Těšit se můžete na prohlídku zaměřenou právě na život zakladatele a jeho rodiny, speciální várku piva Ringhoffer a bohatý kulturní doprovod.
Časy speciálních prohlídek:
28. 4. (PÁ) v 18 a 19 hodin
29. 4. – 1. 5. (SO – PO) v 11, 13 a 15 hodin
Na speciální prohlídku k 200letému výročí jeho zakladatele můžete vyrazit po celý prodloužený víkend, od pátku 28. dubna až do pondělí 1. května. Dozvíte se více o zakladatelské rodině Ringhofferů a baronovi Františkovi II. obzvláště. Projdete si výrobní i historické prostory pivovaru, potkáte živého maskota pivovaru, kozla Oldu a v pivovarských sklepích si užijete rozšířenou ochutnávku piv, která pivovar vaří. Na trase vás budou čekat soutěžní otázky o Řád barona Ringhoffera a další originální pivní ceny z Kozlova obchodu.
Vzhledem k velkému zájmu doporučujeme prohlídky zarezervovat předem na telefonním čísle +420 323 683 425 nebo na exkurze@kozel.cz.
Celý narozeninový víkend (od 29. 4. do 1. 5.), kdy budou tyto speciální prohlídky probíhat v 11, 13 a 15 hodin, bude navíc mezi metrem Chodov a Velkými Popovicemi jezdit speciální Kozel bus, který vám zpříjemní cestu do pivovaru.
Více informací o této a dalších akcí naleznete na webových stránkách pivovaru.
Navštivte dědictví rodiny Ringhofferových – Velkopopovický pivovar
Podnikatel František Ringhoffer II. žil v Praze během probíhající průmyslové revoluce, během níž zaniklo v českých zemích poddanství a robota. Této situace se nebál využít. Jeho snem bylo vyšvihnout se nad své předky a stát se velkoprůmyslníkem. Rodinou výrobu kotlů zachoval a k ní vybudoval smíchovskou továrnu na výrobu železničních vagónů a mnoho dalších podniků. Vydělané peníze mu dávaly možnost pečovat o region na východ od Prahy, který se pro něj stal srdeční záležitostí. Jeho mistrovským dílem se stal Velkopopovický pivovar, který se ve své malebné podobě zachoval až do dnes.
Navštívit ho můžete i vy a na vlastní kůži nasát atmosféru, která Františkovi Ringhofferovi II. tolik učarovala. Ringhoffer se staral nejen o blaho svého podnikání a vlastní rodiny, ale také o své zaměstnance a spoluobčany. „I samotný císař pán si ho vážil za jeho pracovitost a šlechetnost, které velkým dílem přispěly k rozvoji průmyslu a humanity u nás. Letos v dubnu uplyne 200 let od jeho narození, a tak je na místě připomenout si jeho příběh," říká úvodem český historik Prof. PhDr. Milan Hlavačka, CSc.
Příchod Ringhofferů do Prahy
František Ringhoffer, který pocházel z rakouského Müllendorfu, přišel do Prahy v roce 1769 za časů Marie Terezie jako kotlářský tovaryš. Od roku 1787 zde vlastnil dílnu, která se zabývala výrobou varných pánví pro pivovary. Po jeho smrti převzal kotlářské řemeslo syn Josef. Ten v Kamenici u Jílového přestavil mlýn na měděný hamr, kde tavil polotovary pro svou pražskou dílnu, a tím výrobu značně rozšířil. Již se zde nevyráběly kotle pouze pro pivovary, ale také cukrovary a lihovary. Josefovi se za jeho počínání dostalo uznání i od císaře Josefa I., který ho jmenoval dvorním mistrem kotlářským a bylo mu uděleno právo k výrobě veškerého měděného a kovového zboží, a to včetně strojů.
Jeho nástupcem byl další František, tedy František Ringhoffer II. Josefův dědic čelil stále větší poptávce po kovovém zboží i strojích, a tak koupil první pozemek na Smíchově k tomu účelu, aby zde postavil kotlárnu a továrnu na výrobu železničních vagónů. „Vagóny vyráběl také na zakázku pro císařský dvůr a další významné politiky té doby. Salónní vůz si u něj objednal císař František Josef I., Ferdinand d'Este, egyptský velkovezír nebo třeba rumunský král," zdůrazňuje Ringhofferův úspěch profesor Hlavačka.
