Být kastelánem na Krakovci bere Sobek jako odměnu

Jiří Sobek bere svoji práci kastelána na hradě Krakovec jako odměnu. „Povědomí o Krakovci je v Čechách jen velice malé. Studovat jeho jedinečnou architekturu jezdí odborníci z Ameriky, Itálie, Francie, Velké Británie, Holandska. Krakovec je z hlediska architektonického naprosto unikátní," zdůraznil Jiří Sobek.

Jak se to podaří, že se člověk stane kastelánem?

Těžko říci, asi bych lhal, kdybych řekl, že jsem chtěl být kastelánem už od dětství. Od brzké doby, co jsem začal vnímat svět, mě fascinovala historie. Bavilo mě v ní hledat a klást si otázky, proč se zrovna tohle tak stalo. Všechny takovéto objekty a nejen zříceniny jako je Krakovec pro mě mají nesmírnou hodnotu, protože zpřítomňují historii.

Cesta ke kastelánství byla poněkud delší. Začalo to od výučního listu až po vysokoškolský diplom. Kdysi jsem vykonával povolání dřevorubce. Jednou jsem se dostal do konkurzního řízení na nádherný hrad Hukvaldy a z tohoto krásného místa na Moravě mě pak vítr zavanul sem na Krakovec.

Jak dlouho tady na Krakovci vykonáváte funkci kastelána?

Od března roku 1997, což už pár let bude, ale v podstatě je zde pro mě každý den nový. Pokaždé, když sem člověk přijde a otevře ráno bránu, tak na vás dýchne vždy něco nového a překvapujícího.

Říkáte nového a překvapujícího, stalo se vám, že jste zde něco nového objevil?

Ještě s několika příznivci jsme zde zjistili takovou zajímavou souvislost mezi hradem Karlštejnem a Karlem IV., byť v čase, kdy se Krakovec stavěl, byl už král dávno po smrti. Máme zde kapli, v které jsou tzv. „jetelové kříže", což je čistě záležitost Karla IV. Tato výzdoba se nachází na Karlštejně, v chrámu sv. Víta a u nás na Krakovci. O tom určitě moc lidí neví, ale jestli se toto dá považovat za objev, to nevím, zcela jistě je to ale velmi zajímavé.

Vaše práce je tedy pro vás asi zároveň i koníček, ale uživí vás vaše práce?

(smích) Je to určitě štěstí, a tohle nemůžete dělat pro peníze, protože čas, který tomu člověk věnuje, je obrovský. Žena se mě neustále ptá: „Kdy budeš mít nějaké to volno?" Vůbec to neberte ale tak, že bych si stěžoval, naopak, Krakovec je za odměnu. Děti i žena jsou naštěstí velmi tolerantní a já jsem skromný člověk.

Jaké má kastelán výhody oproti normálním návštěvníkům?

Třeba se tu večer mohu zavřít sám se sebou. Do té doby, co jsem neměl ještě rodinu, tak jsem tady i bydlel. Myslím, že to jsou okamžiky, které jsou nezapomenutelné a upřímně bych to každému přál zažít. Pak si to tu procházím, nechávám na sebe působit celý objekt, ale také v tom okamžiku vidím, co je kde zapotřebí udělat, či opravit.

Tím mi trošku odpovídáte na další otázku, co tato práce všechno obnáší?

Od otevírání vrat až po účetnictví. Samozřejmě na větších objektech tomu tak není, ale já jsem tady takový „Ferda Mravenec" a Krakovec je taková malá chaloupka, ve které je stále co dělat. Sekat trávu, něco někde zalepit, protože nejdůležitější je, aby nebyl ohrožen žádný z návštěvníků.

Zažil jste na hradě něco nadpřirozeného, nějaké záhadné setkání s duchem?

Na tuto otázku odpovídám všem skoro stejně. Jsem přesvědčen, že všude něco je, těch pojmů pro tohle je strašně moc, ale mně to připadá jako naprostá přirozenost. Lidé se mě ptají, jestli jsou tu strašidla, já jim odpovídám, že pokud hledají strašidla, tak najdou strašidla. To nejlepší, co se jim zde ovšem může přihodit, je, že potkají sami sebe. Každý si své strašidlo musí najít sám.

V pohádce „Ať žijí duchové" se zde stavěla střecha, nechystáte také něco podobného?

Já ji chystám pořád, ale zatím jsem ji bohužel neprosadil. Samozřejmě je to subjektivní pohled, ale já bych zde střechu jen uvítal. Každým rokem odchází spousta cenných detailů, které jsou pak nenávratné. Střecha by zde byla nejenom krásná, ale hlavně i účelná.

Máte děti, myslíte, že půjdou ve vašich šlépějích?

Aniž bych své děti do něčeho nutil, tak se také zajímají o historii, žijí v tom prostředí, ale určitě je nebudu nutit a nechám je jít vlastní cestou. Mám rád svobodu a tu chci dopřát i svým dětem.

MICHAL BENEŠ