Umírání na covid je jiné. Člověk se dusí za plného vědomí, říká vrchní sestra

Mimo jiné se znovu dotkla samotné situace pacientů s covidem a tragédie lidí, jejichž nezvratné osudy vidí nemocniční personál dnes a denně. „Umírání na covid je jiné, než na ostatní nemoci. Nepomůžou žádné léky na bolest, žádné tlumící prostředky. Člověk se dusí za plného vědomí a vy s tím nemůžete nic dělat. Je bez rodiny, jen s personálem, kterému sotva koukají oči,“ popsala zoufalství pacientů i personálu.

Takhle by nechtěl umírat nikdo z nás, píše vrchní sestra z nymburské nemocnice

Vrchní sestra Ivana Vejvodová (vpravo), vedle ní staniční sestra covid+ stanice na chirurgii a její pravá ruka Kateřina Papoušková.Zdroj: archiv nemocniceZdravotníkům tak nekončí práce na konci směny. „Vážím si toho, jakou partu pod sebou mám. Holky jezdí za některými pacienty po propuštění i domů. Všichni bojují za každého i na úkor vlastní rodiny, a to říkám i z vlastní zkušenosti. Ještě doma máte před očima toho fajn pána, nebo fajn paní, co vám umřeli ve službě. Přitom ještě včera to vypadalo tak nadějně a skončilo to zase špatně,“ řekla Ivana Vejvodová.

Tím, že Nymburk je malé město, přestává být smrt anonymní. Mezi zemřelými jsou sousedé, učitelé, kamarádi. Smrt se podle vrchní sestry nevyhýbá ani rodinám zdravotníků. „Všichni jsou unavení fyzicky i psychicky, ale stále znovu bojujeme s tou beznadějí a pokaždé věříme, že tentokrát se ten zázrak stane. Někdy ano, ale většinou ne. A pak někdo napíše, že je to blbost, lež. Aby nemocnice vydělávaly a ještě si za to dají odměny. To je jakoby vám někdo nafackoval, nebo přímo do očí říkal, že černá není černá, ale bílá. V člověku se všechno sevře a nejraději by křičel,“ líčí vrchní sestra vlastní pocity v neutěšené situaci.

OBRAZEM: U Pískové Lhoty srazilo auto vlka. Zřejmě samici těsně před porodem

Umírají i lidé bez covidu

Mezi reakcemi na původní dopis se objevily i takové, které poukazují na to, že se neumírá pouze na covid. Napsal člověk, kterému umírá tatínek na rakovinu, ale nikdo o tom nenapíše, což je synovi líto. „Těmto lidem bych chtěla vzkázat, že můj text tohle nepopírá. Nikdo na to v nemocnici nezapomněl. Covid se roztahuje a ostatní nemoci upozaďuje. Právě to potřebujeme změnit. Ale když si nepomůžeme navzájem, tak to bude běh na dlouhou trať,“ vysvětluje zdravotní sestra, která si je vědoma toho, že doma v bolestech strádají ti, kteří čekají na plánované operace. Ty musely být odloženy z důvodu kapacity nemocnice. „Situace je taková, že covid převládá a musíme ho řešit. Tím, že ho budeme bagatelizovat a ignorovat, tak nezmizí,“ konstatovala Ivana Vejvodová.