Husitský politik, válečník a přítel Jana Žižky z Trocnova. Po jeho smrti se ujal husitských bojovníků, tzv. „sirotků“, jak si po smrti Jana Žižky začali říkat.

Jan Roháč převzal velení v r. 1424 a neblahé husitské války pokračovaly. V r. 1425 se husité snažili dobýt Prahu a téhož roku oblehli hrady Žebrák a Točník, které vypálili. Pak došlo na Švihov, Vožice, Ústí nad Labem a další a další. Po roce 1426 se Jan Roháč překvapivě stáhl do ústraní, ale už v r. 1434 znovu bojuje na straně husitských radikálů v bitvě u Lipan.

Přestože tu husité utrpěli zdrcující porážku, Roháč to odmítl přijmout a v prosinci 1434 se účastní jako mluvčí sněmu táborských a sirotčích bratrstev a ostře tu vystupuje proti králi Zikmundovi.V následujících dnech se se svojí družinou opevnil na svém hradě Sion u Kutné Hory a odboj proti nenáviděnému císaři vedl odtud. Už tehdy byl pro svůj odpor označen císařem Zikmundem jako zemský škůdce. Císaři šlo samozřejmě o to, aby Sion co nejdříve padl, a proto proti němu poslal početné vojsko.

O celé této události se zachovala poměrně obšírná zpráva tehdejšího kronikáře Aenease Sylvia. Nechme tedy mluvit chvíli jeho: „Prvé než císař do Čech přijel nějaký Jan Roháč, stavu ovšem rytířského a rodu poctivého, ustavěl sobě hrad v lesích, na vrchu vysokém, nedaleko Hory Kutné a nazval jej Sion. Císař proti němu s vojskem Hynka Ptáčka poslal. Obležen byl na svém hradě čtyři měsíce a vší silou a mocí dobýván. Ale že zámek na vrchu hory byl postaven, nesnadno bylo jej dobýti. Štolami tedy podzemními přístup sobě ku příkopům dělali a čekali na vítr, který by na hrad vál.
Ten když se prudký zdvihl, vojáci do štoly vešli, jiní střelbu zahájili a všechny děla pojednou zapálili, aby dým od prachu a oheň na hrad se obrátil. Přihodilo se, že toho času Roháč obědvav, nechav jídla a uchvátiv zbroj pospíšil z hradu, aby své ochránil. Mezitím z jiné strany nepřátele mnohé povraždivše do hradu se tiskli.

Roháč chvátaje navrátiti se k hradu oskočen jest a jat v podhradí s šesti svými bojovníky. Ještě drželi se Roháčovi lidé na hradě, ale v temnu nočním, když počali utíkati odtud, schytáno jest jich čtyřicetšest. Po čemž hrad opanován, zapálen a zbořen jest, vězňové pak u vítězném hluku do Prahy vedeni. Praví se, že když Roháč 8. září 1437 císaři v okovech představen byl, volal nahlas, aby mu vyloupali oči, aby se nemusel dívati na ohavného sobě panovníka.“

Kronikář Bartošek z Drahonic popisuje ve své husitské kronice tuto dramatickou událost takto: „Roku 1437 v neděli, na den narození Panny Marie, lidé pana císaře přivezli do Prahy Roháče s jeho purkrabím z hory Sion a dalšími zajatci. Ihned byli dovedeni na radnici na mučení, byli těžce mučeni a nazítří v pondělí oběšeni, Roháč v pozlacených řetězech a pásu, ostatní v rezivých řetězech a pět z nich v červeném šatu. Bylo jich třiapadesát.“


Bedřiška Jonášová