Městské divadlo Mladá Boleslav potvrzuje svou pověst inkubátoru hereckých talentů. Na zdejším jevišti mnohdy začínají budoucí herecké hvězdy, které se zde ke smůle diváků dlouho neohřejí. Podobně jako v roce 2011 odcházela do Městských divadel pražských Veronika Kubařová, nyní odchází do téhož divadla Nina Horáková, představitelka Eržiky v Baladě pro banditu nebo Ondiny ve stejnojmenné hře.

Jak dlouho už je rozhodnuto o vašem odchodu. Kdy jste dostala nabídku z Prahy?
Asi týden po premiéře Ondiny, která byla na konci dubna. Na rozmyšlenou jsem dostala týden. To bylo dobře, protože jsem se s tím nemusela dlouho trápit. Protože to rozhodování bylo hodně těžké.

Kdybyste nekývla takřka hned, tak ta nabídka už mohla být zase pryč?
Vlastně ano. Chtěla jsem udělat kompromis, začít s Městskými divadly pražskými spolupracovat, ale zároveň zůstat v Boleslavi, protože boleslavské divadlo se o mě po mém příchodu moc hezky postaralo a dopřálo mi nádherné role. Je mi tu moc dobře a sbírám tu úplně neuvěřitelné zkušenosti. Jenže v Praze mě potřebovali hned, chyběl jim takový typ, jako jsem já, a je jasné, že by to místo brzy obsadili.

Už tedy víte, co budete zkoušet?
Ano, půjde o drama podle skutečných událostí ze života německého dirigenta, který kolaboroval s nacisty. Ta hra se jmenuje Na miskách vah. Dál mám slíbené minimálně tři inscenace za sezónu.

S kým si zahrajete?
Například s panem Vlasákem. Jsem ráda, že do té hry přichází ještě jeden nováček, mladý herec Jiří Suchý, takže na to snad nebudu úplně sama. Určitě to bude trochu stres.

Tady to probíhalo hladce, ne?
Ano, z toho jsme byla v šoku. Všichni si se mnou hned potykali a měla jsem pocit, že se známe už dlouho. Nemusela jsem si na nic hrát. Všem tu jde o to, aby se dělalo dobré divadlo. Bojím se toho, že jsem se tady nabažila něčeho, co v Praze už třeba nezažiju.

Probírala jste svůj odchod, potom co jste se rozhodla, například s Matoušem Rumlem nebo Veronikou Kubařovou, kteří z Boleslavi také odešli do Prahy (a Veronika dokonce do Městských divadel pražských)?
S těmito dvěma zrovna ne. S několika kolegy tady jsem se poradila, ale člověk se stejně musí rozhodnout tak, jak to cítí. Já jsem nikdy nebyla na rozhodování rozumem. Probírala jsem to ale s vedením divadla, protože jsem tady nikomu nechtěla udělat čáru přes rozpočet. Domluvili jsme se úplně v pohodě. Budu zůstávat v Ondině, v Baladě pro banditu a v Osiřelém západě. Ten už bude mít ale v prosinci bohužel derniéru.

Když se podíváte zpátky, máte za ten rok nějaký extra zážitek?
Hostovat jsem tady začala vlastně už před rokem a půl – v Osiřelém západě a Zkrocení zlé ženy. V angažmá jsem rok. Snad všechny inscenace, ve kterých jsem účinkovala, byly výjimečné. Začalo to tím Osiřelákem, který byl opravdu těžký. Zároveň to byl test, protože jsem tady vlastně tou dobou byla na zkoušku. Bylo moc fajn dozvědět se, že jsem uspěla. Pak přicházely takové nádherné věci jako Cyrano z Bergeracu na Kosti, kde jsem se seznámila se svým přítelem, který pro tu inscenaci dělal šermířské souboje, Balada pro banditu, Ondina. Byl to rok a půl jako ve snu. A nejen proto, že jsem dostávala krásné velké role.

Před rokem jsme spolu mluvili o tom, že byste ráda založila kapelu. Jak to s ní vypadá? Formuje se?
Zatím bohužel ne. S Vladimírem Nejedlým, který v Městském divadle často spolupracuje na hudbě a který dělal hudbu také pro Baladu pro banditu, jsme si během zkoušení Balady sedli a v říjnu jsme začali uvažovat o tom, že by mi mohl napsat písničku. Jenže textař nám chyběl. Já si v tomto ohledu moc nevěřila, váhala jsem, jestli nezkusím zhudebnit nějakou poezii, ale potom v lednu jsem si v souvislosti se začátkem roku dala předsevzetí, že to zkusím. Napsala jsem dva texty a Vladimírovi je poslala. Tomu se líbily a začal na nich pracovat. Znovu se ozval až v dubnu. Najednou mi na mail přistála písnička. V současné době máme rozdělané čtyři písně, které bych přes léto chtěla nazpívat.

Necháváte své texty někomu zhodnotit?
Kolegyním na šatně – Svatce Milkové a Karolině Frydecké. Prý se za to nemusím stydět, tak uvidíme. Až bude hotovo, zkusím tu demonahrávku poslat na správná místa. Jde to pomalu, ale i tohle vypadá hmatatelně.

Budeme vám držet palce. A třeba se čas od času do Boleslavi zase vrátíte.
Doufám, že Městské divadlo na mě nezanevře. Také proto, že je tu spousta příležitostí pro zpěv. Malá scéna, galavečery, Horečka májové noci. Zpívat sama za sebe a za divadelní postavu, to je něco docela jiného. V tomto ohledu jsem tady prošla pořádnou průpravou. Pokud mě bude divadlo zvát i do budoucna, pokaždé moc ráda přijmu.