„Postupem času vyšly najevo skutečnosti, které nesvědčí o tom, že by Koněv byl čestným člověkem, proto ani nemůže být čestným občanem. Například po konci války rozhodl o bombardování Mladé Boleslavi, kde takto zavraždil 150 civilních obyvatel včetně dětí,” vysvětlil primátor Zdeněk Hřib (Piráti).

Návrh ještě musí schválit zastupitelé. Podle Hřiba s tím bude souhlasit i opozice.

Socha maršála Ivana Koněva, která dříve stála na náměstí Interbrigády v Praze, 31. března 2021 v depozitáři v Měšicích u Prahy.
Vedení Prahy chce odebrat čestné občanství maršálu Koněvovi

Není to první historická postava, které bylo čestné občanství udělené před rokem 1990 odebráno. Přišel o něj například Klement Gottwald, Gustáv Husák a Josif Vissarionovič Stalin.

Před dvěma lety nechala Praha 6 odstranit jeho sochu z náměstí Interbrigády v Bubenči, diskutuje se také o přejmenování Koněvovy ulice na Žižkově.

Rozporuplný vojevůdce

Maršál Koněv velel vojskům Rudé armády na východní frontě, která osvobodila od okupace německými nacisty velkou část východní Evropy. Jako první spojenecká armáda se dostala v květnu 1945 do Prahy.

Maršál, jehož vojska měla zásadní podíl na osvobození Prahy od nacismu, stojí za řadou kontroverzních činů, které z dnešních morálních hledisek neobstojí. Ještě v květnu 1945 sovětská kontrarozvědka Směrš z Prahy a okolí odvlekla stovky československých občanů ruské národnosti, kteří odešli do exilu po bolševické revoluci v roce 1917. Byl mezi nimi například bývalý carský důstojník a československý generál S. Vojcechovský.

Praha 6 nechala v roce 2020 odstranit sochu sovětského maršála Koněva z náměstí Interbrigády.
Muž se domáhal vrácení sochy Koněva na místo, soud jeho stížnost odmítl

S výslovným souhlasem Koněva byl zatčen i generál A. A. Vlasov, jehož Ruská osvobozenecká armáda se z taktických důvodů přidala k pražským povstalcům a přispěla k jejich úspěšnému boji.

Sovětský vojevůdce má na svědomí i krvavé potlačení maďarského protikomunistického povstání v roce 1956, při němž bylo zabito 2 až 5 tisíc civilistů. V letech 1961–62 byl velitelem Skupiny sovětských vojsk v Berlíně během krize, která vyvrcholila výstavbou tzv. Berlínské zdi. Zastával vyhraněné ideologické postoje, nesouhlasil např. s rozhodnutím Nikity Chruščova kritizovat Stalinovy zločiny a odsoudit kult jeho osobnosti.