Budulínek, Kašpárek, Červená Karkulka. Takovými přezdívkami označovala některé herce hostující režisérka Helena Glancová při práci na nejnovější inscenaci, která bude mít zítra premiéru na velké scéně Městského divadla. Proč? Protože divadelní matadorka se nespokojí s průměrem a svým hercům nic nedá lacino.

Ani pamětníci nepamatují, kdy naposledy se na zdejších prknech hrála detektivka. Také proto bude Vražda na faře vítaným žánrovým zpestřením aktuální sezóny. V hlavní roli klasického příběhu, v němž nechybí nečekané zvraty, kdy si divák už myslí, že je na stopě vraha, a záhy se plácá do čela, jak moc se mýlil, ani závěrečná rekapitulace a odhalení, se představí devadesátiletá Věra Kubánková.

V malebné vesničce St. Mary Mead vypadá život idylicky. Do té doby než je plukovník Protheroe nalezen na faře mrtev. Stín podezření padá na všechny. Snad každý obyvatel vesnice by měl motiv k vraždě. Do práce se pouští ambiciózní inspektor Slack (Aleš Petráš) i pohotová slečna Marplová.

Diváky čeká klasická detektivka, jak ji proslavila právě autorka Vraždy na faře, nesmrtelná Agathy Christie. Tedy tajemný příběh, se spoustou slepých uliček a to vše v romantických kulisách staré Anglie, kde vše probíhá spíše pod povrchem než zjevně.

Jak už bylo zmíněno v úvodu, režisérka, která v Mladé Boleslavi zkoušela před dvěma lety Marvinův pokoj, vyžadovala preciznost.

„V divadle mám rád metodu cukru a biče a osobně jsem spíš na cukr a cukr. Paní režisérka je ale bič a bič," nechal se slyšet Aleš Petráš, který by svého inspektora Slacka chtěl vyobrazit jako roztomilého workoholika, který je na začátku své kariéry, a tím se dopouští úsměvných kopanců.

Jako pastor Leonard Clement se v pátek představí Petr Mikeska, jeho ženu Griseldu hraje Svatava Milková, v roli sebejistého malíře Lawrence Reddinga uvidíte Ivo Theimera. Obsazení doplňuje celá řada dalších členů souboru.

„Mně se o vás od poloviny ledna dokonce pravidelně zdá," prohlásil na adresu režisérky Petr Mikeska. „Mnohdy jste v obraze, mnohdy alespoň ve zvuku," dodal herec, který se rovněž podílel na úpravě scénáře.

Na setkání Za oponou, kde tvůrci novou hru představili početnému publiku, byla Helena Glancová terčem celé řady veselých komentářů. Jako by jí herci tak trochu vraceli chvíle útrap, kdy se problematické výstupy a repliky opakovaly znovu a znovu.

Sama režisérka na sebe v závěru prozradila, že diváci, kteří budou na premiéře sedět kolem ní, si patrně budou myslet, že je blázen. „Mám pocit, že musím s herci makat. Jedu s nimi od začátku do konce, a tak se pořád klátím," řekla Glancová.

A kdo že si od ní vysloužil ony nepříliš lichotivé přezdívky zmíněné v úvodu? To je otázka pro pokročilé detektivy. Odpověď se dozvíte v pondělní recenzi.

Režisérka Helena Glancová : Věra Kubánková je neuvěřitelná Věc Makropulos

Režisérka Helena Glancová se do Městského divadla vrátila po dvou letech. V roce 2013 zde režírovala Marvinův pokoj, nyní je její další práce zde hotová a čeká na premiéru Vraždy na faře.

Jaký byl váš návrat do Mladé Boleslavi? Počítám, že se souborem se vám opět zkoušelo dobře.
Místní soubor je skvělý, skvostný a v České republice je to snad unikát, protože si nikdy neztěžuje. Nechápu, že při té náloži práce, kterou mají, jsou stále tak milí a vstřícní.

Na začátku zkoušení jste zmínila, že detektivku nezkoušíte každý den. Ba naopak, že jste si jednu zrežírovala ve svých začátcích a od té doby nic.
Nevím, jestli to dokážu srovnat. Ta doba mezitím, přestože jde o desítky let, mi uběhla raz dva. Necítím žádný velký předěl či propast. Stále pracuji tak, jak mi talent, intelekt a cit dovolí.

Potrápila vás během zkoušení také chřipková epidemie?
No jistě! Jeden po druhém herci skapávali. Naštěstí se také rychle zotavovali.

Slyšeli jsme, že jste se určitou dobu musela obejít i bez hlavní představitelky slečny Marplové.
Ano, byla to viróza. Všichni herci se ale snažili být co nejrychleji zpátky na jevišti a jeviště jim ztracenou energii zase rychle vrátilo.

Kolikrát jste se během práce vracela k literární předloze?
Naprosto denně. Román je skvělý a je velkým zdrojem inspirace.

Dáváte přednost klasickým detektivkám, nebo těm moderním? Mám na mysli televizní kriminálky.
To je něco úplně jiného. Kriminálky jsou založené na racionálním zkoumání, chybí mi v nich fantazie, tajemno, dohady. To všechno klasická romantická detektivka skýtá.

Můžete zmínit něco, čím byste diváky nalákala k návštěvě představení Vražda na faře?
Doufám, že po mě nechcete prozradit jméno vraha. (smích) Věra Kubánková jako slečna Marplová, ta sama určitě stojí za návštěvu divadla. Věra Kubánková je neuvěřitelná Věc Makropulos. Myslím, že na ni můžu prozradit, že jí letos bude jedenadevadesát. Má ale takovou zásobu vnitřní energie, zkušenosti a nezměrné lásky k divadlu, že její sledování bude pro diváky jistě zážitek.