Nelehkou úlohu má trestní senát Krajského soudu v Praze. Pokouší se objasnit okolnosti únorové vraždy čerstvě propuštěného pacienta Psychiatrické léčebny v Kosmonosích na Mladoboleslavsku, z jehož upálení v kontejneru na odpadky je obžalován další z pacientů. K bestiálnímu mordu ho prý hnala touha po majetku oběti.

Letos 8. února měl 53letý Vilém Truhlář pořádný důvod k oslavě. Onoho pátečního odpoledne ho propustili z Psychiatrické léčebny v Kosmonosích nedaleko Mladé Boleslavi. A současně převzal klíče od tamější šatny zedníků. V ústavu, kde si mezi pacientkami našel blízkou kamarádku Janu, totiž hodlal setrvat – tentokrát už ale jako pracovník údržby, který tam dochází do práce z nedaleké ubytovny.

Se slavením to ale pan Vilém nepřeháněl. I když rozhodně měl příležitost. Měl totiž u sebe hotové jmění; bezmála třicet tisíc, které během pobytu v léčebně nashromáždil. A – měl už takovou povahu – také se s balíkem peněz kdekomu chlubil. Když však za bránou ústavu zašel do hospody U Čonků, mezi pacienty velice oblíbené, nezačal zběsile utrácet. Jen si, na rozdíl od dřívějška, kdy tam s paní Janou chodíval na limonádu, poručil dvě piva.

„Objednal a platil také dvakrát velkou vodku a dvakrát velký vaječný likér, ale nemohu říci, zda to vypil sám,“ konstatoval číšník Jiří V. s dodatkem, že u stolu seděl Vilém Truhlář s neznámým mladíkem – a také tam bylo asi deset lidí z léčebny. „Když ale odcházel, byl střízlivý,“ podotkl číšník. Věděl i to, že tento host měl ještě namířeno do restaurace U Šmaku. Tam – jak se shodlo několik svědků z řad pacientů léčebny, s nimiž mluvil o svých záměrech – hodlal přenocovat; na ubytovnu měl totiž nastoupit až v sobotu.

close zoom_in Podle provozovatelky restaurace Vandy D. ale U Šmaku přespat nemohl; všechny pokoje byly totiž obsazeny na základě smluv s různými firmami ubytovávajícími své pracovníky. Kam pak Vilém Truhlář zamířil a co se dělo dál, se nyní snaží objasnit Krajský soud v Praze. V rámci procesu s vrahem.
Čerstvě propuštěný pacient se totiž nedožil rána. Uhořel v úmyslně podpáleném plastovém kontejneru před léčebnou. Třebaže tělo značně poznamenaly plameny, zranění na hlavě a hrudníku ukazují, že byl před smrtí zmlácen.

Kam pak Vilém Truhlář zamířil a co se dělo dál, se nyní snaží objasnit Krajský soud v Praze v rámci procesu s vrahem. Čerstvě propuštěný pacient se totiž nedožil rána. Uhořel v úmyslně podpáleném plastovém kontejneru před léčebnou. Třebaže tělo značně poznamenaly plameny, zranění na hlavě a hrudníku podle soudních lékařů ukazují, že byl před smrtí zmlácen. Podlehl ale až požáru. Udusil se kouřem z hořících odpadků, které pachatel záměrně nahrnul pod kontejner a zapálil.

Z hrůzného činu je obžalován 41letý Marian Rafael. Jeden z pacientů léčebny, který po ohnivém mordu z ústavu utekl. Podle výsledků vyšetřování napadl svou oběť proto, aby se zmocnil jejích peněz a osobních věcí. A ty se u něj také skutečně našly. Přesto odmítá, že by kohokoli zabil nebo něco zapaloval. „Já, jo?“ nevychází z údivu. „To jsem neudělal,“ tvrdí. „O tom, co tady vykládáte, já nic nevím. Musel to být někdo jiný, všechno si to vymýšlí ten personál.“ Jinak ovšem Rafael působí dojmem, že smysl soudního jednání příliš nechápe. Také se fakty, která svědčí v jeho neprospěch, očividně příliš netrápí. „Nevím, nepamatuji si, zapomněl jsem,“ opakuje jako kolovrátek. Stejně jako další slova: „Jsem nemocný, všechno mě bolí a špatně snáším, že jsem zavřený…“

S rozhodností ovšem vytrvale odmítá, že by měl s vraždou cokoli společného. Hodinky zavražděného, navíc zbrocené jeho krví, označuje za vlastní. Dostal je prý od jednoho z pacientů kosmonoské léčebny. Pouze neví, jak se dárce jmenuje. A že se záruční list a prodejní paragon potvrzující koupi hodinek našly mezi věcmi zavražděného? „To neumím vysvětlit,“ krčí rameny. Stejně odpovídá i na dotaz, jak se krev zavražděného muže dostala na jeho oblečení. Dlouze nepřemýšlí ani nad dalšími otázkami. Částku přesahující 23 tisíc korun prý neukradl, ale vydělal si ji v léčebně. „Chodil jsem pacientům nakupovat a oni mi vždycky dali něco navíc,“ tvrdil soudu.

close zoom_in Krev na jedné z tisícikorun vysvětluje tím, že se v léčebně poranil při práci na zahradě. Peněženku, v níž tuto sumu přechovával, prý našel v roští, když v areálu léčebny hrabal listí. „Byla celá od bláta; namočil jsem ji ve vodě a sušil na topení,“ dokáže si překvapivě vzpomenout na podrobnosti, ačkoli jinak tvrdí, že si nic nepamatuje a zapomíná i to, co vyslechl před několika okamžiky. Nezarazí ho ani dotaz, jak se do peněženky dostalo potvrzení o výplatě důchodu zavražděnému muži. „To nevím, někdo to tam musel dát,“ konstatuje nevzrušeně.

Stejně nezúčastněně, jako by ani nevyprávěl o sobě, vysvětluje, kde přišel k bundě, jež u něj byla nalezena: „Dal mi ji jeden bezdomovec z Boleslavi.“ Odmítá také, že by komukoli ukradl stříbrný řetízek. „Ten je můj, přinesl jsem si ho z kriminálu,“ tvrdí. A vůbec ho nezarazí, že neuplynulo ani pět minut od chvíle, co prohlásil, že nikdy nebyl trestán… V objasňování okolností nešťastníkovy trýznivé smrti mají soudu pomoci četné výpovědi pacientů léčebny, členů jejího personálu i expertů z různých oborů.

Podle informací Deníku vyšetřovatelé během zkoumání okolností případu dokonce zakoupili plastový kontejner stejného typu, zkoušeli ho podpálit a sledovali, za jakých okolností hoří. Vzhledem k osobě obžalovaného budou ovšem pro rozhodování o vině a trestu rozhodující zvláště stanoviska psychiatrů.

Jednání, které bylo původně naplánované na tři dny, se protáhne. „Musíme odročovat,“ vysvětlila Deníku předsedkyně senátu Naděžda Bittnerová. Podle jejích slov se omluvil jeden z pacientů léčebny, který je v nemocnici, a také znalec z oboru psychiatrie, jenž nyní pobývá v zahraničí. Bez jejich výslechu se přitom soud neobejde.

Čtěte také exkluzivní pohled na muže obžalovaného z vraždy v Kosmonosích a rozhovor s ním! Klikněte zde:Zmatený nešťastník, nebo fikaný chytrák?