Nevidomým a slabozrakým lidem, kteří používají běžné počítače vybavené podpůrnými pomůckami, musí být ze zákona přístupné weby krajských úřadů, státních vysokých škol či obcí. Podle předsedy Národní rady osob se zdravotním postižením ČR Václava Krásy je úroveň těchto webů rozdílná.

Nejlépe jsou na tom ministerstva a úřady zřízené vládou. „Dále některé subjekty jako České dráhy, se kterými úzce spolupracujeme,“ podotkl Krása. Nedostatečná je podle něj ale přístupnost internetových stránek, jejichž provozovatelé tuto povinnost nemají. V zákoně je totiž řada výjimek. „Například pro Českou televizi a Český rozhlas,“ uvedl Krása.

Problémy s některými weby mají i lidé s vážnějšími sluchovými potížemi. Těch je podle Evy Štípkové z organizace Tichý svět v Česku kolem půl milionu. Deset až dvacet tisíc z nich ovládá znakový jazyk. „Ostatní potřebují titulky nebo přepis,“ upřesnila Štípková. Důležité jsou proto i viditelně umístěné zjednodušené texty či videa s titulky. „Jenže skoro žádná instituce nemá své stránky bezbariérové,“ podotkla.

Překlad do znakového jazyka 

Pozitivně vnímá každodenní zprávy pro neslyšící v České televizi nebo třeba to, že ministerstvo zdravotnictví loni přijalo pro tiskové konference tlumočnici do znakového jazyka. Snaží se i jinde. Například Královéhradecký kraj nabízí online přepis jednání zastupitelů, který následně shrnuje ve znakové řeči. Simultánní přepis je neslyšícím k dispozici také při jednání pražského zastupitelstva.

„Posléze na web umísťujeme překlad do znakového jazyka,“ řekl Deníku mluvčí pražského magistrátu Vít Hofman.

Efektivní spolupráci navázal Tichý svět také s radnicí Prahy 15. Ta na svůj web umístila videa s praktickými informacemi a zpřístupnila online tlumočnickou službu Tichá linka.

Tu ostatně mohou využít i další veřejné weby. „Je zadarmo. A to s maximální technickou podporou a zaškolením,“ uvedla Štípková. Podle ní přesto mnoho úřadů zatím linku nevyužívá.