Víte, jak je taky možné stát se vicemistryní světa v rybolovu? Otec miluje rybaření, nejen amatérsky, ale i na závodní úrovni. Touží po synovi, kterého by zasvětil do těchto tajů, předal zkušenosti. Ale má dvě dcery. A tak zcela logicky péči věnuje jim. A jedné z nich se to zalíbí. Atou dcerou je Klára Zahrádková.

Rybaří od svých sedmi let, ve čtrnácti, to je předloni, se dostala na mistrovství světa, kde se v týmové soutěži kategorie U 14 v Belgii umístila na 4. místě. A loni se dostala ještě výš. Byla členkou šestičlenného českého týmu, který v srpnu na 16. mistrovství světa žen v plavané v italském městě Boretta obsadil v konkurenci 16 týmů druhé místo. Přišla jsem se Kláry zeptatnazážitky a jak to vlastně při rybářských závodechvypadá. „Na takové velké závody se jezdí minimálně o týden dřív, kdy probíhá trénink, zkouší se taktika lovu a pruty. Při tréninku jich můžeme použít víc, při závodech pouze jeden, který ale v průběhu soutěže lze vyměnit. Na tréninky si vylosujeme místo, všech šest žen nás sedí vedle sebe. Úlovky dáváme každá do svého vezíru, po skončení tréninku se den vyhodnotí. Zváží se, jaká taktika byla nejlepší.“

Závodyuž mají pochopitelně jinou atmosféru. Nejen že členky jednoho týmu už nejsou spolu, ale každá závodí v jiném sektoru, takže vedle sebe nemá kamarádky, ale členky ostatních družstev. Na místo se dostaví dvě hodiny předem, aby se náležitě připravily, pět minut před zahájením na povel hází do vody připravenou a vyzkoušenou návnadu. Tím je připravené krmení, převážně červi, žížaly a patentky, což jsou larvy pakomára. Návnada se kupuje a na závody ji vozí v chladících boxech. Napadlo mě, že může dojít i k tomu, že do vody hodí chutnou návnadu, ale ta po proudu odpluje vedle k soupeřce.

Klára vysvětluje: „I to se bohužel může stát, ale právě proto návnadu házíme o něco výš a také dáváme do krmení hlínu, aby koule byly těžší, ty neuplavou, ale postupně se rozpouštějí na daném místě, podle proudu řeky nebo stojaté vody. Navíc se během závodů střílí červiprakemdovody.“

Chytá se tři hodiny, před koncem se opět ozve signál, pro závodníky znamení - 5 minut do konce závodu. Na konečný signál pruty musí z vody. Váží se úlovky a v každém sektoru stanovuje pořadí. Následuje součet pořadí členek družstva jednotlivého státu, čím menší výsledné číslo, tím lépe, a stanoví se konečné pořadí. Ve zmíněném mistrovství světa vyhrály Němky, Česká republika byla druhá, třetí Maďarsko, na domácí zbyla pouze neoblíbená „bramborová“ medaile. A že medaile byly pěkné! Radost veliká, jak v Čechách, tak konkrétně v Mladé Boleslavi ve Svazu rybářů, kam Klára patří.

Pouštím se do odborného tématu. „Proč se tomuto způsobu rybolovu říká plavaná?“ „Protože zde velkou úlohu hraje splávek, který plave po hladině. Jeho velikost se volí podle síly větru, proudu vody. Musí se vyvážit zátěží, bročky, aby byla vidět anténka a jen jeho polovina.“ Pochopila jsem ještě, co je prut, vlasec, háček, naviják, podběrák, ale výklad pojmu, jako je amortizér, jsem vzdala. Pak jsem se ještě Kláry zeptala, co dělá dobrého rybáře. Mají stejné pruty, stejnou návnadu… „Technika. Ono to není jenom hodit prut do vody a čekat. Musí se umět pouštět splávek, nadlehčovat ho, udržovat na místě, být soustředěný. Každý rybář si střeží své osvědčené triky.“

Toto všechno Klára trénuje od dubna do října buď tady na Jizeře, jezdí ale i na soustředění na jiné rybníky či řeky, například do jižních Čech. A co ji čeká v příští sezoně? Několik nominačních závodů, mistrovství republiky a pak pevně věří, že se opět probojuje do šestičlenného družstva žen, které se zúčastní mistrovství světa v Jihoafrické republice. A protože ji plavaná baví stále víc a víc a jsou všichni skvělá parta, věří, že se jí to povede.

Květa Ječná