Kliknutím zvětšíteČtyři desetiletí let staré vzpomínky
Stačí zavzpomínat. Téměř přesně před rokem jsme si připomínali 40. výročí ničivého požáru, který postihl Svatou Horu v Příbrami. Na významnou památku na mariánském poutním místě 27. dubna 1978 odpoledne přeskočily plameny z ohně, který si v blízkosti rozdělaly děti. Rozsáhlý požár tehdy otevřel prostor pro spoustu dohadů – především spekulací o tom, že se mohlo jednat o proticírkevní provokaci tehdejší Státní bezpečnosti – ale současně nastartoval nebývalý elán při rekonstrukci celého komplexu.
Ten je na případný boj s plameny připraven hlavně díky další rekonstrukci z roku 2015, řekl Deníku technik Jan Traxler. Zdůraznil, že současné zabezpečení Svaté Hory je na vyšší úrovni než v minulosti. „Centrální elektronická protipožární signalizace nyní monitoruje téměř celý areál. V objektu jsou instalovány hydranty, přenosné hasicí přístroje, protipožární dveře i technika umožňující protipožární zásah,“ poznamenal. Oceňuje však i lidskou všímavost: „Areál je také monitorován zaměstnanci a osobami zde žijícími.“
„Podobný velký požár si za posledních sto let nevybavuji,“ řekl v úterý Deníku ke Svaté Hoře diecézní konzervátor Arcibiskupství pražského Vladimír Kelnar, který má na starosti i zabezpečení budov. „Na Svaté Hoře tehdy k šíření požáru přispěla šindelová střecha,“ připomněl s upozorněním, že třeba v Praze mají městské chrámy krytinu většinou z prejzů – a ty nehoří. Hořlavé jsou však dřevěné krovy, a tak se uplatňuje zákaz kouření; ten musí dodržovat i pracovníci firem zajišťující dodavatelsky různé služby.
K objektům, jež má na starosti, Kelnar poznamenal, že jsou zpracovány protipožární plány, které mají k dispozici i hasiči – a tyto dokumenty obsahují nejen protipožární opatření, ale představují i jakýsi návod k případnému zásahu: nechybí například přehled únikových cest či přehled rozmístění hasicí techniky včetně umístění hydrantů (pokud je tedy památkáři povolili). Samozřejmostí jsou školení či pravidelné revize protipožární techniky.
Elektronickou požární signalizaci byste však leckde hledali marně. „Na našich moderních budovách jsou standardem; v případě těch historických je to problematické,“ řekl Kelnar Deníku. S tím, že třeba na třicetimetrové klenbě by čidlo moc platné nebylo. Mnohde by senzory bylo také třeba vyřazovat z provozu při bohoslužbě, kdy svítí svíce a používá se kadidlo. I v krovu, pokud se rozpomeneme na okolnosti aktuálního požáru v Paříži, by s hlásiči mohly být nesnáze: třeba na Týnském chrámu v centru metropole by je mátl kouř od stánků, u nichž se na Staroměstském náměstí griluje… „Jiná věc je, jestli se katastrofě takových rozměrů jako v Paříži vůbec dalo předejít,“ krčí Kelnar rameny.
Hasičské manévry nejsou časté
Čím je pro Francouze Notre-Dame, tím je pro Čechy chrám sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě. To, že by tento symbol někdy zachvátily plameny tak jako už opakovaně v historii, si nikdo nechce představovat. Hasiči se nicméně na takovou situaci připravují. Například 16. října 2013 vyvolalo na Hradě pozornost cvičení, kdy si vyzkoušeli vše: od příjezdu rozměrné techniky přes využití suchovodů (což jsou trvale instalované potrubní rozvody, k nimž lze v případě potřeby připojit cisternu a její vodu pak odebírat do hadic u místa zásahu) až po skutečné stříkání na střechu.
Cvičení bylo v minulosti možno vidět třeba i u sv. Jakuba v Kutné Hoře – z památek se však hasiči zaměřují spíše na hrady a zámky, řekl Deníku Petr Svoboda z centrály středočeských hasičů. „Loni bylo velké cvičení na Karlštejně,“ poznamenal. Chrámové stavby hasiči pravidelně kontrolují, a to v závislosti na kategorii objektu. Třeba na sv. Barboru v Kutné Hoře (mimochodem – nemá napojení na pult centrální ochrany ani elektronickou požární signalizaci) přijde řada vždy po čtyřech až pěti letech; naposledy to bylo loni. To se však obejde bez rozruchu: jde hlavně o kontrolu dokumentace, prověření únikových východů, hasicích přístrojů i funkčnosti hydrantů.
Jak se hasí historie
1. První na řadě je záchrana lidí. V historických objektech je to náročné: bývají členité, z některých částí mohou vést problematické únikové cesty, nemusí být také přesně známý počet osob přítomných na místě v době vypuknutí požáru
2. Dalším důležitým úkolem je zabránit šíření požáru na dosud nezasažené části budovy a její okolí
3. K úkolům zasahujících hasičů patří také snažit se zachraňovat cenné věci – vynášet z dosahu plamenů historické poklady, jež jsou mnohdy nenahraditelnými unikáty. I proto se hasiči s jednotlivými objekty preventivně seznamují jak podle dokumentace, tak v rámci obhlídek na místě, aby věděli, které z nejcennějších artefaktů se kde nacházejí (a často je důležité i předchozí poučení, jak správně manipulovat zejména s křehkými předměty)
4. V závislosti na postupu požáru je třeba klást mimořádný důraz na bezpečnost. Třeba dřevěné konstrukce, v památkových objektech velmi hojné, mohou po narušení ohněm nejen spadnout z výšky, ale také se pod hasiči probořit
5. Při hašení volit takové postupy, aby se co nejvíce omezily další škody vznikající během hasebního zásahu (ne vždy je správným řešením použít co největší množství vody, hořící volně uložené písemnosti v archivu se stěží podaří „sfouknout“ natlakovaným hasicím práškem…)
Zdroj: Hasičský záchranný sbor ČR
Obnově vyhořelé památky prospěje i dechová hudba
Třebaže trosky na místě požáru Notre-Dame ještě nevychladly, po celém světě se už zvedla obrovská vlna solidarity. V úterý budily mezinárodní pozornost zejména ohlášené dary v řádu milionů eur – uplatnění však najdou i drobné příspěvky. Včetně těch od Středočechů. Třeba kolínský místostarosta Michael Kašpar oznámil, že do vznikající sbírky na rekonstrukci katedrály přispěje také Kolín. „Rozhodli jsme se, že jako první krok věnujeme výtěžek ze vstupného z koncertu Pozvání na Kmochův Kolín do vznikající sbírky,“ uvedl na svém facebookovém profilu. Světový klenot musí být zachován, napsal – a jak z Kolína pomoci jinak, než dechovou hudbou?
(jaš)
18
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
