Přestože je trvalý pobyt definován jako údaj evidenční, ve skutečnosti s ním pracuje řada zákonů a vyhlášek, vychází z něj například volební právo, poskytování sociálních dávek nebo příjmy obcí z rozpočtového určení daní. Poslední ze zmíněných vazeb připravuje městské kasy o peníze, na občany bez trvalého bydliště v obcích, kde žijí, do nich totiž neplyne podíl z daně z příjmu fyzických osob. Deník zjišťoval, jak se k tomuto jevu staví obce ve Středočeském kraji.

Problému s nepřihlášenými obyvateli čelí už dlouhé roky i Milovice na Nymbursku. Podle starosty Lukáše Pilce však problém nemá snadné řešení. „Na základě našich odhadů se počet takových lidí pohybuje kolem dvou a půl tisíce. Je to například tím, že část lidí kupuje byty za účelem pronajímání. Řada nepřihlášených jezdí za prací třeba do Mladé Boleslavi nebo do Prahy a u nás ve městě v podstatě jen přespávají,“ vysvětluje starosta.

Při příspěvku pohybujícím se od osmi do dvanácti tisíc korun na osobu tak město přichází ročně až o desítky milionů korun. „Už jsme uvažovali o různých nápadech, včetně zmírnění poplatků při trvalém přihlášení. Ale těch lidí je stále zhruba stejný počet,“ konstatuje Pilc.

Skutečné počty obyvatel vyčíslují města různými způsoby. Například v Benešově odhadují údaj ze spotřeby vody nebo podle počtu nových domů a bytů. V Praze, jak se ukázalo v tomto týdnu, vycházejí z anonymizovaných údajů mobilních operátorů. A jinde zase sledují, jak rychle se plní popelnice u domů a zda stačí stanovená četnost svozu odpadu.

Benešov, kde podle údajů o trvalém pobytu žije kolem sedmnácti tisíc lidí, má ve skutečnosti nejméně dvacet tisíc obyvatel. „Kdyby se k trvalému pobytu přihlásili všichni, co tu žijí, měli bychom zcela jistě přes dvacet tisíc lidí. Daňové příjmy by byly hned vyšší,“ vysvětluje místostarosta Roman Tichovský.

Až o dvacet milionů korun ročně přichází i Králův Dvůr na Berounsku, kde žijí přibližně dva tisíce lidí bez trvalého pobytu. „Jde ale opravdu jen o odhad, ve vedení města jsem už devatenáct let a za tu dobu počet obyvatel našeho města vzrostl na téměř deset tisíc,“ říká starosta Petr Vychodil.

„Když se ptám lidí, proč nemají v našem městě trvalé bydliště, podnikatelé odpovídají, že mají obavu z častých kontrol berounského finančního úřadu. Některým lidem zase přijde přihlašování k trvalému pobytu jako zbytečná práce,“ dodává Vychodil. Jediným účinným nástrojem, který přiměje lidi k přihlášení, je podle něho podmínka trvalého pobytu v obci při zápisu dětí do mateřských a základních škol.

„Pokud se lidé žijící v našem městě k trvalému pobytu přihlásí, přibydou do rozpočtu města další peníze, které budeme moci využít na rozvoj našeho města,“ dodává Vychodil.

V obcích na Kladensku, které jsou na dosah hlavního města, žije podle odhadů až pětina lidí, kteří mají trvalé bydliště jinde, většinou v Praze.

Přímo kladenská radnice přiznává, že nemá žádné zákonné možnosti, jak se s touto situací vypořádat. „Ani si netroufáme odhadnout, kolik lidí bez trvalého pobytu na Kladně dlouhodobě žije. Že se tak děje, vidíme například na svozu odpadu, kdy objem nádob a periodicita svozů je nastavena podle počtu trvale hlášených osob - a především na sídlištích často výrazně nedostačuje. Samozřejmě bychom byli velmi rádi, kdyby lidé trvale žijící na Kladně měli ve městě i hlášený pobyt,“ říká mluvčí kladenské radnice Lenka Růžková.

V Unhošti na Kladensku odhadují počet místních lidí bez trvalého pobytu na tisíc. Problém sílí i kvůli chatovým osadám v okolí, kde žije po celý rok také velké množství lidí, hlášeni jsou ale jinde. „Vzhledem k výši rozpočtového určení daní na trvale hlášeného obyvatele tím naše město přichází o více než deset milionů korun, což je v rozpočtu významná částka,“ potvrzuje starostka Iveta Koulová.

Na druhou stranu jsou města, kde se podobnými úvahami příliš nezabývají. Patří mezi ně například Rakovník. „Žádný takový odhad nemáme. Kvůli povinnému údaji v občanském průkaze pouze registrujeme 603 lidí přihlášených k trvalému pobytu na obecním úřadě. Jde pouze o evidenční záležitost a město tito občané nic nestojí,“ vysvětluje mluvčí radnice Kateřina Hradilová.

Podobné to je i v Kutné Hoře. „Evidujeme pouze občany, kteří mají trvalé bydliště přihlášené na adrese úřadu, těch je 993. O nich nevíme, zda reálně ve městě bydlí, nebo ne,“ říká místostarostka Silvie Doušová.

Ovšem i v Kutné Hoře pokaždé s napětím sledují aktualizaci údaje o počtu obyvatel žijících ve městě, neboť se od něj odvíjí podíl na daňovém výnosu obce ze sdílených daní.

V Poříčí nad Sázavou na Benešovsku žije podle oficiálních dat asi třináct set obyvatel, v letních měsících se ovšem jejich počet až dvojnásobí. „A to je pro nás velký problém,“ potvrzuje starosta Jan Kratzer. Rekreanti zatěžují systém služeb, ale nepřispívají na něj, protože daně platí v místě trvalého pobytu. „Jediná přímá daň, která k nám od nich přijde, je z nemovitostí. Ta je ale v řádech pouhých stokorun,“ připomíná Kratzer.

Města vycházejí při svých propočtech pouze z toho, kolik lidí u nich nemá trvalý pobyt, ale ve městě dlouhodobě žijí. Přehled o opačných případech, tedy o místních lidech, kteří žijí jinde - v případě Středočechů obvykle v Praze – ovšem nemají. A tak je do svých kalkulací nezapočítávají. Podíl na daních od těchto lidí by přitom čísla uváděná radnicemi snížil. Propočty také nezahrnují peníze, které lidé ve městech utratí u místních obchodníků a podnikatelů.