Pokud srovnáte začátky hospice a dnešek, vidíte nějaký posun?

Určitě. Posun je veliký, máme zdravotní a sociální registraci, paliativní ambulanci, kolektiv lékařů, zdravotních sester, psycholožku, pracovníky pro sociální služby a jiné pomocné síly. Máme také větší materiální zázemí pro naše klienty a samozřejmě i několik osobních automobilů na výjezdy a také půjčovnu pomůcek.

Je posun v tom, jak lidé službu mobilního hospice vnímají?

Domnívám se, že lidé tuto službu vnímají pozitivně a také jako potřebnou. Soudím tak podle toho, že se zájem o služby našeho domácího hospice zvyšuje. Rodin, které se rozhodly si svého blízkého v posledních dnech či týdnech života ponechat doma, i když ví, že k tomu patří komplikace spojené s umíráním, přibývá. Posun vidím také ve vybavenosti. Díky domácímu hospici přichází do domácnosti umírajícího nemocniční vybavenost.

V čem vidíte hlavní přínos paliativní péče?

Především v tom, že naše péče je komplexní. Řešíme nejen zdravotní problémy umírajícího člověka. Někdy je to i pomoc při řešení sociálních problémů v rodině, je nutná konzultace psychologa, občas i návštěva duchovního například, když vyvstanou otázky o smyslu života a bilancování. Naše služby jsou připraveny i pro rodinu umírajícího, pokud to její členové potřebují.

Myslíte si, že jsou Češi zvyklí na paliativní péči? A jsou vůbec ochotni a schopni tuto péči svým blízkým poskytnout?

Spíš nevíme, co nás čeká. Většina lidí nemá představu o tom, co obnáší postarat se o umírajícího v domácím prostředí, a proto se bojí. Toto téma je stále trochu tabu. Dříve bylo normální umírat doma. Později se umírání přesunulo do nemocnic. Nyní se musíme znovu učit, že je možné pečovat o umírající doma. Myslím si, že pokud rodina spolupracuje s domácím hospicem, je důstojný odchod blízké osoby možný i při komplikovaném průběhu.

Proč tuto práci děláte a co vám přináší?

Protože umírat doma je normální. Práce v hospici mi přináší pokoj v duši.

Co byste si přála, aby se v hospicové péči zlepšilo?

Přála bych si, aby se paliativní péče stala přirozenou součástí zdravotního a sociálního systému a mohla být alespoň částečně hrazena zdravotními pojišťovnami.

Marie Kordíková pracovala od roku 1993 jako praktická lékařka pro dospělé. V praxi  praktického lékaře jsem se potkala u svých klientů s paliativními potřebami v domácím prostředí. S vlastní paliativní přípravou začala  po oslovení  nynější ředitelkou Domácího hospice Nablízku paní Urbanovou  v červenci 2015. Absolvovala povinné stáže v kamenném hospici v Litoměřicích, v Dětském hospicu Ondrášek v Ostravě, na onkologii v Motole, na lůžkách následné péče a k tomu povinné kurzy. Po složení odborné zkoušky z paliativy v roce 2017 pracuje v ambulanci paliativní medicíny domácího hospice Nablízku. Jedná se  především o mobilní ambulanci, která vyjíždí  za svými klienty do jejich vlastního prostředí v tandemu lékař a sestra.