Každý svého štěstí strůjcem. Pětadvacetiletý herec Aleš Petráš se rozhodl popadnout příležitost za pačesy a požádat uměleckého ředitele Pavla Kheka o angažmá v Mladé Boleslavi. Tehdy měl ve svém rodném Mostě krátce po premiéře Přeletu nad kukaččím hnízdem, kde ztvárnil hlavní a pro sebe zásadní roli McMurphyho. Právě v režii Pavla Kheka.

Od 1. ledna letošního roku se stal členem uměleckého souboru a od té doby sklízí zasloužené ovace. Jaká byla cesta, jež zavedla Aleše Petráše z Mostu do Mladé Boleslavi? Klikatá.
 

Co kdybychom to vzali od konce? Je to jen několik týdnů od premiéry Smrti obchodního cestujícího.
Byla to takřka celosouborovka, a pro mě tedy seznámení s většinou souboru. Zkoušení bylo fantastické, s panem Bucháčkem, který mi hraje tátu, jsme si sedli, zkoušení s ním bylo moc fajn stejně tak s Karolínou Frydeckou a Vaškem Šandou. V Osiřelém západu, který jsme zkoušeli předtím, hrál z místních pouze Petr Mikeska. V té době jsem se s nikým ze souboru pořádně neseznámil. Když jsem se občas zašel podívat na velkou scénu, kde druhá parta zkoušela Hostinu dravců, kolegové si říkali, co to je za kluka. To se prolomilo až se Smrtí obchodního cestujícího.

Na oficiální představení tedy nedošlo?
To ano. Po derniéře Dědečka automobila mě Pavel Khek pozval do zákulisí, kde prohlásil, že tenhle kluk tady bude od ledna běhat a zkoušet.

O vašem vstupu do souboru se hovořilo v souvislosti s odchodem Matouše Rumla. Jak tu věc vnímáte vy? Myslíte, že jste si v něčem podobní?
Často to slýchám. Nevím, jestli Matoušova výpověď přišla dřív, než jsem já dostal nabídku, ale pravdou je, že s Matoušem něco společného máme. Jsme totiž velcí kamarádi a trávíme spolu dost času. Neřekl bych ale, že jsem v Boleslavi za něj. Známe se z Divadla v Celetné, kde oba hrajeme ve spolku Kašpar. A už po první čtené zkoušce Romea a Julie, kde Matouš hrál Romea a já Parise, jsme si dost padli do oka. Znám i Matouškovu ženu Terezku a jeho děti, které občas hlídám.

Na jevišti se tedy potkáváte?
Právě v Romeovi a Julii, v Mikulášových patáliích a Mikulášových prázdninách. A jak na Galavečeru naznačil Pavel Khek, měli bychom se na jevišti sejít snad i tady v Boleslavi.

Tak to se budeme těšit. Jaká byla vůbec vaše cesta k divadlu? Měl jste k této dráze v rodině předpoklady?
V Mostě jsem jako kluk chodíval na představení do tamního divadla. Následoval dramaťák a pár drobných roliček. Po střední škole jsem se hlásil na DAMU, ale tam mě nechtěli. A tak jsem šel na JAMU, kde mě chtěli.

O konzervatoři jste neuvažoval?
Uvažoval, ale rodiče mě zaplaťpánbůh nechtěli pustit. Tušili, že herectví není úplně šťastná volba, když se člověk hned zpočátku nechytne. Chtěli, abych měl i zadní vrátka. Studoval jsem tedy sociální správu. Také v Mostě. Až do svých dvaceti let jsem žil jenom v Mostě.

Načerpal jste během studia tohoto oboru nějaké zkušenosti, které můžete nyní zužitkovat?
Setkávali jsme se ve škole s dospělými lidmi i dětmi, kteří mají problém s chováním, s komunikací a se zapojením se do kolektivu a my jsme se učili s nimi navazovat kontakt a být empatičtí. Nevím, jestli to tak skutečně funguje, ale myslím, že mi tato zkušenost možná pomáhá na jevišti se na diváka lépe napojit.

Přemýšlel jste i o tom, že byste se tomu oboru někdy skutečně věnoval?
Určitě bych musel vystudovat ještě stejně zaměřenou vysokou školu. Nevím, jestli bych uměl fungovat jako pedagog, ale mým snem bylo mít vlastní nadaci a dostávat z bohatých lidí peníze (smích).

