Kliknutím zvětšíteNa křest zvou společně středočeská hejtmanka Jaroslava Pokorná Jermanová (ANO) a nakladatelství Dokořán do Vodního domu v obci Hulice na okraji Benešovska.
Kam ostatně jinam, když knížka pojednává právě o vodě. O Vodě a krajině, jak zní její název.
Autorský kolektiv v čele s Václavem Cílkem, Tomášem Justem a Zdeňkou Sůvovou v podtitulu připomíná, že kniha pojednává o životě s vodou a o návratu k přirozené krajině. Nakladatelstvím ji s přispěním Středočeského kraje vydalo nejen proto, aby čtenářům nabídlo fascinující škálu pohledů na vodní živel a na život v něm i kolem něj (a to včetně řady unikátních fotografií), ale také inspiraci a podněty k zamyšlení.
Knížka totiž pojednává i o tom, jak se člověk po staletí snažil vodu spoutat, podmanit si ji, zkrotit – až nyní dospěl k poznání, že tímhle úsilím lidstvo nejen ubližuje přírodě, ale škodí i samo sobě. A dochází k tomu, že vodě sice umíme poručit, zvládáme stavět jezy, hráze, upravovat koryta – avšak přesto nás trápí období sucha střídané povodněmi. A co víc: ukazuje se to jako stále palčivější problém, kdy už i v mnohých regionech středních Čech není voda vnímána jako samozřejmost. Co s tím?
Odpovědí najde pozorný čtenář více než dost. Významná část publikace je totiž věnována úpravám vodních toků: od nejstarších dob přes poměrně nedávné meliorace až po současnost, kdy se prosazuje opačný trend: revitalizace, které se někdejší úpravy snaží vrátit stavu bližšímu přírodě. Je totiž zřejmé, že vodou musíme nejen šetřit, ale také ji dokázat v krajině schraňovat. Nesnažit se odvádět ji pryč, ale naopak: udržet ji. K tomu napomůže osvobodit ji od představ člověka a nechat ji téct tak, jak zamane sama.
Právě v tomto směru knížka nabízí četné impulsy doplněné konkrétními poznatky geologa, klimatologa a popularizátora vědy (ale také filozofa či překladatele taoistických či zenových textů) Cílka. Věnuje se šetrnosti moderních úprav toků jak ve středních Čechách, tak po celé zeměkouli. Rady, jak se snažit koryta řek a potoků upravovat co nejcitlivěji a snažit se je od vyholených přímek navrátit k co nejpřirozenějšímu toku uprostřed vegetace, se mohou stát inspirací jak pro vlastníky a správce pozemků, tak třeba pro pracovníky radnic, ale i architekty a vůbec pro všechny, kteří se zabývají územním plánováním a budoucím rozvojem. Pomůže to ke správnému rozhodování, abychom se nakonec všichni neocitli „za vodou“ – ovšem docela jinak, než bychom si představovali.
Kniha současně připomíná aktuální bohatství: množství okouzlujících řek, půvabných rybníků, jezer, ale i tůní, niv či černav. Že nevíte, co černavy jsou? Jde o vápnitá slatiniště a mokřady u Labe. Jedna z neznámějších, Hrabanovská černava, se nachází na prameništi levostranného přítoku Mlynařice nedaleko Lysé nad Labem – a jde o lokalitu pozoruhodnou natolik, že se stala národní přírodní památkou. „Na trvale podmáčených místech, často poblíž vývěrů vápnitých pramenů, se vyvinuly jedny z druhově nejbohatších biotopů Čech,“ potvrzuje Cílek hodnotnost podmáčených luk.
Podložené informace, kdy autoři rozhodně „nevaří z vody“, ale představované poznatky vyvěrají z jejich dlouholetých zkušeností a celoživotního odborného zájmu, nabízejí i konkrétní rady a doporučení, jak s vodou lépe hospodařit. A cílem středočeského hejtmanství, které na problémy s vodou opakovaně upozorňuje, je i to, aby se nová knížka stala živou vodou nového myšlení a vlastně představovala vodu na mlýn pro ty, kteří jsou přesvědčeni o tom, že i v tomto oboru lze za poměrně málo peněz pořídit celkem hodně muziky.
Expozice o vodě. Suchý výklad nečekejte
Vodní dům v obci Hulice poblíž Trhového Štěpánova (a současně nedaleko Zruče nad Sázavou) provozuje vlašimská organizace Českého svazu ochránců přírody společně s partnery, jimiž jsou státní podnik Povodí Vltavy, společnost Veolia a společnost Úpravna vody Želivka. Jde o celoroční návštěvnické centrum, které nabízí unikátní expozici o vodě vnímanou všemi smysly. Ano, všemi – včetně chuti, protože nechybí ani ochutnávka ve vodním baru. A to, prosím, s překvapivými zážitky!
Expozice nabízí možnost leccos si vyzkoušet, ale i nahlédnout pod hladinu a spatřit to, co pouhým okem není viditelné. Přibližuje ale třeba i vodní rostlinstvo nebo ptáky a obojživelníky žijící na břehu Želivky. Nechybí však ani výlet do historie připomínající minulost městečka Dolní Kralovice zatopeného přehradou – včetně originálů nástěnných maleb z doby Karla IV. zachráněných z tamějšího kostela. Hlavní pozornost je ovšem věnována vodě, což potvrzuje i úprava venkovního atria: malé i velké návštěvníky zaujmou umělé toky symbolizující řeku od pramene k ústí, které lze ovládat pomocí čerpadel, pump, vodních mlýnků, hrází a rozvodníků. V období od jara do podzimu je také možné domluvit si exkurzi na hráz přehrady (nyní se však tyto prohlídky nekonají; zájemci musejí počkat nejméně do března).
Návštěvnické středisko, kam mají přístup i psi (pokud nechybí vodítko a košík) a připraveni jsou zde také na kočárky, má aktuálně vánočně-novoroční pauzu. Opět v provozu bude od úterý 9. ledna – a to denně mimo pondělí mezi 9. a 16. hodinou. Před návštěvou se vyplatí juknout na webové stránky www.vodni-dum.cz. Kdyby už nikam jinam, alespoň do sekce praktických informací: nechybí tam doporučení přibalit si náhradní oblečení – hlavně pro děti. Ne každého by to při zmínce o expozici pro všechny smysly muselo hned napadnout.
18
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
