První česká Barbie nejraději vzpomíná na dětství na Benešovsku

Narodila se sice v Sedlčanech a většinu času tráví v Praze, ale nejraději vzpomíná na období z dětství, které prožila na základní škole v Benešově.

Co vás přivedlo k tomu, že jste si zvolila styl živoucí Barbie?

Důvodů bylo hned několik. První je takový, že jsem panenky Barbie od malička milovala a toužila se s nimi ztotožnit. Druhým důvodem byla touha po umělém vzhledu. V neposlední řadě to byla jakási potřeba a poslání, být živoucím důkazem toho, že vše si lze v životě splnit, jen se člověk nesmí bát a musí si za tím jít.

Jaké osobnosti jsou pro vás v tomto ohledu vzorem?

Vzorem je pro mě živá panenka Pixee Fox, Candy Charms, Alicia Amira a Valeria Lukyanova.

V České republice jste jediná známá Barbie. Jak se k tomuto přízvisku stavíte?

Já se s touto rolí ztotožnila okamžitě. Byl to můj sen a jakmile mě tak okolí začalo vnímat a brát, dosáhla jsem vlastně toho, po čem jsem toužila.

Živíte se případně modelingem díky svému vzhledu?

Modelingem jsem si vydělávala už dříve, ale jakmile se má nynější podoba dostala do podvědomí veřejnosti, zakázky se začaly hrnout ještě mnohem více. Nyní mě čeká velká zahraniční kampaň, kterou si zatím ještě musím nechat pro sebe.

Jak reagují vaši známí nebo přátelé na váš vzhled?

Někteří přátelé mě velmi podporují a jiní mě naopak začali odsuzovat a psát negativní reakce. Pak to ale nebyli praví přátelé.

Jak probíhá váš klasický den, co se týče přípravy zevnějšku?

Přiznám se, že příprava mého zevnějšku trvá celkem dlouhou dobu. Make-up, vlasy, hygiena a oblečení zaberou dohromady přibližně dvě hodiny. Začínám vždy sprchou, poté make-upem a bělením zubů, nakonec si upravím vlasy, obleču se a mohu vyrazit. Někdy jdu na nehty, kosmetiku, masáž nebo vlasy.

Co jste všechno musela udělat, aby se z vás stala skutečná Barbie?

Nechávám si prodlužovat vlasy, nehty, extravagantně se líčím a oblékám, ale žádnou plastickou operaci jsem doposud nepodstoupila. Musela jsem se však naučit chodit na extrémně vysokých podpatcích, snášet určité nepohodlí a kritiku okolí. Zatím krátce chodím do fitness, na tance, vzdělávám se a pořád chci svou vnější Barbie posunovat a zextrémňovat. Do budoucna se chystám na několik plastických operací.

Věnujete se hudbě. Chtěla byste se muzikou živit?

Ano, hudba je můj život a především s ní se chci živit a v hudbě něčeho dosáhnout.

Jak jste se k hudbě dostala?

K hudbě jsem se dostala již jako malá. Zúčastňovala jsem se všemožných soutěží, castingů a časem začala veřejně vystupovat. Díky zpěvu jsem se dostala několikrát do televize, na spoustu prestižních akcí a spolupracovala se skvělými a zajímavými lidmi. Kvůli vystupování jsem ale také prožila řadu nehezkých věcí. Na základní škole nedokázali moje ambice spolužáci překousnout. Začali mě šikanovat jak psychicky, tak fyzicky.

Jak jste zareagovala na šikanu ze strany spolužáků?

V té době jsem chodila na základní školu v Sedlčanech, kde jsem také vyrůstala. Jelikož jsem ale měla vždy blízko k Benešovsku, rozhodla jsem se přestoupit na základní školu v Benešově a následně jsem se začala učit doma v rámci domácího vyučování.

Na Benešovsko tedy vzpomínáte ráda?

Ano, velice. Nejraději jsem jezdila na zámek Vrchotovy Janovice a Konopiště. Na zámku Vrchotovy Janovice jsem byla bez nadsázky nejméně dvacetkrát a vždy to pro mě byl stejně krásný a intenzivní zážitek. Žádný zámek a jeho park jsem si tolik nezamilovala. V Benešově jsem sice školu navštěvovala asi jen půl roku, ale toto období bylo pro mě velice šťastné. Ráda vzpomínám na několik zdejších kantorů, zejména na pana učitele Pavlíka, paní učitelku Jelínkovou a pana ředitele. Byli ke mně vždy velmi hodní a vstřícní. S paní učitelkou se nadále kontaktuji a jsem ji velmi vděčná za její podporu.

Na co vzpomínáte z Benešova nejraději?

Teď to bude znít asi směšně, ale moc ráda vzpomínám i na to, jak jsem se vždy, než jsem šla do školy, stavila v nedaleké benešovské pekárně a každý den si tam pochutnávala na sladkých, meruňkových šátečcích. Chutnaly výtečně a od té doby jsem už nikdy na tak dobré nikde nenarazila.

Aktuálně jste nejčastěji v Praze. Z jakého důvodu?

Je to z toho důvodu, že je v Praze větší anonymita, spousta lidí, větší možnosti a hlavně to mám ke všemu blíže. Na Benešovsku si naopak ráda odpočinu, poslechnu zpěv ptáčků a pročistím si hlavu.