Kolik dětí s touto diagnózou jste dosud hospitalizovali?

Celkem jsme jich zatím napočítali 25. Nebyli jen z Prahy, ale také třeba přeložené z Jablonce, Liberce, Karlových Varů či Ústí nad Labem.

V Česku jich dosud mohlo být asi 150. Od začátku je bedlivě počítáme a sledujeme. Proto můžeme říct, že jejich počty přesně odrážejí populační zátěž covidem. Pediatrický multiorgánový zánětlivý syndrom spojený s koronavirem má vždy časový odstup od prvotní infekce dva až čtyři týdny, výjimečně až šest. Koronavirová infekce přitom může být bezpříznaková nebo jen s malými příznaky. Teprve pak se projeví stav, o kterém se bavíme.

Jakým způsobem jsou oba problémy spojené?

PIMS-TS není úplně spojený s původní infekcí, ale s reakcí imunitního systému. Ta byla stimulovaná setkáním s koronavirem, v důsledku čehož může být abnormální. Poprvé jsme tento syndrom rozpoznali u pacientů na přelomu října a listopadu. Naštěstí to postihuje jen malou část infikovaných dětí. Čísla se dají jen odhadovat vzhledem k tomu, že se nejspíš řada covid pozitivních dětí bez příznaků vůbec nevyšetří. Vypadá to ale, že se syndrom rozvine zhruba u jednoho z tisíce jedinců, kteří se setkali s koronavirem. Podle orientačních statistik z USA se může úmrtnost pohybovat kolem dvou procent. Zdá se to málo, ale na druhou stranu jde o děti, které do té doby byly úplně zdravé.

Ilustrační foto
Postcovidový syndrom. Zákeřné onemocnění se projevilo i u dětí v kraji

Nastaly u vás od prvních setkání s postcovidovým syndromem nějaké změny v poznatcích o této nemoci a stavu pacientů?

Měli jsme tu výhodu, že loni na jaře se u nás prakticky nic nedělo, zatímco jinde ano. Syndrom poprvé popsali v Itálii, pak ve Spojených státech. V těchto zemích s tím získali dětští lékaři zkušenost už tehdy. V době, kdy se nám začaly tyto případy objevovat ve větší míře, tak už víceméně existoval určitý postup, který vznikl v průběhu roku 2020. Už tedy přibližně víme, co máme s pacienty dělat. A máme tak velké privilegium, že to zatím ve všech případech dopadlo dobře. Musím to zaklepat. Jde přitom nepochybně o stav, který může ohrozit život. Když už se ale ví, jak na to, a když dítě přijde do nemocnice, tak zahajujeme standardní léčbu.

Co vše zahrnuje?

Je to vždy infuze imunoglobulinu, což je jakýsi koncentrát všeobecných protilátek, následovaná infuzí kortikoidů. Jde o určité zásahy do funkce imunitního systému. Pokoušíme se ho tím „přeladit“ do normality z fungování, do kterého ho dostal koronavirus. V záloze máme ještě další léky pro případ, že by ty základní nefungovaly. A samozřejmě sledujeme srdce, které je v tomto stavu ohrožené nejvíc. V nejtěžších případech je třeba dávat i léky na podporu srdečních funkcí.

Covid oddělení domažlické nemocnice.
Ivermectin dostal zelenou. Ministerstvo povolilo jeho využití k léčbě covidu

Máte základní rady pro rodiče, aby včas rozpoznali příznaky?

Postižené dítě se „před očima“ zhoršuje a je nemocné na první pohled. Má tři dny v kuse horečku bez zjevného jiného důvodu. Mohou se objevit vyrážky na dlaních, na chodidlech nebo na trupu. Také prosáknutí očních víček. Někdy má zduřené mízní uzliny. Velmi často má také obtíže od trávícího ústrojí, bolesti břicha, průjem nebo zácpu. Někdy to dokonce připomíná tzv. náhlou břišní příhodu. Nelze čekat, že by se z toho někdo dostal sám bez lékařské pomoci. Jsem přesvědčen, že dítě si v takovém stavu už dnes téměř nikdo nenechá. A nám se také zdá, že všichni pacienti dosud přišli do nemocnice relativně včas.

Důležitá je také snaha dospělých nepřinést koronavirus do rodiny. Zvlášť v době uzavřených škol se děti skoro nemohou nakazit jinde než od rodičů. Ačkoliv se může zdát, že koronavirová infekce dětem nic moc nedělá, tak nikdy nevíme, které může být to jedno z tisíce, u něhož se rozvine postcovidový syndrom.