Jenže právě husí pečínka je tentokrát téměř vzácností. Nejenže při nákupu musíte sáhnout hlouběji do peněženky, ale husy mnohde nejsou k sehnání. V regionech, které zasáhla ptačí chřipka, totiž museli na farmách zlikvidovati celé chovy.

Tahle katastrofa se naštěstí vyhnula rodinné farmě Tomáše Jelena v Žižicích-Luníkově. Husám, které rodina chová na pozemcích v Bučině u Velvar, se dostává té nejlepší péče a na mase je to znát. Drůbež podomácku vykrmená, bez antibiotik, si tam užívá během roku i zelenou pastvu.

Stovky vykrmených husiček, které na farmě chovají, jdou na porážku zhruba čtyř až šestikilové, záleží na požadavku zákazníka. „Když nevědí, jak velkou by chtěli a zda se jim vejde na pekáč, říkám jim, ať si zkrátka vezmou pekáč s sebou a dostanou husu na míru,“ vysvětluje Pavla Poláčková, sestra farmáře.

Setkání báňských záchranářů.
OBRAZEM: Báňští záchranáři se setkali U Meisnerů a pogratulovali jubilantům

Na husí porážce na statku v Žižicích se podílejí především ženy. A v těchto dnech se musejí pořádně ohánět. Prostor není příliš velký. V jedné místnosti na vás dýchne pára, v další chlad. Je potřeba opatrně našlapovat, protože podlaha je hodně kluzká. Každý pár rukou má na starosti jiný úkon. Společně zvládnou zhruba v deseti lidech připravit pro zákazníky denně okolo dvou set hus.

Řád i přátelská atmosféra

Při práci vládne řád i přátelská atmosféra, vesměs tam společně pracují kamarádky a sousedky, důchodkyně nebo maminky na mateřské dovolené. Jejich původní profese jsou různé, třeba i loutkářka. „Roky jsem v kladenském Divadle Lampion oblékala loutky a dnes svlékám husy. Už jsem v důchodu, tak je to pro mě fajn změna a příjemný přivýdělek. Někdy ale bolí ruce. Chodím sem ráda, je tu dobrá parta,“ říká Milena Ivanová.

Její slova potvrzuje i Lenka Fialová, která je na mateřské dovolené. „Jsem místní a navíc mám ke gastronomii blízko, vystudovala jsem obor kuchař-číšník ve Stochově, takže s porážkou hus nemám problém,“ vypráví.

Trojici dam v místnosti doplňuje další vitální seniorka ze sousední Zvoleněvsi. „Jsem ráda, že nemusím sedět doma. S paní Jelenovou jsme spolužačky, tak jsem ráda, že mohu pomoci,“ říká Marie Dolejší, která celý život pracovala na dráze jako signalistka – výhybkářka.

Stěhování knih do nového depozitáře.
OBRAZEM: Vědecká knihovna převezla do nového depozitáře půl milionu svazků

Co každá husička vydá, musí následně před cestou k zákazníkovi dostat zpět. „Peří se v současnosti při spaření znehodnotí a putuje do kafilerie, nikoli do sypků, takže za něj musíme ještě zaplatit, ale jinak všechno, co z husy vybereme, do ní potom před zabalením vrátíme. Kromě střev se do dutiny musí uložit veškeré droby a také pěkný kousek husího sádla, následně vše vakuově zabalíme a expedujeme,“ připomíná Alena Jelenová, matka farmáře, která stejně jako zbytek rodiny doufá, že i letos zákazníci husí pečínku na svátečním stole náležitě ocení.

V Luníkově hospodaří Tomáš Jelen společně s příbuznými, stálými pracovníky a brigádníky už od devadesátých let minulého století. Nejdříve začal farmář s chovem ryb, později přidal drůbež, kuřata, kachny a husy, nyní rozjíždí i chov hovězího dobytka.

Na Kladensku se chovu hus, kachen i další drůbeže věnují lidé běžně i v malochovech. Pokud mají odpovídající výběh i pastvu, je to ideální kombinace. Krásné bělostné husy pravidelně vykrmuje pro svou potřebu a pro přátele i Václav Duchek ze Želevčic. „Každoročně nakoupím zjara deset housátek. Na podzim je porážíme buď na Martina, nebo na Vánoce. Jedna husa na vánoční stůl ode mne pravidelně míří na jih k režiséru Zdeňku Troškovi. Jsme roky přátelé a je to pro mě čest i velká radost poctít ho právě takovým dárkem,“ vypráví Václav Duchek.