V následujících letech musel nechat továrnu díky obrovskému úspěchu několikrát rozšířit. Postupně zde zřídil další provozovny: slévárnu železa, strojírnu, montovnu vagonů a parní válcovnu. Kromě výroby se staral také o své zaměstnance. Zřídil pro ně vlastní tovární nemocenskou pokladnu, penzijní fond, fond pro zaopatřování ve stáří a fond na podporu pozůstalých.
Politická kariéra a sociální aktivity Františka Ringhoffera II.
Nevěnoval se však pouze podnikatelské činnosti. Dne 4. března 1861 byl František Ringhoffer II. jednohlasně zvolen starostou Smíchova. Důvěra obyvatel ho dostala v roce 1864 až do Sněmu království Českého, jehož byl členem až do konce svého života. Během své politické kariéry se staral o blahobyt občanů, kteří mu vděčí za vybudování plynárny a vodovodu, obětavě pomáhal během povodní, nechal zřídit dětský útulek a významně financoval výstavbu židovské synagogy. Za své snažení byl vyznamenán rytířským řádem Františka Josefa, řádem železné koruny II. třídy a své rodině zajistil šlechtický titul barona.
František Ringhoffer II. zemřel v roce 1873 a jeho dědictví převzali tři synové František, Emanuel a Viktor. V té době čítala smíchovská továrna 3200 dělníků, 270 úředníků a 40 sluhů. Hybnou sílu závodu dodávalo 13 parních strojů. Kromě fabriky na Smíchově vlastnila rodina měděné hamry a válcovny v Kamenici u Jílového, velkostatky v Kamenici, Štiříně, Popovicích a Lojovicích, lihovar ve Velkých Popovicích a pivovar ve Velkých Popovicích, který jako jediný přežil až do dnešní doby.
Na východ od Prahy
Domovem Ringhoffera se stala Kamenice. Důvodů, proč si za své sídlo vybral právě Kamenici, bylo několik. Určitě vsadil na výhodnou polohu nedaleko Prahy – vedla tu stará císařská silnice, která spojovala Prahu s Vídní. Jistě mu také učarovala krása místní přírody. Investoval zde do nákupu polí, luk, rybníků, lesů a hospodářských dvorů. Do svého hospodářství zapojil pilu ve Struhařově, cihelnu v Brtnici, mlýn s pekárnou v Olešovicích a později i mlékárnu naproti štiřínskému zámku. Levnou mouku, chléb a mléko z vlastních zdrojů si pak mohli nakoupit i dělníci z jeho smíchovské továrny. Pýchou rodiny byl pak jistě moderní pivovar ve Velkých Popovicích. Kromě podnikatelských aktivit Ringhofferové pečovali také o ráz místní krajiny. Tuto oblast si František i jeho potomci zamilovali natolik, že si na kraji Kamenice nechali vystavět rodinnou hrobku.
Založení pivovaru
S pivovarnictvím byl spojen již dědeček Františka Ringhoffera II., který ve své mědikovecké dílně vyráběl pivovarnické pánve. První zhotovil pro Strahovský klášter již v roce 1773. Později jeho dílna dodávala pivovarské zařízení do celé Evropy. První dva pivovary vlastnila rodina na svých panstvích východně od Prahy. Jednalo se o chátrající pivovar v Pyšelích a zastaralý pivovar ve Štiříně, které nestačily požadavkům na výrobu. A tak bylo v roce 1871 ve Velkých Popovicích započato se stavbou nového strojního pivovaru. „Velký vliv na toto rozhodnutí měla především místní kvalitní voda, která je pro vaření piva velmi důležitá. Její přítomnost a dostatečnou zásobu prokázalo několik průzkumných vrtů," vyzdvihuje skutečnost sládek Velkopopovického pivovaru Vojta Homolka a dodává: „Některé z původních studní používáme dodnes".
