Furry je fenomén spadající do oblasti fantasy, avšak většinou není projevem vyjádření obdivu ke konkrétním filmovým nebo komiksovým postavám, za něž se jejich vyznavači převlékají na svých setkáních (byť mezi furríky se najde i řada těch, kteří holdují oběma koníčkům současně). Alespoň to tak zřejmě fungovalo původně, byť i na počátku se uplatnil vliv animovaných filmů se zvířecími postavami obdařenými lidskými vlastnostmi. Dnes může být situace jiná, když furry má vlastní svébytné umění: vnikají takto zaměřené komiksy, videa, ale i povídky či romány. Stejně jako samostatná výtvarná díla.

Kostýmy vlastní výroby

Napodobování jejich hrdinů pro někoho může být zcela přirozenou samozřejmostí. Jiní však svůj kostým vytvářejí jako odraz vlastní osobnosti – či vyjádření svých představ. Nechybí proto romantické prvky, stejně jako motivy šelem nebo dinosaurů; oblíbení jsou ale také draci, plazi, obojživelníci nebo i ryby.

Někdo si jen vezme masku na hlavu, jiný se ve zvíře promění až po paty. Záleží na každém, jak se rozhodne, co se mu líbí – i kolik času a peněz chce do příprav svého vzhledu investovat. Deník to zjistil z rozhovorů s několika účastníky; vesměs účastnicemi. Nejprve oslovil přihlížejí dospělé – maminka i tatínkové však většinou vyzvali dceru, ať ona vysvětlí, oč se jedná.

V pražské O2 areně po půlstoletí své existence vystoupila 10. června 2023 na svém údajně posledním turné nazvaném The End of the Road slavná americká rocková skupina Kiss
Opravdu naposledy? Rockoví staříci Kiss se s Prahou rozloučili ohnivou show

„Lidi převlečení za zvířata jsou na sraz, fotí se, natáčejí videa a užívají si to,“ řekla Deníku Eliška. Dvojice kamarádek na otázku Deníku, jestli jim není v kostýmu horko, potvrdila, že je. „Hrozný. Hlavně mně, když mám ještě packy,“ pozvedla jedna z nich paže s chlupatými návleky v podobě tlapek. „Prostě pruda,“ poznamenala na adresu teplého počasí. Samotné setkání se ale líbilo.

Furry Maker Akira vysvětlila, že různá setkání se konají poměrně často; možnost navštívit takovéto akce mají fandové prý třeba až osmdesátkrát za rok. A místo srazu ve Stromovce se setkáním u planetária je prý populární: jednak se vedle na Výstavišti koná řada akcí, kam se lze jít pobavit, jednak hodně účastníků bydlí v Praze.

To ale nebyl případ rodiny, s níž Deník hovořil, kdy tatínek o fenoménu furry „fandomu“ (tedy fanouškovské skupiny) pohovořil podrobněji. „My přijeli ze Sokolova. Jsme tu, myslím, potřetí; z Karlovarského kraje je to přece jen dost daleko, takže nejezdíme tak často,“ vysvětlil. Sraz je podle jeho slov vyvrcholením úsilí věnovaného přípravě masek. I on potvrdil, že – alespoň podle toho, co ví – si každý účastník vytváří takovou, jaká se mu líbí. „Když se sejdou, povídají si, vyfotí se a pak je průvod. Potom se jde na hřiště, kde se baví ve svém kolektivu; mezi lidmi se stejnými zájmy a většinou i vrstevníky. Víc vlastně nevíme,“ řekl Deníku.

Přijely s ním i dvě dcery a maminka; oba dospělí v prostém civilu. Zato starší z dívek, která už je pokročilá, si s prý s přípravou kostýmu, fursuitu, velmi vyhrála. Mladší si zatím vystačila s nabarvením masky koupené přes internet. Právě tam lze pořídit základní potřeby, doplňky, ale jsou k mání i hotové kostýmy.

Z návštěvy Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Botanická zahrada nabídla výstavu kaktusů, ale i cestu do světa bezobratlých

Touto cestou se však starší z dcer nevydala: zvířecí vzhled si stejně jako mnoho dalších vyznavačů připravuje vlastním přičiněním. „Dělá všechno sama,“ ocenil tatínek. „Znamená to navrhnout si motiv, nakreslit, jak bude vypadat, sehnat kožešinu, nastříhat a vyrobit,“ připomněl.

Vcelku nenápadní lidé

Velké setkání chlupáčů je v Praze ohlášeno na 24. června, kdy se uskuteční hodinu po poledni PragFur Outing v Centrálním parku Prahy 13. A lze čekat, že dorazí lidé – tedy vlastně antropomorfizované zvířecí potravy – rozličného vzhledu. Furry fandom nepředstavuje hnutí, které by mělo jednotný styl či ideu; vše vlastně závisí na vnímání každého, kdo se připojí, jeho pocitech i fantazii.

Každého k němu ostatně přivedlo něco jiného: spoustě lidí se tahle podívaná prostě líbí: je atraktivní na pohled. Zato jiný se natolik nadchl pro nějaké umělecké dílo (ať už v podobě filmu, nebo knížky) že se touto formou chce stát jeho součástí. A nechybí ani případy skutečného duchovního spříznění s konkrétním zvířetem. Nebo třeba prostý posun někdejšího nadšení pro plyšáky na novou úroveň.

Bez kostýmu, tedy v „civilu,“ pokud nehrají svou postavu ve fursuitu, se příznivci od svého okolí nijak nápadněji neodlišují. Nestává se, že by se někdo choval neobvykle; spíš výjimkou prý také je, že by někdo chodil „výstředně“ oblečený nebo si třeba nechal vytetovat furry motiv. Nejviditelnější mohou být trička pro volný čas s tematickými obrázky nebo různé přívěsky či náramky, často však spíše nenápadné. Jinak je mohou „prozradit“ třeba motiv obrazovky mobilního telefonu nebo tapeta na počítači.

Místo v parku u Chodovské tvrze, kde v pítku hnízdily sýkory modřinky.
Hnízdo v pítku všechny sýkorky opustily. Lidé se opět mohou osvěžit

Starší vyznavači tohoto stylu, mezi nimiž lze najít lidi různých profesí, své sklony ve svém okolí většinou příliš najevo nedávají. Často se totiž setkávají se slovy nepochopení (jakkoli se jejich zájmy vlastně nijak moc neliší – jak alespoň sami míní – třeba od koníčku lidí, kteří se oblékají dejme tomu do kostýmů zbrojnošů nebo pážat či v dnešní době už i do lidových krojů). Doma se mohou obklopovat specificky zaměřenými výtvarným díly, ať už v podobě obrazů, nebo třeba sošek. Lze se také poměrně často setkat s větší sbírkou plyšáků, a to i u dospělých.