Pohoda? Klídek? Odpočinek? Dřina? Od všeho trochu. Především však ta dřina. A pořádně tvrdá.

Jen v neděli trénovali devět hodin.

Do romantického Rovenska, na dohled od hradu Trosky, se totiž vypravili příznivci bojového umění wing-tsu.

Právě tohle bojové umění má na Mladoboleslavsku svoji nepřehlédnutelnou základnu. V základní škole Pastelka v boleslavském Severním městě tam cvičí dvakrát týdně skupinka nadšenců pod vedením Zdeňka Kobrleho. Pod jeho vedením také rovenský tábor ukrajuje svůj týdenní život.

A právě borci z Mladoboleslavska tvoří čtvrtinu všech účastníků. Další jsou z Jičína, Hradce Králové, Děčína, ale třeba i z Plzně.

Každý má jinou výkonnost, jiný stupeň zvládnutí tohoto bojového umění, které se popisuje jako „technika lepících se rukou“. Protože za založením tohoto umění stojí žena, je pochopitelné, že není zaměřené na útočný směr, ale spíše na využití síly soupeře ve svůj prospěch. Každý si najde parťáka se stejnou výkonností. Žádný problém.

Nejstaršímu Jardovi je 60 let. V mnoha směrech je ale příkladem všem ostatním. Ostatně, vzhledem vypadá minimálně o deset let mladší.

Stejně tak se pot v minulých dnech lil z mladých děvčat, byť to byly třeba začátečnice, která oddíl wing-tsu navštěvují teprve čtrnáct dnů.

Denně vypotí litry potu, čeká je pořádný dril. Už v sedm ráno rozcvička.

Je zaměřená především na protahování – jóga a čínské zdravotní cvičení chi-kung. Po snídani kolem půl deváté se už začíná cvičit naplno. Následuje oběd, odpolední odpočinek spojený třeba s koupáním v místním koupališti či výletem do nedaleké Lomnice nad Popelkou. A vpodvečer přichází další část.
Třeba v úterý se začínalo kvůli teplu cvičit v sedm, končilo se za silného soumraku. Nikdo si nestěžoval. Naopak, mnozí si ještě pár minut přidali a dlouze debatovali o tom, kam která ruka či noha při právě tomhle pohybu musí směřovat.

Sledovat trénink bylo ty tři hodiny poučné. A ve středu byl na programu zájezd do Bělé pod Bezdězem, kde si to všichni rozdali v paintballu.

„Kobrleho ovečky“ jezdí na soustředění wing-tsu každý rok jinam. V Rovensku to zítra zabalí a rozjedou se domů. Právě tamní prostředí si Kobrle pochvaluje. „Cvičíme venku a využíváme i okolní terén – obrana v autě, u rohu baráku, na schodech,“ říká Kobrle s takovým zápalem, že každému musí být jasné, jak dokáže ostatní nadchnout.

Mladý muž postavou připomíná školáka. Když však přijde ukázat cvičícím, jak správně provést úkon, tak je ho najednou plné hřiště. Zatímco ostatní do soupeře mlátí hlava nehlava tak, že se soupeř ani nehne, Zdeněk jedním kopem či úderem rozráží hravě protivníkovu obranu. Úchvatná podívaná, při které se tají dech.

Jiřina, Tomáš, Filip, Zdeněk, Radim, Mirek, Jarda. Všichni pojedou domů spokojeni. Soustředění si vybrali proto, že na něm chtěli být. Právě proto se učí obranu a soustředění. Učí se, jak odrazit soupeře, jak uchránit sebe a slabší. I v tom je kus lidskosti rovenského tábora.