Zmínil jste, že vás nepřijali na DAMU. Jaké bylo studium na brněnské JAMU? Jaký je vůbec vztah těchto dvou škol?
Na toto téma existuje spousta vtipů. Jamák obsluhuje v kavárně… Ne, já neumím vyprávět vtipy, radši si to najděte na internetu. Tam jich jsou mraky. Rivalita určitě panuje. JAMU je mimo hlavní město, říká se, že až někde na Balkáně. Ten vstup do praxe tak je pro absolventy těžší. Damáci hostují od druháku v Národním divadle, jamáci také, ale v Národním divadle v Brně. A to je něco jiného. Každopádně to pro mě byly čtyři zásadní roky. Po dvaceti letech u rodičů přišlo rozhodnutí odstěhovat se na druhý konec republiky. Díky tomu jsem se postavil na vlastní nohy. Po letech v Mostě, kde jsem byl pro své zájmy trochu vyčleněný, jsem se dostal do skupiny úplně stejně naladěných lidí, což bylo velmi příjemné. Brno mám moc rád.

Ještě během studia jste získal pracovní nabídku, že?
Po absolventském představení v Martě, DAMU má Disk, JAMU má Martu, mě oslovil Petr Veselý, tehdejší umělecký šéf zlínského divadla, který tady v Boleslavi režíroval Hostinu dravců, a nabídl mi hlavní roli v Romanci pro křídlovku v režii Jakuba Nvoty. Už už jsem přijal angažmá, ale pak přišlo několik nabídek a také jedna z Prahy. Od Kašparů. A bylo jasno. Tehdy jsem spolek Kašpar neznal, ale bylo to podstatně blíž domovu, takže jsem přijal. Zároveň o mě projevil zájem i můj rodný Most. Vrátil jsem se tedy i domů, ale brzy jsem zjistil, že víc času chci trávit v Praze.

Kdy došlo k osudovému setkání s Pavlem Khekem?
Asi půl roku po mém nástupu do Mostu. Pavel tehdy začínal dělat Přelet nad kukaččím hnízdem, a protože já už jsem se v té době znal s Matoušem a Veronikou Kubařovou, slýchal jsem na něj samou chválu. Těšil jsem se na roli Billyho a počítal s tím, že nikdo jiný ji dostat nemůže. Když jsem zjistil, že mám hrát McMurphyho, nevěřil jsem. Bylo mi 24 let a ve filmu tu postavu hraje Jack Nicholson!

Co vás na zkoušení s uměleckým ředitelem Městského divadla Mladá Boleslav bavilo?
Pavel přinesl na zkoušky nadšení a invenci, s jakými jsem se setkával naposled na škole. To mě nadchlo. Proto jsem neváhal a požádal ho o práci. Musím se přiznat, že mladoboleslavské divadlo jsem do té doby vůbec neznal.

Vyloženě jste si řekl o angažmá?
Sedl jsem a napsal velmi oficiální dopis, který začínal „Vážený pane Kheku", přiložil jsem fotografii a odeslal. Za dva dny mi přišla v SMS telegrafická odpověď: Dopis došel. Stop. Sympatie vzájemné. Stop. Ozvu se. Stop.

Už za sebou máte víc než pět měsíců práce. Co vás na Mladé Boleslavi baví?
Především skvělý soubor, ve kterém se cítím velmi dobře. Také mě nadchla krásná divadelní budova. Zlín i Most jsou proti ní jen krabice. Zdejší divadlo je navíc dost velké i dost malé. Boleslav samotná je krásné město.

Aktuálně zkoušíte roli Kristiána v Cyranovi z Bergeracu. Myslíte si vůbec ještě na nějakou vysněnou roli?
Ještě jsem se nevyhranil. Baví mě všechno, co přichází. Mám přece hrozné štěstí. Hrál jsem Františka v Romaci pro křídlovku. To prostě chcete. McMurphy? Osiřelý západ? Každý mi to závidí. Biff ve smrti obchodního cestujícího? Kristián? Vše, o čem jsem snil, dostávám a doufám, že to tak půjde dál.