Třeba o únětické kultuře starší doby bronzové se většinou předpokládalo, že vznikla domácím vývojem na podhoubí kultury zvoncovitých pohárů; možná s částečnými kulturními vlivy z jihovýchodu. Jenže – tak to asi nebylo. Genetické analýzy překvapivě ukazují, že tihle lidé spíš do české kotliny připutovali od severovýchodu.

A pozor: mít potomky podle všeho platilo před tisíciletími za výsadu, jež zdaleka nebyla přiznána každému. Alespoň v období přechodu od doby kamenné k právě době bronzové. I to naznačují výsledky nového česko-německého výzkumu zaměřeného na zkoumání genů z archeologických nálezů, jehož výsledky vědci čerstvě publikovali v časopisu Science Advances.

Klíčové poznatky ze středních Čech

Studie vychází z analýz genomů 271 jedinců, kteří žili na území dnešních Čech před zhruba 7000 až 3500 lety, připomněl ve čtvrtek Jaroslav Řídký z Archeologického ústavu Akademie věd ČR. Jde o nálezy z celé republiky. Deníku řekl, že střední Čechy jsou mezi zkoumanými nálezy zastoupeny nejvýrazněji; jde o nejdostupnější a nejvíce prozkoumanou oblast.

Z vyhodnocení, na němž tým se zastoupením odborníků z archeologického ústavu i dalších českých pracovišť spolupracoval s německými vědci z institutů Maxe Plancka pro výzkum historie lidstva v Jeně a evoluční antropologie v Lipsku, mimo jiné plyne, že počátky doby bronzové měly před pěti tisíci lety nečekané kořeny spíše na severovýchod od české kotliny – dosud se počítalo spíš s jižními vlivy – a skutečně existoval systém privilegovaných mužů s právem plodit potomstvo. Dokonce se našly epochy, kdy prakticky všichni zdejší zkoumaní muži z genetického hlediska představovali potomky jednoho předka.

Mužskou linii ovládl jediný klan

Že strategicky umístěné území dnešních Čech ve středu Evropy přitahovalo řadu významných kultur, je obecně známo. Nové výzkumy však ukázaly, že takzvaných migračních vln bylo víc, než se doposud předpokládalo – a zdá se, že příchozí rychle splývali s původním obyvatelstvem. Třeba v takzvaném eneolitu přicházely skupiny z lesních a lesostepních oblastí východní Evropy (spojované s kulturou se šňůrovou keramikou), které rychle do svých řad vstřebaly „místní“ ženy. Dá se to poznat z koster, které jsou pohřbeny po způsobu nově příchozích, avšak jejich DNA potvrzuje příslušnost k původnímu obyvatelstvu.

To je podle vedoucího projektu Wolfganga Haaka z ústavu Maxe Plancka patrné třeba v době před pěti tisíci lety, pro něž tento odborník v oblasti archeogenetiky připomíná „opravdu velké změny v genetických profilech tehdejších středoevropských populací“. „Pozoruhodné je, že v tomto časném horizontu identifikujeme jedince s vysokým podílem takzvaného ‚stepního‘ elementu spolu s jedinci s malým nebo žádným podílem, kteří jsou ale pohřbeni podle týchž striktních pravidel vlastních příchozímu obyvatelstvu,“ konstatoval.

Právě v období kultury se šňůrovou keramikou, konkrétně před zhruba 4900–4400 lety, se genetický profil populace výrazně měnil. Porovnání Y-chromozomů děděných výhradně po mužské linii ukázalo, že se zásadně snížil počet mužských rodových linií. Zatímco po příchodu na území dnešních Čech existovalo nejméně pět různých mužských příbuzenských linií, v pozdějším období už to byla téměř výhradně jedna. Co to znamená, vysvětluje Michal Ernée z archeologického ústavu: všichni muži byli v zásadě potomky jediného, geneticky nepříliš vzdáleného předka. Luka Papac z ústavu Maxe Plancka upřesňuje: jen omezená skupina mužů měla právo plodit potomstvo. „To může odrážet vznik nových sociálních struktur nebo vědomých, cílených regulací sexuálního chování,“ poznamenal Papac.

Ještě výrazněji lze „model jediného muže“ sledovat v populacích spojovaných s následující kulturou zvoncovitých pohárů (zhruba před 4500–4200 lety): každý doposud analyzovaný jedinec mužského pohlaví náležel pouze k jedné jediné, zcela nově se objevující mužské příbuzenské linii. Jestliže její výskyt do té doby nebyl zjištěn, pro dobu někdy po roce 2500 př. n. l. se dá předpokládat, že do Čech přišel nový klan – a ten v krátké době kompletně nahradil všechny doposud existující mužské rodové linie.

Pozoruhodné je, že některé z nově se objevujících mužských rodových linií se v dřívějších dobách našly v severovýchodní Evropě; patrně tedy odtud pocházejí. „Toto zjištění je velmi překvapivé,“ připouští archeolog Ernée. „Určitě jsme neočekávali, že doklady nějakého genetického zlomu na přelomu eneolitu a starší doby bronzové budou tak výrazné a že zasáhnou podstatnou část zdejší populace,“ poznamenal. S tím, že podle archeologických nálezů se kontakty na Pobaltí projevují v době bronzové až později. „Když tento region hrál klíčovou roli například jako zdroj jantaru, importovaného odtud do střední i jižní Evropy,“ upřesnil Ernée.