Padesátiletý Petr Borč a o tři desítky let mladší Jan Švejda, bývalí pracovníci bezpečnostních agentur působící jako černí šerifové v Praze, se v jednací shodli jenom na jednom – že vrah je ten druhý. To tvrdí každý z nich. S tím, že útok vzešlý z malicherné pohnutky byl neskutečně brutální – ovšem on sám mu pouze přihlížel, ze strachu z útočníka mu nedokázal zabránit a ani přivolat pomoc. Neshodnou se ostatně ani na tom, jaký vlastně byl vzájemný vztah mladšího dělníka se starším invalidním důchodcem. Pouze kamarádský, jak tvrdí Švejda, anebo šlo o intimní partnery, jak na otázku předsedkyně senátu Evy Miláčkové připustil Borč?

Podle státního zástupce Tomáše Milce se do zločinu, šokujícího mírou použitého násilí, zapojili oba obžalovaní. Jako spolupachatelé. K vraždě podle žalobcových slov došlo loni v prosinci v Borčově bytě na zámku v Bělé. Rozepři pod vlivem alkoholu osudného večera někdy v adventu nepřežil 55letý Borčův známý, bezdomovec, který v jeho bytě nalezl útočiště. Byl doslova umlácen – Milec v obžalobě uvedl, že údery pěstí a kopy napadl oběť Borč, načež se přidal i Švejda. Tělo umláceného muže poté útočníci ještě zohavili.

Oddělení levého ucha popisují oba obžalovaní shodně: vrah vzal z kuchyňské linky nůž, popadl také kleště kombinačky ležící na lednici – a zmlácené chroptící oběti sedící v křesle zezadu nařízl boltec, načež ucho kleštěmi odtrhl. Podle Milce šlo o čin Borče, on to ale odmítl a hází vinu na Švejdu. Ten zas viní Borče. Ani jeden z obžalovaných ale uspokojivě nevysvětlil okolnosti vzniku pěti bodnořezných ran zasazených do tváře oběti.

Oba obžalovaní se rozcházejí i ve výpovědích o okolnostech, za kterých se zbavili těla. To se našlo až po několika týdnech v potoce nedaleko Bělé. Jisté je, že mrtvolu Borč se Švejdou společně zabalili do prostěradla a na kárce ji odvezli na místo nálezu, kde ji zakryli větvemi a suchým rákosím.

„Doživotí je za to málo; to byl úplně neškodný člověk, který se ani nepral," prohlásil Borč, podle jehož slov je pachatelem děsivého mordu Švejda. Po oběti, kterou jakožto špindíru, z něhož padají vši, neměl v oblibě, prý původně vyjel vlastně omylem. „On dal poškozenému facku a začal ho bít pěstí a kopat do hlavy a do žeber proto, že si myslel, že mě okradl; nedal si vymluvit, že se to stát nemohlo, protože jsem žádné peníze neměl. Sprostě mě odbyl," vypověděl Borč.

Švejda odmítavě vrtí hlavou. „Nebudu se k tomu vyjadřovat," prohlásil muž, který podle vlastních slov v pubertě s kamarády trénoval kickbox – ale pouze amatérsky. Podle něj měl útok spojený s údery, kopy a také šlapáním po těle oběti, ležící na zemi, na svědomí uživatel bytu. „On pak řekl, že hu musím napadnout taky, tak jsem mu dal dvě facky a dvě rány pěstí," přiznal se Švejda ke čtyřem ranám, zasazeným prý ze strachu z běsnícího útočníka. Trvá ale na tom, že smrtící zranění byla dílem kumpána.

Borč se také při prvním výslechu po zadržení – tehdy ještě bez přítomnosti obhájce – kriminalistům ke smrtícímu útoku přiznal; spáchání činu ale odmítá. Tehdejší doznání prý z něj policisté v únoru vymlátili. Od výslechu z 1. března trvá na tom, že jeho kamaráda umlátil výhradně Švejda.

Vedle tvrzení o vlastní nevině se obžalovaní prakticky po celou dobu vyšetřování shodnou jen na jediném: oběť se vůbec nebránila; opilý muž s nemocnýma nohama se pouze zprvu snažil chránit si hlavu rukama. A marně prosil, ať někdo zavolá sanitku…

Rozsudek bude možná později

Hlavní líčení rozplánovala předsedkyně senátu Eva Miláčková do čtvrtka. Je však otázkou, zda na verdikt nebude zapotřebí počkat déle kvůli odročení jednání. Žalobce Tomáš Milec se obává, že může nastat problém při snaze dostat k soudu některé z předvolaných svědků, a Miláčková Deníku řekla, že na vývoj jednání také bude mít značný vliv to, nakolik se státní zástupce a obhájci Peter Nahodil a Martin Moskal spokojí s pouhým přečtením některých důkazů, anebo budou trvat na jejich detailním provedení.