Stavba byla dokončena v roce 1874 a 15. prosince téhož roku zde byla v 60-ti hektolitrovém kotli uvařena první várka, když den předtím byla uzavřena výroba v štiřínském pivovaru. Zakladatel pivovaru se bohužel první várky nedožil, neboť zemřel rok před dokončením výstavby, a tak byl pivovar zapsán v živnostenském rejstříku pod názvem „Pivovar ve Velkých Popovicích Franze, Emanuela a Viktora, svobodných pánů Ringhofferů". O pivovar a přilehlá panství se staral dědic Emanuel. Prvním správcem pivovaru byl Josef Wünsch, současně hlavní adjunkt Ringhofferova velkopopovického statku. Odborným dohledem nad pivovarem pověřil Ringhoffer J. E. Thausinga, toho času technického ředitele pivovaru v Simmeringu u Vídně, který jednou za rok přijížděl do Velkých Popovic na inspekci. Všední provoz pivovaru včetně nákupu surovin spadal do kompetence prvního sládka Přemysla Růžičky, někdejšího šéfa štiřínského pivovaru.
Původně byl pivovar zřízen na výrobu 8400 hektolitrů piva ročně. Díky neustále většímu odbytu již v roce 1897 vykazoval výrobu 55 762 hektolitrů piva za rok, jež bylo většinou dodáváno do Prahy a jejího předměstí. Moderní pivovar ve Velkých Popovicích se tak brzy vyšplhal na vrchol mezi českými pivovary.
Rozvoj velkopopovického pivovaru
První polovina 20. století se i přes nepřízeň osudu nesla v duchu modernizace a rozšiřování výroby. Kvůli vysoké poptávce po velkopopovickém pivu brzy nestačila původní varna, ani vlastní sladovna, a tak si pivovar začal pronajímat sladovny externí. Rozšiřovány byly také ležácké sklepy, byla postavena nová spilka a začala fungovat moderní strojovna. Několika modernizacemi prošla stáčírna lahvového a sudového piva i chladírna. Většina moderního vybavení pivovaru pocházela právě z Ringhofferovy dílny.
Po smrti Emanuela Ringhoffera, který řídil pivovar přes padesát let, převzal otěže jeho syn Felix. Dodnes na něj pamětníci s láskou vzpomínají a jsou mu vděční za vše, co pro lidi nejen ve Velkých Popovicích a okolí vykonal. Válečné roky obou světových válek však pro pivovar znamenaly propad výroby, a to nejen v počtech hektolitrů, ale také co se kvality týče. Pro nedostatek surovin bylo povoleno vyrábět pouze nízkostupňová piva a pivovar měl státem určený limit výroby. Jen v období mezi první a druhou světovou válkou vyhasl navždy oheň pod kotly 174 českých pivovarů. Na druhé straně ty nejsilnější, včetně velkopopovického, si svou pozici stále udržely a v letech prosperity prohlubovaly své investice. První, kdo ochutnali „svobodné" velkopopovické pivo, byli vojáci Rudé armády, kterým při osvobozování Velkých Popovic „padlo za oběť" několik hektolitrů.
Na základě Benešových dekretů a výměrem zemského národního výboru z června roku 1945 byl pivovar znárodněn. Z pivovaru odešla nejen rodina Ringhofferových, ale také všichni, kteří se nechtěli zapojit do rudě zářícího budovatelského nadšení. Od 1. ledna 1946 se pivovar stal závodem nově vzniklého národního podniku Pivovary, sladovny a sodovkárny Středočeského Krajského národního výboru Praha, později po řadě reorganizací patřil do podniku Středočeské pivovary.
„Většina podniků rodiny Ringhoffeorvých neměla to štěstí a na jejich místě dnes stojí nákupní centra, prosklené budovy, silniční mosty a jiné vymoženosti moderní doby. Jediný z nich, který můžete stále navštívit, je Velkopopovický pivovar, který si i přes dynamický vývoj během 20. století dokázal zachovat romantický vzhled vesnického pivovaru," říká závěrem sládek.