Uběhlo pár dní od premiéry Balady pro banditu, která otevřela novou sezónu. Jaká ta inscenace je? Jak byste ji popsala?
Je obrovská, obsazení čítá snad 40 lidí a to je masakr.

Vy hrajete Eržiku, hlavní ženskou postavu. Povězte nám něco o ní.
Ještě v létě, před začátkem zkoušení, jsem se znova podívala na film Balada pro banditu, takže můžu srovnávat. Nezaměřovala jsem se ale ani tak na herecké výkony, jako na atmosféru. Naše Eržika je úplně jiná a to mě baví. Baví mě vymýšlet si něco vlastního, aby mi ta postava byla bližší. Nejhezčí na ní je to, že ví, co chce, a je silná. Myslím, že nejsilnější ze všech postav.

Ano?
Přežije všechno. Zabijí jí Nikolu, Kubeše, do kterého se zamiluje později, a musí se s tím vypořádat. Tyhle silné postavy mě baví moc.

Vaše první role v Mladé Boleslavi, Girleen v Osiřelém západě, se také musí se životem porvat…
Ty dvě postavy se mi propojují. Girleen miluju, ta role pro mě byla zásadní. Eržika, to bude moje první role v angažmá, první role na velké scéně, první velká spolupráce s celým souborem.

Jak vás soubor přijal? Klidně si můžete postěžovat.
Jsem z toho doteď v šoku. Bylo to moc příjemné a až si říkám, jestli to není divné. Žádnou rivalitu necítím a můžu o místním souboru beze všeho říct, že to je moje druhá rodina.

Osiřelý západ byl vlastně váš velký konkurz. Pavel Khek od začátku říkal, že vás po premiéře přijme, pokud se osvědčíte. Znervózňovalo vás to?
Trochu ano, ale věděla jsem, že právě na tom zkoušení záleží. Nechala jsem to na osudu, snažila se ze sebe dostat co nejvíc a myslet pozitivně. Uklidňovala jsem se tím, že jsem mladá a práci přece jen někde najdu.

A po podpisu smlouvy mohla začít oslava?
Moc příjemné bylo, že mi všichni kolegové gratulovali. To jsem si užila. S rodinou jsme si otevřeli víno a také trochu slavili. Byl to přece jen zásadní mezník.

V Baladě si stejně jako v Osiřelém západu opět zahrajete s Petrem Mikeskou. Sedli jste si hned na začátku?
My už jsme se osobněji znali dříve. S Petrem se mi hraje geniálně. Nevím, jestli to má také tak, ale já se s ním cítím jako ryba ve vodě. To, že spolu aktuálně hrajeme milence, mi přijde úplně přirozené. Prostě to ladí. Když to hercům společně tak úplně nejde, musí se s tím poprat. My se naštěstí prát vůbec nemuseli.

Máte zkušenost s Divadlem Na Fidlovačce, velkým divadlem takříkajíc v centru dění, a nyní s divadlem na venkově. Srovnáváte?
Já to takhle vůbec neberu. Obě divadla jsou, i co se týče repertoáru, úplně jiná. Tady si užívám, že si mohu vychutnat moc pěkné role, v Divadle Na Fidlovačce nás na jednu roli bylo hned několik a člověk dostal větší příležitost jednou za sezónu nebo za dvě. Tady mě, pokud všechno dopadne, čekají letos tři až čtyři premiéry. A to je pro mě, jako pro mladou herečku takřka po škole, neporovnatelné. Přestože se mnoho lidí divilo, že utíkám z Prahy, ani na vteřinu jsem nezapochybovala. Myslím, že angažmá tady je to nejlepší, co mě mohlo potkat.

Myslíte si nyní na nějakou roli?
O tom přemýšlí každá herečka. Samozřejmě mám vysněné role a také se je vždycky snažím dramaturgovi nebo uměleckému šéfovi nadnést. Třeba i na nějakém neoficiálním večírku. Ráda bych si zahrála Lady Macbeth a hrozně bych si přála, aby to režíroval Pavel Khek. A pak by mě nesmírně lákala Salome od Oscara Wilda na malé scéně. Dramaturg Petr Mikeska sám naznačuje, že pokud budou herci vědět o nějakém zajímavém textu, mají ho přinést. Tak uvidíme.

Ví se o vás, že velmi ráda zpíváte. Užíváte si zpěvu v Baladě dosyta?
Užívám. Práce na Baladě je ideální. Zpěv miluju hrozně moc, ale pořád dávám přednost činohře. Vyzkoušela jsem si i klasický muzikál, kde se na herectví neklade až takový důraz, což mi trochu vadí, takže jsem se zpěvu rozhodla věnovat spíš ve volném čase. V Baladě jsou ovšem obě složky, pěvecká i činoherní, vyvážené. Tak by to mělo být. Režisérovi Petru Veselému se skvěle daří plynulé přechody z písní do dialogů a naopak.

A jakou hudbu máte ráda?
Poslouchám všechno, každý žánr mě naplňuje energií. Sama bych chtěla zpívat pop rock, možná něco jako je Balada v našem podání. Na druhou stranu mám moc ráda také funky a Lilly Allen. Takže kdyby se v Mladé Boleslavi nacházeli hudebníci, kteří by rádi založili kapelu, mohou se ozvat.

Zrovna nedávno jsem vás zaznamenal v hudebním klipu Martina Haricha, mladého slovenského zpěváka, který se blýskl v televizní soutěži SuperStar. To je další hudební zkušenost.
Vzniklo to úplně náhodou. Den před natáčením mi zavolal někdo ze štábu, že jim vypadla herečka. Nikdy předtím mě neviděli, neměli tušení, jak vypadám, ale dostali tip od kolegy, se kterým jsem hrála v Divadle Kalich Pomádu. Po telefonátu jsem jim alespoň poslala fotku a druhý den jsme se potkali na place. Natáčelo se od časného rána pozdě do noci a ve tři hodiny bylo hotovo. Výborně jsme si sedli a režisér Michal Kováč mě už oslovil s nabídkou spolupráce na dalším klipu a krátkém filmu. Pokud se mi jednou splní sen a opravdu budu mít svou kapelu, klip si rozhodně nechám natočit od Michala.

Od jakých herců se snažíte učit? Co ráda děláte ve volném čase? Jezdí vaše rodina na vaše premiéry? Odpovědi Niny Horákové najdete v příštím eMBéčku, příloze Boleslavského deníku.