To vše by jednou mohly nabídnout výsledky bádání zaměřeného na mechanismus látkové výměny zdravé tkáně a nádoru. Věnovat se mu začal malý tým laboratoře buněčného metabolismu, která nově vznikla v rámci Biotechnologického ústavu Akademie věd ČR. Tento BTU sídlí právě v centru Biocev.

Co prozradí buňky?

Co přesně se odehrává mezi buňkami na pomezí zhoubného nádoru a zdravé tkáně? To by mohla být zásadní otázka, jejíž zodpovězení posune poznatky onkologů o notný kus kupředu. A následně snad i jejich možnosti. Naznačují to slova Kateřiny Rohlenové, jež v čele nové laboratoře stanula po návratu z tříletého pobytu na univerzitě v belgické Lovani. Přivezla si mimo jiné zkušenosti ze studia metabolismu buněk, které tvoří nádorové krevní cévy. A v rámci BTU spolupracuje i se svým manželem Jakubem Rohlenou, který je odborníkem na metabolismus nádorových buněk.

Známé je, že některé buňky produkují látky, které pak využívají buňky jiného typu, což jim umožňuje přežívat a růst třeba i v prostředích chudých na živiny. A tady by se – laicky řečeno – mohlo skrývat vysvětlení, co omezuje účinnost zásahů zacílených na nádorové buňky. „Příkladem je antinukleotidová léčba, která byla zavedena před více než sedmdesáti lety jako jeden z prvních přístupů k léčbě rakoviny – avšak nádorové buňky jí často odolávají a pro zdravou tkáň je spíše toxická,“ nabízí Rohlenová nahlédnutí do svých úvah. Se svým týmem chce zmapovat podrobnosti výměny metabolitů mezi konkrétními buňkami různých typů – a také zjistit, zda se v tomto ohledu chovají zdravé tkáně a nádory odlišně.

Velmi moderní zázemí

Cílem je detailně, za pomoci jak moderních technologií, tak i moderních poznatků (a to včetně lovaňských zkušeností) zkoumat skutečně buňku po buňce – a získat zjištění, která bude možno uplatnit při vývoji léčebných metod. Právě BTU a Biocev s kvalitním vybavením a s myší klinikou, vlastně Českým centrem pro fenogenomiku, nabízí pro takový výzkum vhodné podmínky, připomněl Jakub Rohlena.

Mimochodem – chov laboratorních hlodavců současnosti se s někdejšími „myšárnami“ nedá vůbec srovnávat. Prostředí je to moderní pro lidi – ale i pro samotná laboratorní zvířata; standardem jsou třeba ventilované klece. A péči o laboratorní myši a krysy usnadňuje řada technických vychytávek.