VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Václav Hlaváček: Dechovka? Obrovské množství přátel

Praha /ROZHOVOR/ - Dechovkou žije roky. Dalo by se říci skoro ve dne v noci. Jmenuje se Václav Hlaváček. Je kapelníkem Krajanky, v dechovkovém světě kapely, která má velký zvuk. Je vydavatelem časopisu Naše muzika. A navíc i otcem a organizátorem festivalů dechových hudeb Vtelenská dechparáda a Kněževeská dechparáda.

17.5.2016
SDÍLEJ:

Kapelník Krajanky Václav Hlaváček se zpěvačkou a manželkou Brigitou.Foto: Jakub Říha

Pane Hlaváčku, jak to je letos s festivaly?

Začínáme v neděli 29. května v Jizerním Vtelně na Mladoboleslavsku. Tam se festival tradičně koná na krásném zámku Stránov. O týden později, 6. června, je na pořadu Kněževeská dechparáda v Kněževsi u Rakovníka. Nejstarší z našich festivalů byl ten na Křižíkově fontáně v Praze. Bohužel, jeho dvacátý ročník letos nebude, museli jsme festival zrušit, protože Výstaviště pronajalo celý areál jiné agentuře, která tam bude pořádat rockový festival.

Kdo všechno festivaly podporuje?

Tradičně je to finanční podpora ministerstva kultury, Středočeského kraje, dále Nadace Český hudební fond, Nadace Život umělce a OSA, tedy Ochranný svaz autorský. Máme i malé sponzory, ale bez nich by se akce neobešly. Akce jsem si vymyslel nebo byl jsem u jejich zrodu, ale produkčně se na festivalech podílí naše agentura Briva. Ale abych řekl pravdu, tak to je podpora celé mé rodiny.

Můžete prozradit, kdo na zmíněných dvou festivalech vystoupí?

Na Vtelenské dechparádě 29. května od čtrnácti do osmnácti hodin zahrají Bydžovská Vysočanka, Věnovanka z Čáslavi, Muzikanti z jižních Čech a moje Krajanka. Na Kněževeské dechparádě 5. června, také od čtrnácti do osmnácti hodin, postupně vystoupí Modrá muzika z Nového Strašecí, Járinky z Prahy, Horalka z Domažlic a závěr opět obstará Krajanka.

Pamatujete se na pražské začátky?

V roce 1996 se v Ratíškovicích u Hodonína konal slavný festival dechovek. Byl to tehdy největší festival malých dechovek u nás. Já si řekl, že když to jde v Ratíškovicích, proč by to nemohlo jít v Praze. Rok na to už jsme pořádali první ročník. Bylo to rovnou na čtyřech pódiích – Křižíkova fontána, letní kino, taneční parket, malá scéna. Hned napoprvé to byl parádní zápřah, třídenní maraton. Když to skončilo, řekl jsem si, že už nikdy na nic podobného ani nepomyslím. No a nakonec z toho bylo devatenáct ročníků.

Poč Rakovník?

Zase jsem si řekl, že když v Praze to vyšlo, proč by to nemělo vyjít ve středních Čechách? Zjišťoval jsem si, kde se něco podobného koná. A právě v Rakovníku se konaly pravidelné měsíční koncerty dechovek, na kterých bývalo vyprodáno. Ředitel kulturního centra v Rakovníku navrhl ideální místo, protože jsme chtěli zakotvit na vesnici. Přišla Kněževes, kde jsme potkali skvělou a nadšenou paní starostku a festival byl na světě.

Vnímáte na koncertech náladu lidí, která se přenáší z běžného života?

Jakmile zazní první tóny, opadnou všechny problémy světa kolem nás. Na politiku si v hledišti nikdo nehraje.

Cítíte zájem mladých muzikantů o dechovkový žánr?

V posledních letech v Čechách i na Moravě vzniká velké množství dechovek právě s mladými lidmi. To mi vážně dělá radost. Je příjemné vidět v kapele nadšené lidi od osmnácti do třiceti let. Je to mladá krev, která dává záruku, že dechovka bude žít minimálně stejným stylem dále.

Kdy jste vy osobně poprvé zaregistroval dechovku?

V roce 1972 jsem nastoupil do vojenské konzervatoře. Do té doby si na dechovku opravdu nevzpomínám. Na Základní umělecké škole v Praze jsem hrál na violoncello, ale nebyl jsem velký nadšenec do muziky. To bylo spíše tak, že mne a bráchu dali rodiče do zušky, abychom se moc neflákali.

To jste byl už v Praze?

Ano, já jsem s rodiči do svých čtyř let žil v Jizerním Vtelně u Mladé Boleslavi, kde právě pořádáme ten další festival. Jsem Mladoboleslavák, ale ve Vtelně máme dvacet let chalupu po babičce, a tak ujíždím z Prahy tam.

Takže to první setkání s dechovkou.

Ano, odbočil jsem. První setkání bylo v Roudnici nad Labem. Já jsem od prvního ročníku konzervatoře nafasoval k violoncellu ještě klarinet. No a samozřejmě jsem hráli i ve školním orchestru, kde byly na repertoáru především pochody. No a mne pochody neskutečně nebavily. Můj učitel klarinetu se mne ptal, co bych chtěl dělat, co bych chtěl hrát, až dostuduji. Já na to, že rozhodně něco jiného než pochody. A dopadlo to tak, že jsem dvacet let hrál u vojenské hudby v Táboře a pak ještě u vojenské hudby v Praze. Samozřejmě pochody. S malou dechovkou, s lidovkamim jsem se potkal v roce 1976. To bylo v Malšicích, kde jsem tamní kapele ve svých devatenácti letech výrazně kazil věkový průměr. Ale vzpomínám na ni rád.

