První, druhý, druhý. To je jeho postavení v oblíbenosti ankety Zážitek roku, kterou pořádají společně Boleslavský deník a Městské divadlo Mladá Boleslav. Společně v anketě hledáme nejoblíbenější herce, herečky a inscenace uplynulé sezony. A Petr Mikeska mezi herci přede dvěma lety vyhrál, vloni skončil druhý za Otou Jirákem a stejně tak letos „usedl“ na stříbrnou pozici. Režíroval však hru Zlomatka, která kralovala mezi inscenacemi.

Petře, v sobotu měla derniéru hra Miláček, kterou jste také režíroval a která e přede dvěma lety stala nejoblíbenější inscenací v anketě Zážitek roku. Při derniéře ale bylo v závěru vidět, že máte krvavou pravou tvář, co se stalo?
Musím říci, že tuhle derniéru jsem přežil. A přežil hezky. Protože to bylo naposledy, co se Miláček hrál, tak se hrálo jinak než obvykle. Musím poděkovat kolegům, že nedělaly vtípky, které by urážely diváky. Vše bylo v mezích.

V mezích? S vaším šrámem? Jak to vlastně bylo?
S kolegyní Janou Kovalčíkovou, hrající Madeleine, moji manželku, jsme na konci jako rivalové. No a Janě se trošičku urvala ruka a dala mi pěstí, takže mám monokl. Ale myslím si, že ta scéna byla úplně nejlepší.

Monokl a nejlepší, Jaký to je pocit dostat znenadání bez varování na podiu pěstí?
Byl jsem strašně překvapený. Já jsem vůbec nevěděl, co tím myslí, protože ona… Můžu to říct veřejně?

… nevím co, ale zkuste to.
Zakřičela „Ty svině!“ A já v té chvíli nevěděl, jestli to křičí na mne na Petra, nebo na mne jako herce. Nechápal jsem to, nikdy to tam nebylo. Zakřičela „Ty svině“ a dala mi pěstí. To samozřejmě ve vás vybudí reakci a emoce a myslím si, že jsme se tam opravdu nenáviděli. Ta scéna byla zahrána nejlépe.

Takže škoda, že jste pěstí nedostal při premiéře.
Ne, ne, ne. Jsem rád, že se to stalo jen jednou. Fakt to není příjemné, spím jen na půlce obličeje.

Už vám to vysvětlila?
Další otázka?

Zlomatka, Zážitek roku a první místo. To je otázka sama o sobě…
Tohle představení bylo pro mne zkouškou boleslavského publika. Zda tohle zvládne. Tady se dělají bezproblémové inscenace, muzikály, kde se divák jde podívat, zaposlouchat, pobavit se. Zlomatka má dost kontroverzní téma. Netušil jsem, zda boleslavský divák je na tohle téma vztahu matky a homosexuálně orientovanému syna připraveno. Výhodou je, že téma pochází z rodiny. Je to téma, které každý musí znát, každý je dítě někoho. Ženy v hledišti, matky, se musí popasovat s myšlenkou, jak by jednaly na místě titulní hrdinky. A jsem rád, že to bere jak starší publikum, kde jsem se bál, že to téma na ně bude trochu moc, tak mladí. Třeba gymnazisté říkali, že se o něm čtyři dny bavili. A to pro mne splňuje to, co si představuji od divadla. Neříkám, že by divadlo mělo vychovávat, člověka polepšit, ale já jako tvůrce musím vyslovit názor, se kterým se divák musí porvat. Jsem rád, že diváci prokázali, že se dá vydat touto dramaturgií, touto cestou. Je to současná hra, není to Shakespeare, příběhu není 400 let, je to současnost. A je to samozřejmě nebezpečné, když nejsou hry prověřené. Vždycky sázíte na něco, co nemusí vyjít. Ale když to vyjde, tak se nás to dotýká hodně úzce. Tady ten dotek je cítit.

V současné době jste asi nejvytíženější osoba divadla - hrajete, režírujete, hrajete i na jiné boleslavské scéně, aktivit máte více. Jak to zvládáte?
Dobře. Právě proto to dělám, že to zvládám. Mne se často lidé ptají, zda raději hraji či režíruji. Já říkám, že si vždycky v jedné profesi odpočinu pro tu druhou. Byť je to na divadle, je to o totálně jiném uvažování. Já tomu říkám, že to je opačná strana barikády. Když jste režisér, nemůžete myslet jako herec, musíte myslet koncepčně, přemýšlet o celku. Jako herec se, naštěstí, umím od toho celku odpojit a sobecky myslet na jen na ten svůj part.

Připravujete něco nového?
Zatím nechci nic prozrazovat. Úplně čerstvou novinku nemám, ale nebojte, něco přijde.

Bydlíte v Praze, chodíte si odpočinout do divadla?
Cestu do divadla jako divák velmi zvažuji. Musím vědět, že se neminu, že to za to stojí, protože každý den v tom pracuji a jít ve svém volném čase zase do práce, to musíte vědět, proč. Rád odpočívám aktivně, sportuji.

Jak?
Jsem členem Balance klubu. Bazén, posilovna, běhací pásy, jóga, prostě takové komplexní pohybování. Takže třeba před zkouškou vstanu v pět hodin a jdu hodinu zaběhat na pás nebo zaplavat, to je nejlepší odpočinek.

Vesměs hrajete role, které jsou fyzicky velice náročné. Takový Miláček…
Musím říct, že Miláček byla nejtěžší role. Když se hrál, věděl jsem, že ten den musím mít určitý režim, abych ten večer zvládl do konce. Už jsem říkal, že to musí hrát někdo mladší. Někdy jsem byl na pokraji fyzických sil. Kolegové mi při derniéře připravili vtip. Na začátku jsem ve válce a generál mi rozkazuje a vycvičuje, takové to vztyk, leh. Já do toho při kliku ještě tlesknu rukama za zády. Hodně náročné. Tohle cvičení choreograf odkoukal z japonského vězení. Dva měsíce jsem se to učil. Ono to vypadá jednoduše, ale je to hodně namáhavé. Kolegové mi teď ten zvuk nacyklili. Původně tam jsou čtyři cviky, najednou jich bylo asi deset. Pro ně to bylo jistě hodně humorné, ale já jsem opravdu další půlhodinu se z toho vzpamatovával. Miláček byla pro mne role s top náročností.