Vesnice při pravém břehu Vltavy, proslavená především unikátním muzeem másla a v zimě i betlémem každoročně modelovaným ze skutečného másla, se stala cílem (a pro některé trasy i výchozím místem) tradičního turistického pochodu Máslovická šlápota; s podtitulem Šlapeme do Máslovic stloukat máslo.

Ilustrační foto.
Iniciativa pro Ukrajinu blokovala pražskou magistrálu. Neuhnuli ani sanitce

V rámci doprovodného programu na návsi, kde nechyběly hudba, tvořivé dílny pro děti i stloukání másla v máselnici, se konala také tradiční soutěž v pojídání chleba s máslem. Poměřit svůj zažívací trakt se soupeři přijel i vítěz minulých ročníků Jaroslav Němec z Bystrého u Poličky, známý pod přezdívkou Maxijedlík. Překvapení se nekonalo: vyhrál opět. Před soutěží se tímto cílem netajil; Deníku nicméně svěřil, že nikdy nelze předem odhadnout, jak se podobné klání vyvine. Právě v tom je prý ten pravý adrenalin, který ho na soutěžích jedlíků láká. Maxijedlík se jich totiž účastní ve velkém, ať už na stole voní cokoli: řízky, klobásy i sladkosti.

Překážkou je boj s časem

Kolik chlebů s máslem sníte vy? Obvykle jeden? Dva? Případně tři, pokud jsou krajíce menší? Soutěžící z máslovické soutěže jich nedají o moc víc. Jejím cílem totiž není ohromit počtem krajíců, které účastníci dokážou naládovat do úst. Výzvou pro soutěžící se stává pět plátků, jež všechny mají jednotnou velikost, plus kostka másla; takzvaná osminka. A hlavně pětiminutový limit, během kterého se soutěží. Právě ten rozhoduje o vítězích a poražených.

„Ono se to nezdá, ale chleba se na čas špatně polyká – a ještě ta kostka másla,“ shrnul pro Deník Maxijedlík, v čem je zde největší úskalí: právě v časovém limitu. Právě Němec byl jediný, kdo jako jediný ze soutěžících v sobotu zvládl v limitu spořádat vše. Deníku však vysvětlil, že jeho vítězství neplyne ze souvislostí, které se zdály patrné na první pohled: zatímco někteří ze soutěžících zapíjeli sousta pivem, v jeho kelímku byla voda. „Pivo bych si dal taky, ale bohužel jsem přijel vozem – a honem na další soutěž,“ vysvětlil, že v tomto případě se neuplatnilo taktizování, ale pravidla silničního provozu. Chléb s máslem – šlo o plátky položené na krajíci, protože na rozmazávání nebyl čas – si ještě někteří soutěžící vylepšili solí a křupavými sušenými červy. Ty přinesl právě Maxijedlík.

Dvě vítězství v jednom dni

Jestliže Maxijedlík zmínil, že dorazil autem, aby stihl i účast v další soutěži, sluší se připomenout, že 9. dubna vyhrál hned dvě klání: vedle toho máslovického ještě soutěž v pojídání hamburgerů v Letohradu, které pořádal místní taneční klub. Němec, který na pohled působí spíše dojmem sportovce nežli přeborníka v pojídání čehokoli, se totiž účastní soutěží jedlíků, kdykoli se naskytne příležitost. Dokonce se chystá na soutěž v pojídání hot dogů v nevadském Las Vegas. Tam chtěl vyrazit už loni, avšak covidová pravidla tomu zabránila. Mimochodem: párků v rohlíku už zvládl za pět minut 47. Slovy: sedmačtyřicet; více než devět za minutu.

Ilustrační foto.
Bez práce je v kraji 25,5 tisíce lidí, nezaměstnanost s jarem poklesla

Známý je úspěšnou účastí v soutěžích jedlíků, ať už jde o voňavé jitrnice, nebo „nejsmradlavější jídlo světa“ surströmming; kvašené ryby ze Švédska, vyznačující se skutečně smradem v množství větším než malém. Ostatně i to už do Máslovic přivezl. Voní mu však i sladké pokrmy: od tatranek po zmrzlinu. Dovednosti Maxijedlíka nicméně opravdu nejsou na první pohled patrné. „V civilu“ se totiž stravuje poměrně střídmě. Dokonce se hlásí k tomu, že jí hodně zeleniny a vegetariánská strava mu opravdu chutná. A díky tomu, že má rád běhání i jízdu na kole, vážně nepoznáte, že před vámi stojí Maxijedlík.