Lukáš Maruška je lídrem mladoboleslavské kapely, která v pátek 30. ledna od 20 hodin v restauraci Rožátov oslaví páté narozeniny. Na Mladoboleslavsku to příliš známá kapela není, ale úspěchy slaví po celé České republice a spolupracuje se známými osobnostmi hudebního showbusinessu. Představme si kapelu Olympic Revival.

Jak to všechno začalo?
Začalo to tím, že jsem byl na návštěvě u Petra Jandy.

Jak jste se dostal k Petru Jandovi?
Byl jsem jednou na jeho koncertě ve Stříbrné Skalici. Potkali jsme se tam v zákulisí a prohodili jsme spolu pár slov. A řekl jsem mu, že bych si s ním chtěl jednou zahrát. Tak si mě jednou pozval do svého nahrávacího studia. Zahrál jsem pár tónu a jemu se to líbilo. Začal jsem tam jezdit a tam také vznikla myšlenka založit revival. Protože mě Petr dopodrobna naučil hrát jeho sóla.

Koho jste tedy oslovil?
V té době jsem hrál v kapele Aqua s Pepou Němečkem a spolu jsme také začali zkoušet. Šlo nám to, tak jsme se rozhodli, že do toho půjdeme. Pozvali jsme další hudebníky – bubeníka Mirka Fibigera a basáka Daniela Dufka. Ten s námi hrál tři a půl roku, bohužel s námi už nehraje z pracovního vytížení. Ale když Jiří Mašek, náš současný basák, nemůže, tak Daniel za něj zaskočí.

Kde byl váš první koncert?
První koncert jsme měli na Rožátově.

Jaké to bylo?
Skvělé a vyšlo to. Původně jsme tam ten večer hráli s kapelou Aqua s Pepou Němečkem. Byli se tam podívat i kluci z Olympic Revivalu Mirek Fibiger a Daniel Dufek. Řekli jsme si, že si zkusíme zahrát, tak jsme vlítli na pódium a lidem se to líbilo.

Nebyli ostatní členové proti Olympic Revivalu? Nechtěli hrát třeba něco jiného?
S Danielem a Mirkem jsme hráli tvrdou muziku v kapele Daniels Motors, která muzikantsky klapala báječně. Takže jsme se znali. Ale je známou věcí to, že Česká republika na hodně tvrdou muziku není. A je tu málo posluchačů. Řekli jsme si, že tedy uděláme něco komerčnějšího a kapela Olympik nám přišla nejlepší.

Kapela Olympic Revival existovala. Jak vůbec funguje to, že se o vás někdo dozví?
Hodně nám pomáhá Boleslavský deník a Rádio Jizera, za což chci poděkovat, máme i webové stránky olympicrevival.tym.cz. Začal jsem také obvolávat agentury a dával jsem o nás vědět.

Kde jste zkoušeli?
Začínali jsme zkoušet v prostorách plynárny v Mladé Boleslavi a nyní zkoušíme u nás doma.

Plánujete vydat CD, DVD, nebo nějakou demo nahrávku?
Máme akorát ukázky z živého vystoupení. Sice to nejsou zvukově nejkvalitnější nahrávky, ale myslím si, že to o kapele vypoví mnohem více, než když někdo zaleze do studia a piplá se s nahrávkou, kterou chce samozřejmě mít co nejlepší. Ve studiu to umí udělat každý. Nemyslím si, že na revival je potřeba dělat jakékoliv demosnímky. Každý ví, co hrají Olympic a podle mě má větší váhu to, když to předvedeme naživo.

Kde všude hrajete?
Troufnu si říct, že jsme procestovali celou republiku, zkusili jsme i Slovensko a hranice Rakouska.

Máte nějaké konkurenty? Určitě nejste jediní, kteří mají revivalovou kapelu Olympiků.
Máme. Nechci říct, že mě to netěší. Spíše mi je líto toho, že máme konkurenci, která má trošku lepší reklamu a město, které je podporuje. Mladá Boleslav toto nedělá. My na Mladoboleslavsku defacto nehrajeme, nikdo nás nepozve a myslím si, že Olympic Revival je skvělá kapela.

