Děti přibírají, přičemž problémy s nadměrnou hmotností má více než pětina školáků ve věku mezi 11 a 15 roky: buď mají nadváhu, nebo jsou přímo obézní. Málo potěšující jsou navíc meziroční srovnání: ukazují, že počet dětských tlouštíků se zvyšuje. Roste sice zvolna, ale vytrvale. Obezita hrozí čtvrtině chlapců a šestině dívek. A může být varující, že 29 procent slečen s nadměrnou hmotností si tento fakt nepřipouští – a u chlapců jde dokonce o 41 procent! Naopak pětina dívek se považuje za tlusté, přestože je jejich hmotnost v normě.

Krajská hygiena v té souvislosti upozorňuje na informace ministerstva zdravotnictví o projektech Škola podporující zdraví (dříve Zdravá škola) a Zdravá školní jídelna, které připravil Státní zdravotní ústav. První z nich má podporovat rozvoj správných návyků směřujících ke zdravému životnímu stylu, a to od dětí z mateřských škol až po středoškoláky (kdy jde nejen o propagaci pohybu, ale třeba také o porozumění informacím na etiketách potravin). Zdravá školní jídelna se zaměřuje na kvalitu jídla podávaného v rámci školního stravování, do čehož se zapojuje nejen personál kuchyně a lektoři, kteří jsou se školami v kontaktu: důležitými pilíři projektu jsou také informovaný strávník a motivující pedagogický sbor.

Zvlášť před prázdninami je dobré připomenout rodičům i prarodičům, kteří často starost o děti přebírají, nová zjištění: ve srovnání s dobou před deseti lety klesá u dětí zájem o alkohol – a netáhne ani kouření; to dnes láká jednoho z deseti deváťáků. Pozitivní jsou i zjištění, že dospívající jedí víc ovoce i zeleniny a stále méně sladkostí (dokonce spořádají o třetinu méně cukrovinek ve srovnání s daty z roku 2010). Podle údajů Michala Kalmana, který připravil studii HBSC (Health Behaviour in School-aged Children) o životním stylu mladé generace klesá zájem i o sladké limonády – zato jsou až moc v kurzu plechovky s energetickými nápoji.

Nepříznivými jevy jsou zejména nedostatek pohybu, velké množství času stráveného u televizních obrazovek, počítačů, mobilních telefonů nebo tabletů (což platí už pro předškoláky), ale třeba i s věkem klesající zájem o to, aby den začínal snídaní. Leckoho možná překvapí, že ráno nejedí častěji dívky než chlapci. „Zajímavé je, že existuje poměrně velká skupina dětí, je jich asi šestina, které nesnídají ve všední den. Přitom ale o víkendu snídani do svého denního plánu pravidelně řadí. Je to tím, že v sobotu a v neděli mají na vše víc času? A snídalo by víc českých dětí od pondělí do pátku, kdyby jim škola začínala později?“ nabízí Kalman k zamyšlení.

Jisté je, že nadcházející období prázdnin má s víkendem hodně společného – jen místo dvou dnů potrvá dva měsíce. Nestálo by za úvahu, aby se dospělí zamysleli nad posilováním správných návyků dětí?