Přišla tedy „lidovková" škola.

Obrovská škola. My, absolventi střední hudební školy, jsme byli „mistři světa". Hned po prvním plesu jsme ale zjistili, že nic neumíme, najednou jsme byli strašně malincí a spadli jsme nohama na zem. Z té školy čerpáme dodnes.

Krajanka.

Tu jsme s kamarády založili v prosinci 1990, první koncert byl 28. února 1991 v Německu. Tenkrát nás napadlo, že si repertoár půjčíme právě z působení na Táborsku. Představte si, kapelník mi dal celý archiv k dispozici. Začal život Krajanky. Pětadvacet let už to táhneme.

I s manželkou?

Ta v kapele zpívá 22 let.

Jaké to je být s manželkou na pódiu. Vy, kapelník…

Na jevišti členy kapely nepeskuji. Ale je fakt, že když se něco nepodaří, tak jen z mých pohledů létají blesky a všichni poznají, že se něco nepodařilo. Samozřejmě všechny chybičky odnášela vždycky manželka, protože jsme jezdili pochopitelně po koncertu domů jedním autem. Přiznám se, že někdy to odnesla i za druhé. Prostě hromosvod. Tak aspoň takhle bych se jí chtěl omluvit.

Máte dvě děti. Co ony a dechovka?

Dcerám je 33 a 27 let. Starší Kristina zpívá s kapelou The BlueMoon, to jsou šedesátá až osmdesátá léta. Frontmankou kapely je Soňa Ježková, manželka Jirky Ježka, našeho cyklistického paralympionika. Karolina vystudovala herectví – moderátorství. Zpívá, natáčí nějaké role pro televizní seriály, hraje divadlo, moderuje. Škoda je, že jsme ji neudrželi „na uzdě" ve chvílích, kdy začala zpívat. Obě holky mají krásný hlas, ale k dechovce jsem je nepřikoval. Obě dcery mi pomáhají mi však při festivalech s produkcí a Karolina moderuje.

Co vás na dechovce baví?

Když jsme začínali, bylo to obrovské nadšení, s Krajankou jsme po třech letech začali natáčet pro televizi, dostali jsme se na výsluní. Těšilo nás to, bavilo nás to. Koncerty, plné sály, skvělá atmosféra. Ta atmosféra je ale podobná i dnes, lidé si tuhle muziku zamilovali a jsou jí věrní. Máme věrné fanoušky. Dechovka mi přinesla mezi muzikanty obrovské množství přátel a kamarádů.

Řekněte mi, na závěr, když jedete domů autem, v noci po koncertu, co si pustíte za muziku? Neříkejte mi, že zase dechovku?

Když jedeme na koncert, manželka se většinou rozezpívává, takže dechovku. Ale to je na koncert. Cestou z koncertu mám rád ticho. Rádio je vypnuté, v autě klid.

A doma? Tam je také ticho?

Když je klid na muziku a nálada, pouštím si klasiku, symfonie, cokoliv. Třeba Beethovena, Mozarta, Wagnera.

Heavy metal a punk tedy ne?

To opravdu ne, touhle muzikou netrpím.. Ze současné muziky mám rád Leška Semelku a třeba jeho desku Zrnko písku. To bych mohl poslouchat dokola. Nebo Martin Kratochvíl a jeho jazzrocková muzika, taky Hana Hegerová. Tu vážně mohu.

Čtěte také: Praha přivítala dechové kapely z celé republiky i ze Slovenska

Autor: Jiří Macek

17.5.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Hnutí ANO slaví vítězství ve volbách.
110

Ano? Ano. I když všichni říkáme, že ne

Krajský soud v Praze se v pondělí 23. října vrátil ke korupční kauze kolem bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha.
13

Rath zavalil soud přívalem slov, předseda senátu je prý podjatý

Krize středočeské koalice pokročila, námluvy ANO s ČSSD už nejsou tajné

Střední Čechy – Minulostí jsou předpoklady, že na úterní jednání středočeských zastupitelů nebude mít vliv aktuální krize v koalici vládnoucí kraji.

OBRAZEM: Plivali bonbóny do dálky

Kosmonosy - V Kosmonosech změřili své síly mladí hasiči. O víkendu se tam konal 22. ročník Her hasičské mládeže, který pořádali místní dobrovolní hasiči. Do boje se tam pustilo 18 družstev. Na děti na náměstí, v okolí zámku a v parku čekalo osm soutěžních disciplín. Kromě už tradičních disciplín, jako je spojování savic, si pro ně hasiči připravili i plivání bonbonů do dálky, pití vody na čas či překážkovou dráhu. Zřejmě nejzajímavějším bylo pro mladé závodníky střílení z airsoftových pistolí. Ti nejlepší si pak domů odnášeli ceny.

Hejtmanka lákala pozornost ke středním Čechám. Ve Washingtonu

Střední Čechy – O lokality ve středních Čechách se nyní více zajímají členové týmů americké centrály softwarového gigantu Microsoft.

Debaty o penězích pro nemocnice může kdokoli sledovat i z domova

Střední Čechy – V úterý se sejdou zastupitelé Středočeského kraje. Jednat mají hlavně o plánu investic a o penězích pro krajské nemocnice. Jistě se zmíní i o aktuální krizi krajské koalice – k ráznému řešení však asi nepřistoupí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT