Informace se ven dostávaly jen po troškách a sporadicky. Do poslední chvíle neměl nikdo o jedinečné akci Městského divadla jasnou představu.

Horečka májové noci. Symbolické rozloučení s divadelní budovou před její rekonstrukcí. Oslava, párty, koncert? Ano, věděli jsme, že se bude zpívat, věděli jsme, že se bude tančit. Výsledek však patrně překvapil i samotné organizátory.

Vše začalo nevinně. Foyer se zaplnilo hosty, z nichž část posléze zasedla v hledišti, část obsadila rekvizitami ozdobené stolečky v obou portálech přímo na jevišti.

Očekávání bylo cítit ze všech stran. Improvizované a pořádně vyvýšené pódium s klavírem nasvícené kužely světla jen přidávalo chvíli na napětí.

Moderování večera se ujala osvědčená dvojice konferenciérů Pavel Khek a Petr Mikeska.

„Vážení přátelé, jste svědky prvního večírku, kterým se snažíme zrušit rampu dělící hlediště od jeviště," zahájil program Khek. „Víte, živý zpěv je traumatizující zážitek, pro většinu těch, kteří se jím denně neživí. Je to kláda. A proto přivítejte Petra Mikesku, který si vytáhl nejkratší sirku," uvedl první číslo.

A to hned nasadilo vysokou laťku. Skyfall od britské zpěvačky Adele suverénně předvedl Petr Mikeska s hostující Alenou Bazalovou a svým strhujícím výkonem rozehřáli obecenstvo pro další interprety.

Dál to šlo ráz na ráz. Anna Theimer Suchánková vystoupila s písní Memories z muzikálu Cats, Ivana Nováčková rozehrála jeden ze svých oblíbených šansonů, Roman Teprt s Lucií Matouškovou zazpívali duet Dívám se dívám a obecenstvo se začalo pomalu vlnit v tanečním rytmu.

Večer rozdělený do čtyř hudebních bloků se však teprve rozjížděl. Po úvodním ploužení náledovala směsice českých i světových vypalovaček, kostýmových vystoupení a dokonce jeden živý videoklip.

Za zpěvu přetextované písně skupiny Elán Voda, čo ma drží nad vodou v podání Petra Halíčka zatančil polonahý inspicient Pavel Nedvěd s Petrou Nakládalovou u ledničky zamilovaný tanec.

Nadšený var mezi tanečníky vyvolalo italské vystoupení Evy Reiterové nebo vypalovačka Martina Hrubého, který svůj výstup zakončil krkolomným skokem z pódia do rukou tančících.

V druhé polovině večera potěšila svými hudebními čísly Veronika Kubařová, která se na pódium na pódiu postavila pouhou hodinu po děkovačce na scéně pražského divadla Rokoko, Matouš Ruml nebo Lešek Semelka alias Václav Šanda.

Hudba však nebyla jen reprodukovaná. Došlo i na živou kapelu sestavenou z herců a dalších zaměstnanců divadla, kteří se dali dohromady pouze pro tento jediný večer.

Ostatně i všechny ostatní výstupy byly nazkoušeny pouze pro tuto jedinečnou příležitost.

Mezi tanečníky celý večer kroužila utajená porota, která hodnotila kvalitu pohybových kreací.

Vítězi této soutěže se stali manželé Hana a Hynek Vorlovi, kteří se nechali podmanivou hudbou strhnout hned na začátku, čímž si získali srdce a respekt přítomných. Ani zástupci Boleslavského deníku však nepřišli zkrátka.

V závěru programu divadlo zavzpomínalo písní na nedávno zemřelého režiséra Ladislava Vymětala a v nostalgické atmosféře se rozloučilo též s divadelní rampou, kterou čeká demolice.

Závěrečný dýdžejský set vrhl divadelníky i obecenstvo znovu a tentokrát naposledy na parket, kde divoce vířili až do časných ranních hodin.

A to tak, že oficiálně ani nebyla železná opona spuštěna.