František Ringo Čech byl i politik. Zjistil ale, že je to „hnus“ a tak se snaží pomáhat lidem jinak. Třeba tak, že jim otevírá oči. 

Už 20. dubna přijede se svou hrou „Na Brusel, Vávro!“ do Mladé Boleslavi. Představení se koná ve velkém sále Domu kultury od 19 hodin. O jeho hře, politice a spoustě dalších věcí jsme si s Františkem Ringo Čechem povídali.

Máte hodně profesí, které se nyní nejvíce věnujete a preferujete?

Věnuji se divadlu, protože připravuji nový program, ten první se jmenuje Ringova škola života a sexu. To je vlastně step by show, kde budu sám jenom s dvěma herci, bude to program o sexu, jak sex hýbe světem a já tomu nejvíc rozumím. Když si přečtete moje knížky, tak mi dáte za pravdu. Teď mám mít 23. května premiéru ve velkém divadle v Karlových Varech, ale živí mě malování, čili malování je pilíř mého života a divadlo se stává už pomalu koníčkem.

A co bubny?

K bubnům jdu, až když jsem úplně ožralej.

Pojďme k další profesi, čím jste se vyučil, a to televizním mechanikem. Když se vám rozbije televize, jdete do toho?

Opravárenství umřelo, dneska se už neopravuje nic, jenom lidská těla, když to umějí. Všechno se vyměňuje, kultura opravárenství je v pytli, když se vám rozbije malá tříska v televizi, tak já bych tenkrát našel ještě tu součástku a vyměnil. Rozbije se součástka za osmdesát korun a mě vymění celý blok za dva tisíce osm set, to jsou výměnkáři, to nejsou opraváři. Když já jsem opravoval a učil jsem se televizním mechanikem, tak byly ještě elektronkový televize, to byl poslední výkřik. Například televizor Rubín. Starší lidi si vzpomenou, ale dneska opravárenství není, když jsou peníze, tak vám vymění celý velký díl a úplně nejraději celou televizi.

Na to navážeme vaším vstupem do politiky v 90. letech. Měl jste v úmyslu otevřít oči politikům, zjistil jste, že je to úplně nemožný?

Přesně tak, chtěl jsem jim otevřít oči a dopadlo to obráceně. Oni mi oči zavřeli, odešel jsem zhnusen. Miloš Zeman se mnou mluvil, jestli bych nechtěl kandidovat za Zemanovce do senátu. Mě už se mezi ně nechce, vidím, že v naší vyspělé demokracii nejde nic změnit. Bohužel stává se, ze mě jednak kryptomonarchista, tam vidím určitou naději, a nebo potom revolucionář. Revoluce, ale postihne spoustu nevinných lidí, proto nejsem ještě zcela přesvědčen. Na věci, které se u nás dějí, se ale musí jedině po zlém.

Vaše nová divadelní hra „Na Brusel, Vávro!“ má s politikou hodně společného.  Oč tam jde?

Jde tam o to, co se děje kolem nás. Pavel Dostál, který viděl tu hru, těsně půl roku před svou smrtí, ji prohlásil za nejzdařilejší kopii současného života. Já jsem v ní naprosto nestranný, nestraním ani levici, ani pravici, ukazuji kretény z celého politického spektra. Diváci tam uvidí svoje senátory, svoje zástupce na magistrátu. Je to takový zoufalý výkřik nešťastného Čecha.

Co si myslíte, že si diváci z toho představení odnesou?

Měli by odcházet připraveni, až Ringo dá pokyn. Vezmeme baseballové pálky a vyrazíme do ulic, ne klíče, zdůrazňuji, klíče se neosvědčily. Baseballové pálky s sebou.

Pojďme to trochu odlehčit. Představení se bude konat v Mladé Boleslavi 20. dubna. Znáte Boleslav? Odehrajete představení a pokoukáte po městě, nebo představení a pryč?

Ne, my všude na představení a pak pryč. Já jsem všude byl, všechno jsem viděl, v každém divadle jsem hrál, v každém hotelu jsem bydlel a spal. Čili já mažu domů, tam to mám strašně rád. Je to ale skvělá štace. Za prvé jsme měli v Boleslavi vždy velkou návštěvu a úspěch a za druhé je to blízko Prahy a za třetí hraje se u vás. Já jsem teď nedávno viděl mladoboleslavský soubor, kde hraje moje hvězda Ota Jirák. Ten mě vlastně přivedl k té obrazovce, protože Otíček hrál dvacet let u mě v divadle.

Pojďme k Velikonocům, které jsou už blízko. Jak je vnímáte?

Já ctím a vyznávám všechny křesťanské svátky. Akorát mi vadí, že se Velikonoce inzerují už 2. ledna, já nenávidím obchodní řetězce. Už od 2. ledna nabízejí velikonoční zajíčky, vzkažte jim prostřednictvím vašeho deníku, ať jdou do pr***e s jejich nenasytností a nenažraností.  

Jaký máte  sen?

Já mám tři životní sny a ty se ode mě s přibývajícím věkem neustále vzdalují. Ten první sen je orální sex s Claudií Shifer, druhý sen je dát Angličanům gól hlavou a třetí sen je pomoci svému nebohému lidu.
Já si myslím, že je to úžasná tečka našeho rozhovoru…

Těším se na shledanou na představení dvacátého dubna v Domě kultury, na mé divadelní hře „Na Brusel, Vávro!“