Událost se stala 17. srpna 2016 odpoledne ve Zbraslavicích, kde lidé zpozorovali topícího se muže ze Zbraslavic. Ten pod vlivem alkoholu spadl do rybníku Pekárek.

Lidé, kteří byli u nešťastné události, si nevěděli rady. Proto běželi pro lékařku Dariu Houdkovou, která je matkou Jana Houdka a bydlí poblíž zdejšího rybníku. V té době byl právě budoucí hasič Jan Houdek doma.

Naštěstí, chce se říct. Vše se odehrálo rychle. „Neváhal jsem a běžel jsem k rybníku, kde jsem si sundal pantofle a skočil do vody," popsal osudovou chvíli s odstupem času Jan Houdek.

Velmi vážný stav

Společně s dalším mužem, který byl poblíž, následně vytáhli tonoucího na břeh a Janu Houdkovi se podařilo muže, který byl v bezvědomí a bez dechu, během třech minut rozdýchat.

„Když se probral, uvedli jsme ho do stabilizované polohy a poskytli mu první pomoc," popsal Houdek, který za velkou výhodu považuje, že v blízkosti rybníka je pobočka zásahového vozidla. „Poté už jsme jen čekali na příjezd rychlé záchranné služby," doplnil mladý zachránce.

Minuty se vlekly. Čekání trvalo přibližně čtvrt hodiny a zachráněný muž byl ve vážném stavu. Rychlá záchranná služba jej poté převezla do nemocnice. V péči lékařů zde zůstal celé dva týdny.

Hrdinství? Samozřejmost

Janu Houdkovi poděkovala ihned rodina zachráněného, později mu poděkoval i sám zachráněný. Čáslavský student se přes jejich slova díků ale za hrdinu nepovažuje. „Podle mě to, co jsem udělal, je samozřejmost a měl by to udělat každý," zdůraznil Jan Houdek.

Vděčností zachráněného a jeho rodiny to však neskončilo. Nyní Jan Houdek obdrží i pochvalu ředitele školy Václava Mikeše. Té by se měl oficiálně dočkat v příštím týdnu. Důvodem, proč k ocenění dojde až teď, je skromnost Jana Houdka. „Ani se o tom nezmínil. O celé věci jsme se dozvěděli až díky zbraslavickému starostovi, který nám nedávno poslal dopis," uvedl ředitel školy.

Lidé si musí pomáhat, řekl Houdek

Jan Houdek zavzpomínal na srpnovou událost, kdy zachránil lidský život. V rozhovoru prozradil, jestli by se do záchrany pustil znovu a jakému povolání by se po studiu střední školy rád věnoval.

Jak dlouho jste se rozmýšlel, než jste se rozhodl skočit do rybníku Pekárek, abyste zachránil topícího se muže?

Nerozmýšlel jsem se ani chvilku a hned jsem šel pomoci. Topící se muž vážil přibližně 80 kilogramů, takže jsme ho ve dvou zvládli vytáhnout.

Prý máte v rámci školy i pravidelné plavání. Myslíte si, že jste i při záchraně využil tyto znalosti?

Určitě ano. Ve škole jsem si vybral studijní učební obor Požární ochrana. Na plavání se mimo jiné učíme také například vytáhnout tonoucí tělo z vody. Znalosti jsem tedy určitě využil. Také jsem členem sboru dobrovolných hasičů ve Zbraslavicích a taktéž u České hasičské jednoty Opatovice I. Moje matka je lékařka a měla z toho, že jsem zachránil lidský život, také radost.

Kdybyste se znovu vyskytl poblíž takovéto nehody, pomohl byste znovu?

Zcela jistě ano. Lidé si musí pomáhat a takovýto čin by měl udělat každý. Ve Zbraslavicích se o celé události mluvilo a lidé říkali, že jsem hrdina. Nechápu proč, beru to jako samozřejmost, takto pomoci.

Co byste rád v budoucnu dělal, až doděláte školu?

Rád bych se stal přímo hasičem. Chtěl bych nastoupit do služby. Až dodělám školu, přemýšlím, že půjdu do výcvikového centra na Moravu, kde se učí budoucí hasiči například správně řezat auta, když se dostanou k dopravní nehodě.

Čtěte také: Ideální laický záchranář? Musí umět mluvit s operátorem