ON-LINE reportáž o koronaviru najdete ZDE

Situaci vnímá stejně, ať se na ni dívá kterýmkoli ze tří úhlů pohledu. Jako jeden z mnoha členů týmu, který se společně s ostatními podílel na zajišťování výjezdů. Jako šéf organizace. I jako člověk, který byl v rámci Asociace zdravotnických záchranných služeb na sklonku dubna pověřen sepsáním argumentů pro vládu, proč by záchranářům za jejich nasazení měl stát vyplatit mimořádné odměny – podobně jako se tehdy mluvilo o penězích pro hasiče a policisty. „Psalo se to lehce, protože to šlo od srdce. A věděl jsem, že zaplatit záchranářům jejich nasazení je třeba; jsou pro chod společnosti naprosto klíčoví,“ řekl Knor Deníku.

Víte už, kdy záchranáři slíbené odměny dostanou?
Tyhle informace nemám; já se ve vyšších kruzích nepohybuji. Svoji misi v tuto chvíli považuji za splněnou. Doufám ale, že to bude ještě na léto. Rád bych zdůraznil, že si odměnu opravdu zaslouží. Už proto, že nikdo z kolegů neodmítl pomáhat, jak bylo potřeba. Nikdo z našich pracovníků nezůstal doma pečovat o děti, i když na to měli nárok. A všichni lékaři ve věku 60+ pokračovali ve službách, i když sami patří mezi ohroženou skupinu. Neslyšel jsem od nich jediné slovo výmluv. To jsou ti praví, opravdoví hrdinové.

Ředitel Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje Jiří Knor. Současně lékař záchranné služby.Zdroj: archiv ZZS Středočeského kraje

Změnily se v době nouzového stavu výrazněji počty výjezdů či jejich charakter?
Jejich charakter se měnil kvalitativně i kvantitativně. Počet poklesl asi o deset procent. Ubylo hlavně výjezdů, o kterých nechci říkat, že jsou „zbytečné“, ale vyplývají z nezodpovědného chování lidí. Dále se nám zhoršil komfort při práci kvůli nošení ochranných pomůcek. Měnily se také doporučené postupy a normy; někdy i ze dne na den, z hodiny na hodinu.

Novinkou bylo mimo jiné zajištění odběrových sanitek objíždějících pacienty kvůli nabírání vzorků pro laboratorní testy. Počítá se s tím, že by se tahle zkušenost uplatnila i někdy v budoucnu?
Naše záchranka postavila nejvíc náběrových sanit v České republice – pět sanitek. Ty nemohla využívat k běžnému provozu; také řidiči šli z běžného provozu. Náběrové sestry zajistily oblastní nemocnice, ale my se museli postarat o mzdy. A měli jsme vyčleněné dvě operátorky, které řídily jen provoz těchto sanitek. Když nám po měsíci vypomohla armáda, byla to opravdu významná pomoc. Ale pořád máme dvě sanitky v záloze – pro případ potřeby vyjet ke starším pacientům.

V médiích se hodně diskutovalo o vybavení záchranářů ochrannými prostředky. Chystají se zásoby tohoto materiálu pro případnou druhou vlnu koronaviru – nebo obdobnou situaci?
Ochranných prostředků nebyl nadbytek nikde; pomůcky musely být v celé republice využívány naprosto racionálně. Nikdy se ale nestalo, že by posádky nebyly chráněny. V analogické situaci ale byly i ostatní záchranky – a prakticky celá Evropa. Já v tomto směru neměl žádné výhody prosti ostatním záchranářům. A jako ředitel jsem se děsil toho, že by mohla nastat situace, kdy by nám hygienici poslali záchranáře mimo službu a my nebyli schopni postavit výjezdovou skupinu. Rád bych připomněl, že ve své práci se s infekčními chorobami setkáváme standardně – mohou to být třeba spalničky nebo meningokoková sepse, kvůli níž jsem sám už několikrát bral v minulosti antibiotika – a rezervy respirátorů i ochranných pomůcek vytváříme. Jak by ale reagovali novináři, kdybychom nakoupili obrovské zásoby, těm by prošla expirace a my je museli likvidovat? Myslím, že mohu říci, že jsme situaci zvládli. Ošetřili jsme 25 tisíc pacientů – a měli jsme mezi kolegy dva pozitivní případy.

Plánují se pro nouzové situace i nějaké změny v organizaci provozu – třeba ve fungování operačního střediska?
V rámci jedné okresní výjezdové základny máme rezervní operační středisko, připravené třeba pro případ nákazy nebo blackoutu. Navíc máme mobilní operační středisko, určené především pro nasazení v místě mimořádných událostí většího rozsahu, avšak také by mohlo fungovat pro celý kraj. Důležití jsou ale i lidé. Proto jsme měli stanovené pevné služby, aby se členové jednoho týmu nesetkávali s druhým týmem – a v případě rozšíření onemocnění v rámci jednoho z nich mohl pokračovat v práci ten druhý. Pro operační středisko by výskyt onemocnění opravdu představoval problém. Byli jsme ale v kontaktu i s hlavní hygieničkou – tehdy ještě ředitelkou středočeské hygienické stanice pověřené výkonem funkce hlavní hygieničky – a shodli jsme se, že pro záchranáře pozitivní kontakt neznamená stopku: pokud je bezpříznakový, může dál pokračovat v práci.

I vy sám jste ale skončil v karanténě…
Nepotěšilo mě, že média věnovala pozornost zrovna tomuhle – a ne tomu, jak se nám daří situaci zvládat. Nakonec se ukázalo, že to by planý poplach. Byl jsem ve službě se sestřičkou, jež měla pozitivní výsledek testu. Po týdnu měla test negativní – takže předtím to byla falešná pozitivita.

Bude se něco měnit i pro běžnou práci záchranky? Po březnové kontrole vyslané krajem se například hovořilo o zlepšení komunikace uvnitř organizace.
Upřímně? Nevím, jak ji zlepšit. Protože nechci kázat vodu a sám pít víno, standardně se pohybuji ve výjezdových skupinách. Ochoten jsem v rámci organizace komunikovat s kýmkoli: může mi poslat e-mail, můžeme se setkat. To kolegům opakuji – a je na nich, zda toho využijí. Je ale pravdou, že máme 750 zaměstnanců a Středočeský kraj je rozlohou největší v celé republice. Bylo by složité dát dohromady třeba kolegy z Kutnohorska a Rakovnicka nebo z Mladoboleslavska a Příbramska. V tom se středočeská záchranná služba liší od pražské záchranky, kde mám 15letou zkušenost. Mohu ale říci, že každý má u mě dveře otevřené. Nedávno jsme měli schůzí s odboráři, nyní s primáři, s vrchními sestrami jsme v permanentním kontaktu – a pokud se nevidíme, voláme si, když se objeví problém.

Záchranná služba se také ocitá v centru pozornosti politiků. Středočeská ODS dokonce založila webovou stránku www.zachranmezachranku.cz. Vnímáte nějaké ohlasy těchto debat mezi záchranáři?
Domnívám se, že mnozí o tom vědí, ale v naprosté většině to neřeší. Já sám jsem naprosto apolitická osoba – a tou také chci zůstat.