Spolupracujete ještě s Petrem Jandou?
Jezdím tam já i Pepa Němeček. Ta spolupráce je spíše o tom, že se nám individuálně věnuje každý muzikant Olympiku. Ukazují nám, jak hrát různé party radí nám i s tím, jaké nástroje si máme koupit. Pepa Němeček má dokonce lepší nástroj než Jirka Valenta z Olympiku, což nás těší. Já jsem si pořídil stejnou kytaru, jako má Petr Janda.

Byli se někdy na vás podívat, když hrajete?
Dělali jsme jim předkapelu. Takže nás Petr slyšel. Dokonce mám doma nahrávky z různých pořadů, kde Petr Janda vystupoval a kde se ho ptali na jejich revivalové kapely a on ví, že jsou dvě a o nás vždy mluvil dobře (ťuká na dřevěný stolek, pozn. red.).

Přemýšleli jste nad tím, že byste zkusili i jiný revival?
Každý muzikant z kapely působí někde jinde. Jirka Mašek je profesionál, který vystupuje s Bárou Batikovou, Evou Pillarovou a dalšími. Pepa Němeček hraje s kapelou Generace, bubeník Mirek Fibiger v současné době zkouší s nějakou metalovou kapelou v Praze a já si občas zajedu za Vladimírem Hronem, u kterého hostuji jako kytarista a někdy zaskakuji i za basáka. Vstoupil jsem i do nového projektu. Získal jsem smlouvu u Vildy Čoka v kapele Bypase, se kterou od března začnu koncertovat. Zatím mám podepsaných čtrnáct koncertů. A do toho všeho jiný revival? To by už nešlo.

Jak došlo na spolupráci mezi vámi a Vladimírem Hronem?
Hráli jsme na jednom podiu. Já s Olympic Revival a Vladimír sólově. Měli jsme spolu šatnu, tak jsme si spolu mohli i povídat. Slovo dalo slovo a jednou mi zazvonil telefon a byl to Vladimír s tím, že potřebuje kytaristu.

Spolupracovali jste jako kapela s jinými známými osobnostmi kromě Olympiků?
Ano. Jako kapela jsme na podiu současně stáli s Michalem Davidem i s Petrou Janů. Nechci však říct, že jsme my hráli a oni zpívali. Byli jsme vybráni agenturou, která připravila program, a v tomto složení jsme měli asi osm vystoupení. Na Slovensku jsme byly předkapelou skupině Peha, vystupovali jsme na společném pódiu i s Monkey Business, vystupovali jsme i s Danem Nekonečným.

Jak funguje spolupráce s agenturou? To se někam zaregistrujete, a když vás potřebují, tak vám zavolají?
Dalo by se to tak říci. Agentury s námi spolupracují asi čtyři roky. Agentur je po celé republice mnoho. Některá nás osloví, většinou z toho důvodu, že o nás slyšeli a reference se jim líbili, a uzavřou s námi smlouvu na několik kšeftů. Hrajeme v různých částech republiky.

Míříte někam jako kapela? Máte cíl, kam chcete dosáhnout?
Bavíme se o revivalu. Tam samozřejmě od lidí nečekám nějaké uznání. Je to určitá kopie a někdo to může brát, že krademe jméno slavné kapele. Samozřejmě předpokládám, že kapela bude mít větší úspěch, až pravý Olympic skončí.

Co jako lídr kapely považujete za největší úspěch?
Za největší úspěch považuji to, že se na nás agentury obracejí opakovaně. Znamená to, že jsou s námi spokojení. A také to, že za těch pět let, od doby, kdy jsme začali, hrajeme průměrně pro patnáct set až dva tisíce lidí.

V pátek máte oslavu pátých narozenin. Chystáte pro návštěvníky něco neobvyklého?
Určitě. V Mladé Boleslavi hrajeme po hodně dlouhé době, ač je to smutné. Pro boleslavské publikum máme devět nových písniček. Pro nás sice nové nejsou, ale pro Boleslaváky ano, protože jsme je tu ještě nehráli. Pojali jsme to jako party a ne jako koncert. Na večer jsme si ještě připravili vystoupení kapely Faktor, což je kapela o dvou lidech – já a Pepa Neměček. Hrajeme pecky, které si publikum žádá – Divokej Bill, Kabát, Argema a podobné.