Analýza DNA ze vzorků, které byly minulý týden odebrány z kadáveru srnce zabitého u Radonic, ukázala profil lišky obecné,“ shrnula to, co lze na základě rozborů říci s jistotou. S upozorněním, že to však rozhodně neznamená, že by se srnec stal kořistí lišky. Ta pouze byla na místě jako poslední, a tak se na těle strženého kusu zachovaly její stopy. Skutečným lovcem mohl být pravděpodobně pes – a možná, že skutečně i vlk. Odebrané vzorky však jeho genetický materiál neobsahovaly. „Liška se pouze přiživila na jeho kořisti,“ upozornila Šůlová k výsledkům analýz.

Vlci se lidem nevyhýbají

Účast vlka sice vyloučit nelze – nicméně experti nenašli důkaz, který by ji potvrzoval. Pakliže se srnec stal obětí vlka, ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny ČR František Pelc míní, že nejspíš útočil jedinec hledající nové teritorium. Ti podle jeho slov mohou při svém putování procházet v těsné blízkosti měst a osídlení. „Není to nic neobvyklého; naše krajina je vysoce urbanizovaná – a zvířata se někdy logicky dostávají až k lidské zástavbě,“ poznamenal. S dodatkem, že oblast v okolí místa nálezu budou pracovníci agentury nadále sledovat.

Na to, že samotné zabití srnce přítomnost vlka nepotvrzuje, upozornil Aleš Vorel z katedry ekologie Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze. „Srnu dokáže ulovit i pes,“ připomněl s odkazem na video z Lužických hor, které nedávno kolovalo po sociálních sítích. „Na něm strhává koloucha československý vlčák,“ poznamenal pedagog Vorel.

Podstatně širší souvislosti

Pokud se však o dílo vlka jednalo, nález od Radonic by podle slov Šůlové znamenal jediné: skutečnost, že se na mrtvém kusu přiživují další zvířata, svědčí o pozitivním vlivu velkých predátorů na ekosystém. „Kromě toho, že pomáhají s regulací přemnožené spárkaté zvěře, poskytují také potravu pro středně velké predátory či všežravce jako jsou lišky a prasata. To zase snižuje tlak na drobnou zvěř, jakou jsou třeba zajíci nebo na zemi hnízdící ptáci,“ vysvětlila souvislosti.

Zemědělci mají nicméně jiný pohled, přičemž připomínají zvláště potrhané či zadávené ovce. Škody způsobené na hospodářských zvířatech ovšem stát chovatelům proplácí (a nabízí rovněž dotace k financování opatření pro zabezpečení stád) – byť ti si stěžují, že náhrady jsou nízké. Ekologové navíc upozorňují, že vlci v přírodě pomáhají regulovat početní stavy přemnožených divokých prasat i srnčí a jelení zvěře, působících značné školy na polích a okusem či loupáním i v lesích. Člověk by z útoku neměl mít obavy – na rozdíl od pohádek, které vlky nevykreslují zrovna v příznivém světle, se ve skutečnosti jedná o velmi plachá zvířata.

Vlčice u silnice, vlk na dálnici

Ve střeních Čechách je výskyt vlků mimo některé lesní komplexy spíše ojedinělý, avšak z minulých let jednoznačně potvrzený. Loni v dubnu byla nalezena nelegálně zastřelená vlčice v příkopu u silnice v blízkosti obce Konětopy na Mělnicku, předloni počátkem dubna usmrtil vlka náraz vozu SUV na silnici D10 na Mladoboleslavsku. Tato netradiční nehoda se stala poblíž Benátek nad Jizerou – nedaleko městysu Brodce. Zahynul mladý samec, který se nejspíš oddělil od smečky žijící na Kokořínsku a samostatně se vydal hledat nové teritorium.

Genetické odhalení útočníka není jednoduché
Identifikace predátora odběrem vzorků ke genetickým analýzám ze zbytků kořisti je poměrně náročný úkol, připomněl Pavel Hulva působící na katedře zoologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlova (ale známý třeba i svým působením na katedře biologie a ekologie Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity). Jednoznačně totiž převažuje DNA kořisti – a vyskytují se i další vzorky, které se samotným lovcem nemají nic společného: především mrchožroutů, ale třeba i bakterií.

Je přesto vysoká pravděpodobnost, že pokud je v odebraném vzorku DNA predátora, podaří se ji analyzovat. Vyžaduje to však značnou zkušenost už při odběru vzorku: je třeba vědět, kde na těle zabitého kusu lze s výskytem DNA lovce počítat nejpravděpodobněji. Nejnadějnější výsledky slibuje zákus na krku, kde s největší pravděpodobnostní mohly zůstat pozůstatky slin nebo i sliznic útočícího predátora. Navíc se na tato místa s menší pravděpodobností zaměří další zvířata přiživující se na úlovku následně, budou-li mít k dispozici atraktivnější části kořisti.

Roli hrají také čas a teplota, přičemž lze obecně konstatovat, že čím jsou obě tyto hodnoty nižší, tím větší je pravděpodobnost úspěchu (a naopak). „V případě srnce od Radonic se podařilo odběr provést včas, teplota však byla nadprůměrná,“ poznamenal Hulva k aktuálnímu případu.