaným hrozí vysoké tresty
Pokud obžalované, kteří jsou stíháni na svobodě, uzná soud vinnými, hrozí jim za krádeže a podílnictví pět až dvanáct let vězení. Karlu Buryánkovi a Vítu Raulímovi by přitížilo, že v době krádeží aut byli v podmínce za jiné krádeže. Raulím má navíc ještě na krku nedovolené ozbrojování - podle obžaloby si ponechal pistoli ráže 6,35 mm se šesti náboji nalezenou ve fabii, jež byla majiteli ukradena v Liberci 5. května 2004. Existenci zbraně sice Raulím nezpochybnil - pro její původ má ale zcela jiné vysvětlení: vyměnil ji prý za několik láhví vodky.