Psal se 1. duben. Chvíle jako stvořená pro všemožné čertovské vylomeniny. Čím víc napálím souseda, tím lépe. A beztrestně. Považte, vždyť je Apríla!

Někdy ale má apríl hořkou příchuť pelyňku.

Na 1. dubna nebude určitě rád vzpomínat známý boleslavský zpěvák Filip Šubr. Poslechněte si jeho příběh.

„Byl jsem požádán, zda bych 1. dubna neodmoderoval v kulturním domě akci odborářů ze škodovky - přátelské setkání zaměstnanců Škody Auto, kteří vloni odešli do důchodu. Celé dění bylo strašně příjemné, atmosféra opravdu pohodová. Účinkovali Václav Faltus, Jitka Zelenková, Duo Carlos a Big Band Relax. Všechno bylo fajnové. Jen do chvíle, kdy jsem po závěrečném rozloučení odešel do šatny,“ popisuje Filip Šubr chvíle, kdy začal sestupovat po schodech do zákulisí.

Asi tušíte, že nastal jakýsi zádrhel. Nastal.

A pořádný!

Má jméno Krádež.

Filip si chtěl vzít odloženou kabelu. Opět jste uhádli. Kabela na svém místě nebyla. Nebyla ani nikde kolem.

Co bylo v kabele?

Co by tam asi mohlo být? Dva mobilní telefony s desítkami důležitých kontaktů, které však poslouží právě akorát majiteli.

Samozřejmě nějaký ten peníz, nějaké platební karty, doklady, technický průkaz k vozidlu.

„Prostě momentálně neexistuju, nemám jediný důkaz či doklad totožnosti. Moje identita je jen na čestné slovo. Někteří lidé jsou prostě svi… Ach jo,“ hořekoval a použil i nějaké to sprosté slovo Filip Šubr.

V tomto případě zcela pochopitelně.

Čtete také o tom, jak Filip Šubr dotáčí cédéčko. Má totiž problém - nemá text k poslední písničce!