Každý čtvrtek večer usedá jednadvacetiletý Jan Kavan z Bakova nad Jizerou za klavír v boleslavském Café Slunce. Svým uměním zde obohacuje přítomné návštěvníky. 1. prosince však usedne za klavír přímo ve Státní opeře Praha. Zahraje si zde se svoji nejoblíbenější skupinou Kryštof v čele s lídrem Richardem Krajčem. Jak se nenápadný Boleslavák dostane až do státní opery s kapelou Kryštof? Co pro Jana Kavana znamená hra na klavír? O tom jsme si s ním povídali v následujícím rozhovoru.

Jak jste se dostal k tomu, že budete hrát s Kryštofem ve Státní opeře?
Byl to takový můj nápad, že se spojím s Kryštofem. Je to moje oblíbená skupina a chtěl jsem si splnit sen. Už asi pět let je docela hodně poslouchám, poslední rok téměř každý den. Písně se mi natolik líbí, že jsem si chtěl s kapelou jednou něco zahrát.

Co jste pro to udělal?
Poslal jsem kapele videoukázku a nějaké povídání. Richard Krajčo (lídr skupiny) byl tak strašně ochotný, že mi odpověděl. Napsal mi, že něco vymyslíme a pak přišel s tímhle nápadem.

Čekal jste něco takového?
Já jsem nečekal ani to, že odepíše. Přeci jenom je to slavná osobnost, která má spoustu práce. I jak jsem se s Richardem poté bavil, poznal jsem, že je skutečně hodně vytížený. Nečekal jsem tedy nějakou reakci. Ale přišla a moc mě to potěšilo.

Hrajete na klavír profesionálně?
To se nedá říci. Hraji strašně rád, je to můj koníček, jako práci to ale neberu. Hraji sice v baru, ale je to spíše jenom pro zábavu.


Jak dlouho jste hru na klavír studoval?
Studoval jsem asi devět let, poté jsem začal hrát sám. Začal jsem se učit hrát v Bakově nad Jizerou, odkud pocházím. Potom jsem chodil na hodiny do Hradiště.

Jakou hudbu máte nejraději?
Kryštof je nejoblíbenější. Nemám vyhraněný žádný styl. Hraji rád spíše takové popovky. Pro moje uši není problém naposlouchat i Safri duo, je to něco jiného než Kryštof, ale dá se to zahrát. Vše co má melodii mne baví.

Jak jste se dostal k hudbě?
Prvopočátek byl Jakub Třasák, byl můj vzor a zhlédl jsem se v něm. Začal jsem chodit na housle. Po roce a půl jsem toho musel nechat, jelikož jsem měl zdravotní problémy. Měl jsem však skvělou paní učitelku, která mě přivedla ke klavíru. Za to z velké části mohu poděkovat jí.

Kolik vám bylo?
Na klavír jsem začal hrát v sedmi letech.

Kde vás lidé mohou slyšet hrát nyní?
Ve Slunci, kde pravidelně hraji každý čtvrtek od 20 hodin. Dále jsou moje ukázky umístěny na YouTube.

Jak dlouho již hrajete ve Slunci a jak se vám to líbí?
Hraji tady dva roky. Samozřejmě záleží na lidech. Když je publikum dobré, komunikuje a chce samo nechat něco zahrát, tak je to určitě lepší, než když si písničky neustále vymýšlet sám. Je to znát, když lidé nekomunikují, ale zdání klame. Taky nějakým způsobem tu hudbu vnímají.

Jak dlouhý máte program?
Dvě hodiny, záleží ale na lidech. Stalo se mi, že jsem hrál i pět hodin. To byla opravdu dobrá zábava, lidé zpívali se mnou. Byl to asi takový můj
nejhezčí zážitek.

Kdy to bylo?
Bylo to hruba před měsícem, hokejisté tu slavili výhru. Zpívali například písně od Michala Davida nebo Petra Nagyho.

Viděl jste se už s celou skupinou Kryštof?
S kapelou jsem se už v minulosti viděl několikrát na jejich koncertech, kterých jsem se zúčastnil. Před čtrnácti dny jsme měli zkoušku v Havířově.

Jaká zkouška byla?
To se moc popsat nedá. Bylo to tak, že jsem přišel jako obyčejný kluk a oni mi přišli naprosto normální a skvělí. Včetně Richarda Krajča, který se mnou pak strávil nějaký čas. Jejich hra byla naprosto dokonalá.

Měl jste trému?
Nebojím se. Strašně jsem se těšil a ten pocit jsem si udržoval.

Jací jsou lidé v kapele?
Než jsem je poznal, tak jsem si říkal, že jsou to známé osobnosti. Myslel jsem, že berou věci úplně jinak, než já. Pak jsem je poznal, a není to tak. Jsou se mnou schopni komunikovat jako s každým normálním člověkem. Přišli mi velmi přátelští.

Co děláte v běžném životě?
V normálním životě studuji vysokou školu v Mladé Boleslavi, v automobilce k tomu pracuji.

Přemýšlel jste někdy o profesionální dráze muzikanta?
Nedá se říci, že přemýšlel. Mám názor, že kdybych byl profesionálem, tak bych se musel daleko více naučit. A po nějakém čase by mě to přestalo bavit. To právě nechci, jelikož je to takové moje životní hobby.

Jak se cítíte, přeci jen budete hrát ve Státní opeře Praha…
Nemůžu říci, jelikož jsem to nezažil. Tréma ale není. Opět se hrozně těším. Kluci jsou opravdu profesionálové, takže vystoupení bude mít určitě grády. Moc se těším.

A kdyby po koncertě přišla nějaká nabídka z hudební branže?
Záleželo by, co by to bylo. Například nemám rád a neumím hrát na elektronické klávesy. Nemohl bych hrát někde na koncertech se skupinou, kde bych měl klávesy, takže spíše samostatnou hru na klavír.

Kolik hodin denně cvičíte?
Teď bohužel necvičím tolik jako předtím. V minulosti určitě minimálně dvě hodiny denně.