Něco tak strašného si málokdo umí vůbec představit. Pacient Psychiatrické léčebny Kosmonosy na Mladoboleslavsku Marián Rafael upálil jiného pacienta v kontejneru!

Nejvyšší soud v Brně mu teď definitivně potvrdil trest doživotí za mřížemi!

Všechny soudy: Vinen!

Rafael dostal výjimečný doživotní trest už 14. dubna u Vrchního soudu v Praze, proti rozsudku se ale odvolal. „Nejvyšší soud odmítl jeho dovolání jako zjevně neopodstatněné,“ uvedl mluvčí brněnského soudu Petr Knötig.

Podle našich informací soudci o dovolání rozhodli během líčení s vyloučením veřejnosti. „Nejvyšší soud nemá nižším soudům co vytknout,“ dodal Knötig. Rafaelův advokát Jan Krátký nicméně v dovolání uvedl, že předchozí soudy dostatečně neprozkoumaly Rafaelův psychický stav a že se údajně nepodařilo přesně prokázat, že k celé vraždě došlo takovým způsobem, jak tvrdí obžaloba. Celkově se přesně nepodařilo zmapovat, jak k incidentu došlo.

Upálil jej pro pár tisíc a hodinky

Co vlastně Rafael přesně udělal? Loni 8. února navečer jako chovanec Psychiatrické léčebny v Kosmonosech na Mladoboleslavsku s neobyčejnou brutalitou zavraždil jiného právě propuštěného pacienta, aby se mohl zmocnit jeho nadité peněženky, hodinek a bundy. Zaživa ho upálil v kontejneru na odpadky.

U Rafaela se našla větší částka peněz (přičemž na jedné tisícikoruně a jedné padesátikoruně zůstaly stopy krve oběti) odpovídající obsahu peněženky zavražděného, mezi nimiž nechybělo ani potvrzení o převzetí invalidního důchodu znějící na jméno oběti, dále měl u sebe i zakrvácené hodinky zavražděného a jeho bundu. Rafael sice nabízel vysvětlení – peníze si prý vydělal kšeftováním s pacienty v léčebně, hodinky dostal od neznámého pacienta a bundu od místního bezdomovce – ale na jeho argumenty soudy nepřistoupily.

Video z roku 2008, těsně po zadržení Mariána Rafaela policií. Video: Tomáš Ježek, Pavel Svačina

Rafaela usvědčily také zakrvácené montérky, které měl na sobě. A muž snížené inteligence zřejmě nikdy neslyšel o genetických testech, takže se marně snažil vysvětlovat, že nalezená krev je jeho vlastní, protože se při odklízení listí na zahradě ústavu zranil o hrábě…

S penězi se raději nechlubte …

Zavražděný muž podle všeho doplatil na svou chlubivost. Před propuštěním se totiž kdekomu v ústavu svěřoval, že mu bude vyplaceno pětadvacet tisíc, které si za léta pobytu v léčebně nastřádal. Když o tom vyprávěl Rafaelovi, podepsal si vlastí ortel. Netušil totiž to, co zjistili psychiatři: že mluví s člověkem, jehož pohnutky jsou zaměřeny na primitivní uspokojování vlastních potřeb a který je pro majetkový prospěch schopen udělat cokoli.

Je pravděpodobné, že vrah a jeho vyhlédnutá kořist spolu seděli v restauraci a pak se společně vraceli k léčebně. Zavražděný jí totiž neměl dát sbohem ani po svém propuštění – domluvil si, že od následujícího týdne nastoupí v ústavu jako údržbář. Dokonce už převzal klíče od dílny – i ty se později našly v Rafaelově kapse. A právě k dílně, kam si budoucí oběť uložila tašky se svými věcmi, nejspíš měli oba muži namířeno.

Bojoval o život, neměl šanci

Nebylo však zjištěno, jak se poškozený ocitl v kontejneru. Advokát upozorňoval na fakt, že zavražděný muž byl podstatně větší a robustnější než Rafael. Podle soudců se zřejmě pod nějakou záminkou naklonil dovnitř a byl napaden; mohl být také udeřen víkem kontejneru.

Vrah pak pod kontejner nahrnul odpadky a zapálil je. Muž uvnitř utrpěl bolestivé popáleniny, zemřel ale na udušení zplodinami hoření.

I když byl možná předtím v bezvědomí, během požáru se probral a bojoval o život. Zdravotní sestry, které rozhořívání ohně pozorovaly oknem, popsaly, jak muž, jenž nejprve křepčil kolem (přímo Rafaela v něm ale nepoznaly), náhle ustal v divokém tanci a podpálený plastový kontejner začal ohrazovat kovovými kontejnery. To aby se nepřevrátil a oběť nemohla uniknout.

Pavel Svačina, Milan Holakovský